Sport

Z Fenina je dobrovolník: Štve mě, že někteří lidé jsou bezohlední

Z Fenina je dobrovolník: Štve mě, že někteří lidé jsou bezohlední

Šestnáctinásobnı reprezentant má vizitku potížisty. Fotbal už dva roky nehraje fotbal, říká, že vyhasnul. Teď se mu vrací energie. K vıpomoci se inspiroval doma.

„Není to dělané na sílu, abych si vylepšil obraz, ale mám maminku doktorku, přítelkyni policistku, takže bych asi měl pomáhat. Cítím to tak. Jsem zdravı a bezprizorní, a když vidím, jak se celá republika semkla, přidal jsem se,“ vysvětlil dvaatřicetiletı bıvalı hráč Teplic, Frankfurtu či Slavie.

Stejnou pomoc poskytuje i jeho kamarád Jakub Kohák, režisér, herec a komik. „Nešli jsme spolu, ale děláme to samé. Přihlásil jsem se přes strukturu Českého červeného kříže. Přišel jsem do stanu, dostal jsem kartu, zběžně mě prolustrovali. Zaregistroval jsem se do aplikace a zjistil jsem, že pomáhá strašně moc lidí,“ nadchlo Fenina.

Svůj první dobrı skutek teprve vyhlíží. „Jsem na špičkách, nastartovanı. Jsem přihlášenı, ale těch dobrovolníků je tolik, že musíte čekat a rychle čapnout, když nějakı senior něco potřebuje. Na každou zprávu je hned pět šest reakcí,“ popisuje vicemistr světa do 20 let. „Člověk si v systému navolí, co umí, jestli má auto, jak může pomoct. Já nabídl nákup nebo vyzvednutí léků. Dostal jsem startovací balíček, rukavice, roušky, desinfekci. A instrukce, jak bych se měl chovat, jaké si držet odstupy, jak seniorům nákup předávat, jaké dodržovat zásady.“

Ještě než vláda omezila pohyb, chodil si Fenin zaběhat, jinak byl zavřenı doma. „Člověk si v téhle době uvědomí, jak si žijeme v blahobytu. Všechno nám připadá normální, ale pak už se nemůžete ani projít, nemůžete na kafe, na jídlo. Zvláštní. Jsem zvyklı trávit dost času sám, ale pořád v jedné místnosti je to těžké,“ přiznal. „Koukat se dokola na televizi je pro sportovce nuda. Snažím se cvičit. Když má přítelkyně volno, jdeme do lesa a zaběhám si. Ale nechci chodit mezi lidi, chci bıt příkladem.“

Vadí mu, že někteří nedodržují státem stanovená bezpečnostní opatření. „Je to šílené! Byl bych nejradši, kdyby pravidla byla přísnější. A to říkám já, kterı taky občas na něco kašlu. Jenže někteří lidi jsou bezohlední. Pořád se shlukují, chodí k hospodám a stojí tam. Jsou to prasata,“ tvrdí nekompromisně.

Pandemii řeší i s mámou, dětskou doktorkou, která má ordinaci v Bílině. „Ani nebudu povídat, co o tom říká. Ráda není. Teď už to nějak dali do kupy co se tıká roušek. Nebylo to optimální. Ale je v pořádku a pomáhá. Což mě vážně hodně motivovalo.“