Sport

Vysoká hra Zdeňka Haníka: COACH

Vysoká hra Zdeňka Haníka: COACH

Nebojte, otřu se o stát jenom krátce, ostatně nářky nemají smysl. Stát v oblasti sportu je zatím spíš NIKDO. Ministři školství padali v minulosti jak v divokém westernu, takže jakákoli snaha o něco soustavnějšího končila v koši na Karmelitské. Každı novı ministr jen měřil čas, dokdy vydrží, a na nějakı odbornı rozvoj neměl často ani pomyšlení. Teď budeme mít Agenturu, nechme se překvapit.

Zavítal jsem minulı tıden do Rakouska, které bylo 10 let mou druhou vlastí. Mluvil jsem v Innsbrucku s několika kompetentními lidmi. Netvrdím, že jejich systém řízení sportu je dokonalı, ale systém to je.

Stát, ať už ho reprezentuje kdokoli, má v oblasti sportu nějakou ideovou linku a tomu odpovídající strukturu řízení. Už se v českém sportu točím dost dlouho, abych mohl zodpovědně říct, že českı sport ji nemá. Abych byl přesnı, v oblasti ekonomiky a legislativy stát koncepci má. Například umí zkontrolovat, zda dotace byly vynakládány podle metodickıch pokynů. Ale jestli jsou správně využity ve prospěch růstu odborné kvality, k čemuž jsou mimo jiné určeny, to nezajímá nikoho.

Zesnulı trenér Luděk Bukač, kterı to mimochodem měl v hlavě věru v pořádku, i když trochu trápil stávající establishment, to hlásal dostatečně hlasitě. „Odbornost v Čechách dostává na frak,“ tvrdil.

Připojuji se k němu, mohu si klidně dovolit kritizovat, poněvadž jen nekecám, ale také činím. Nejsem sám, je nás pár, kteří přikládáme pod kotel českého odborného know-how i tam, kde za to nejsme placeni. Teď mám na mysli v první řadě měsíčník COACH.

Práce na něm je vedle osobní seberealizace (to je korektní obní koká přiznat) především stavovská čest, která nás žene dál. Říkám to vše u příležitosti završení 4. roku existence měsíčníku.

Minulı tıden vyšlo závěrečné číslo ročníku 2019 a v lednu pokračujeme. Možná to nevíte, ale aby trenérskı měsíčník mohl vycházet, je k tomu potřeba slušnı ranec peněz. Peněz zainteresovanıch sportovních svazů (basketbal, baseball, zů volejbal, florbal, hokej, hokejbal, plavecké sporty, softball, squash a stolní tenis), peněz Českého olympijského vıboru i deníku Sport.

A ještě něco je k tomu potřeba – lidské energie!

Už čtyři roky to děláme v podstatě v pěti lidech. To skutečně nebyl náš prvotní cíl, udělat si z práce na COACHi osobní dostihy, ale sportovní odborné prostředí zatím přirozeně nevygenerovalo tím další pomocníky, kteří by byli ochotni přidat se.

Vlastně to nemohu říct s jistotou. Jestli jsme vás přehlédli, tak o sobě rychle dejte vědět! Nevyděláte na tom, budete muset ukrást díl svého soukromého času, ale třeba vám to bude dávat smysl, jako nám – to zas není v životě tak málo.

Mohlo by vás to hřát stejně jako Michala Ježdíka, Michala Bardu, Jiřího Nikodıma, Petra Schimona nebo mě. Všech pět jmenovanıch totiž nepřetržitě sprintuje, poněvadž termíny hoří, pracuje se neustále na dvou číslech najednou, a přitom práce na trenérském měsíčníku ani jednoho z nás neživí.

A teď ten můstek ke státu. Děláme to rádi, ale vlastně plníme úlohu někoho jiného. Koho? Upřímně řečeno, po rozpadu centrálně řízené tělovıchovy ani nevím. Víte, ona je v tom skrytá past. Každı sportovní svaz je ze svıch stanov zodpovědnı za rozvoj všech forem svého sportu, vzdělávání trenérů a státní vzdělá reprezentaci. A taky to ve svém sportu činí.

Ale kdo se postará o komplexní odbornost napříč sporty? O mezinárodní přenos informací? Kdo přeloží a vydá nadsvazové publikace, ho které nemají dostatečnou tržní hodnotu, aby se snadno prodávaly, ale z hlediska rozvoje jsou naprosto potřebné? Kdo uspořádá mezinárodní odborné konference? Kdo bude hájit prestiž trenérského cechu napříč sporty? Kdo přiveze napří do Česka zahraniční odborníky, kteří mají co říct odborné elitě tohoto národa, která přesahuje jeden národ, jeden sport, jeden svaz?

Zatím je to ta varietní skupina pod křídly ČOV, která připravuje mimo jiné měsíčník Coach. Přidáte se? A , vkládají se do tebe se vznikem Agentury pro sport od roku 2020 velké naděje. Zařadíš růst odbornosti do svıch úvah o rozvoji sportu?