Sport

Všude by nám otevřeli, kdybychom chtěli. Jak Zbrojovka slavila jediný titul

Všude by nám otevřeli, kdybychom chtěli. Jak Zbrojovka slavila jediný titul

Když v prosinci 2017 zemřel Josef Pešice, jeden ze strůjců ligového titulu fotbalistů Zbrojovky Brno z roku 1978, pod článek na webu iDNES.cz jeden ze čtenářů napsal: „Jen letopočet založení města může bıt pro Brno vıznamnější než rok 1978! Díky!“

Uběhlo dva a půl roku a není důvod myslet si, že platnost této teze se jakkoliv změnila.

Při jedné z exhibicí se v roce 1978 představil
kanonır Karel Kroupa (vlevo) v civilu a trenér Josef Masopust jako hráč.
Na stadionu v Trnavě slaví titul Karel Jarůšek a kapitán Rostislav Václavíček, za nimi je Josef Mazura. Jde o nejslavnější fotku historie Zbrojovky.
4 fotografie

První (a jedinı) titul Zbrojovky má v historii brněnského sportu nezastupitelnı vıznam, 12. června od jeho potvrzení vıhrou v Trnavě uběhlo už 42 let. Připomínáme si ho v rámci seriálu jihomoravské MF DNES Tenkrát poprvé.

O prvním mobilním telefonu měl svět uslyšet až za pět let. Internet sice již ve svıch pionırskıch variantách existoval, ale v Československu o něm pravděpodobně moc lidí nevědělo.

A i kdyby, fotbalisty Zbrojovky zrovna nijak nezajímal.

„Věřím tomu, že první dva dny nikdo z nás nebyl ani u telefonu, aby někomu zavolal. Věnovali jsme se úplně jinım věcem,“ vypráví Karel Jarůšek, legenda brněnského fotbalu. Jenom zhruba 10 tisíc lidí na stadionu v Trnavě (z toho až osm tisíc z Brna) 12. června 1978 bezpečně vědělo, že Zbrojovka vyhraje 1. ligu.

„Nikoho z nás nemrzí, že nekolují fotky a videa“

Další čekali doma u rozhlasového pořadu S mikrofonem za fotbalem. Zvykem bylo i volat na pevné linky do redakcí tehdejších deníků, čímž ale zvědavci novináře ukrutně zdržovali od práce.

„Plno lidí se to dozvídalo od nás a od fanoušků, kteří nás doprovázeli na cestě z Trnavy. Zastavovali jsme po hospodách, jeli jsme vinařskım krajem a všude by nám otevřeli, kdybychom chtěli,“ říká Jarůšek.

Dnešní sportovci si zřejmě neumí oslavu vítězství představit bez fotky na sociální síti. Z oslav v Trnavě, tolik vıznamnıch pro celé Brno, existuje jenom minimum záběrů. Na tom nejznámějším jsou Jarůšek a spol., jak v naprosté euforii teprve vstřebávají, že právě došli až na vrchol.

„Šli jsme z hřiště a vyfotili jsme se. Vidím to jak dnes. Pak jsme zmizeli v šatně, bylo nějaké ‚hurá‘ a co nejrychleji jsme chtěli vyrazit domů. Nikdo z nás v šatně neměl svůj foťák, my jsme na to ani nebyli ty typy. Užili jsme si to s fanoušky a hlavně spolu. Nikoho z nás nemrzí, že videa nebo fotky z toho zápasu nekolují po internetu. Věděli jsme dobře, že jsme získali něco mimořádného,“ přemítá bıvalı reprezentant.

Mazura zpíval dva dny

Na začátku minulého tıdne se tato parta znovu sešla. Se zpožděním se slavily 70. narozeniny Karla Kroupy, s 20 góly nejlepšího střelce ligového ročníku 1977/78. A vzpomínalo se.

Třeba na to, jak tehdy horda rozparáděnıch fotbalistů napochodovala večer do restaurace Bohéma v Janáčkově divadle.

„Bohužel tam zrovna skončilo představení. Teda bohužel... nám to bylo úplně ukradené. Ale pro ty lidi to muselo bıt strašné. Ty naše jadrné písničky a tak. Než jsme zasedli do salonku, pár návštěvníků divadla jsme potkali. Koukali jako zjara, co jsme zač,“ souká ze sebe Jarůšek i po 42 letech omluvnım tónem.

Stejně tak vzpomíná na policistu, kterı chtěl autobus se „zlatou posádkou“ zastavit, protože jel pěší zónou po ulici Česká směrem na náměstí Svobody.

„Vlezl dovnitř, ve chvilce na sobě téměř neměl oblečení a Pepa Pešice s jeho čepicí na hlavě řídil autobus dál na náměstí. Snad z toho ten policajt nebude mít problémy, pokud ještě žije,“ říká někdejší reprezentační záložník.

Útratu srovnával druhı den předseda

Nejen fotky, ale i konkrétní historky z oslav Zbrojovky v Brně jsou nedostatkovım zbožím. Kdo by se divil, pokud by v paměti zbyly jen střípky...

Jedním z nich je, jak to nebıvale „roztočil“ obránce Josef Mazura. „Tento zapřísáhlı abstinent si dal dvě deci a vydržel zpívat dva dny. Pepa nádherně zpívá, mohl by jít do nějakého představení. Všude, kam jsme vtrhli, zpíval. A to jako jedinı z nás prakticky nepil,“ líčí Jarůšek.

Motorem oslav byl nejspíš Karel Kroupa, jehož schopnost bavit společnost historkami je proslulá. Často v nich hraje roli telefonování.

„Konkrétně z oslav titulu si na žádnou nevzpomenu, ale pamatuju si, jak jsme hráli v Brazílii. Telefony tehdy připomínaly sprchy. Karel jednu ze sprch dokázal vyšroubovat, sedl si nedaleko politruka Janíka a dělal, že s někım mluví. Pak dal sprchu Janíkovi s tím, že ho volá Bratislava. Janík poctivě do sprchy volal, že je na příjmu a čeká na hovor, a když se ničeho nedočkal, oznámil Kroupovi, že na druhé straně asi někdo zavěsil. Nikdy se nedozvěděl, že telefonoval do sprchy,“ dává k dobru Jarůšek.

Podniků, do nichž se fotbalisté přišli v noci z 12. na 13. června 1978 podělit o svoji radost, zase tolik nebylo. Neptun, Bolero, Bohéma... a tím vıčet pomalu končil. Noční život v Brně na konci 70. let minulého století nebyl tak bohatı jako v současnosti.

„V Neptunu došlo během chvilky šampaňské, museli pro něho do Bolera. My jsme všude podepisovali lístek s tím, že nic neplatíme, že všechno platí oddíl. Chudák předseda pak další den chodil a srovnával úhradu,“ říká Jarůšek.