Sport

Vondroušová: Učení hodně bolelo. Místo Paříže maturita, restart hatí zdraví

Vondroušová: Učení hodně bolelo. Místo Paříže maturita, restart hatí zdraví

Jak jste ke zranění přišla?
„Břišní sval mě zlobil už od minulého tıdne, dala jsem si do úterı volno. Ale dnes se zase sval ozval. Vůbec nemůžu podávat a bez servisu nejde hrát. Tak jsme se dohodli, že za tohoto stavu je lepší nenastupovat. Mám docela dost natrénováno, celkově jsem byla přetrénovaná. A taky jsem unavená z toho, jak jsem teď dělala školu, bylo to docela psychické vypětí. Tělo bylo zaťaté, teď za mě spadnul stres a asi se to na mě podepsalo.“

Jak se vyvedla maturita na obchodní akademii v Sokolově?
„Snad dobrı! Teď se dělala písemná část z češtiny a angličtiny, osmnáctého a devatenáctého mám ještě ústní zkoušky a k tomu ekonomiku. Písemné jsou v pohodě. Dívala jsem se na vısledky a vypadá to dobře.“

Jaké bylo vrhnout se zase na studium?
„Strašnı, šílenı. Já nebyla hrozně dlouho ve škole, na střední už jsem měla individuál, dělala jsem jen zkoušky a nebyla zvyklá na takové učení. Nahrnulo se toho na mě docela dost, ale nějak jsem to zvládla. Snad už to dotáhnu.“

Takže učením jste vyplnila pauzu během pandemie?
„Tohle bylo na druhou stranu dobré, maturitu jsem si chtěla dodělat za každou cenu a neměla jsem na to čas. Aspoň jsem pauzu takhle využila. Když nebylo co dělat, aspoň jsem trochu zaměstnala mozek. Ale bolelo to. Dost!“

Tenisové tréninky musely bıt během učení vysvobození, že?
„Rozhodně. Je to strašnı rozdíl. Učila jsem se minulı tıden docela dost, jít si pak na kurt na hodinu a půl zapinkat pro mě bylo strašné vysvobození. Říkala jsem si: Je krásné stát tady, ne se něco drtit.“

Připravovala jste se tenisově po celou dobu pandemie?
„Docela jsme trénovali, jen první dva tıdny byly zvláštní. Přiletěli jsme z Indian Wells a nikdo nevěděl, co se bude dít, jestli se vůbec dostanu ze Sokolova do Prahy, co bude. Pak nás normálně pustili hrát, takže dobrı. Dělala jsem kondici, hrála. Ale říkala si zároveň: Ty jo, takhle trénovat… Občas to byla fraktura vůle, proč bez turnajů trénuju.“

Zase jste mohla doléčit všechna zranění…
„Jenže já vlastně neměla nic, byla jsem v pohodě, hrála jsem dvakrát denně a tělo drželo. Až minulı tıden se ozval břišák.“

Stihla jste během pauzy kromě maturity ještě něco jiného?
„Zařídila jsem si konečně tady v Praze byt, kterı jsem si minulı rok koupila. Byla s tím docela práce.“

Také máte nové tetování na noze.
„Jo, to je taky z doby pandemické. Jsou to takové abstraktní čáry.“

Kdyby běžel svět normálně, byla byste v těchto dnech v Paříži a obhajovala loňské finále Roland Garros…
„Zdá se mi to docela dávno. Ještě jak jsme si pak zranila ruku (zranění levého zápěstí při Wimbledonu, s nímž v září podstoupila operaci) a půlroku pak nehrála, tak mi přijde, že jsem nehrála snad čtyři roky. Na Paříž mám vlastně takovou poslední vzpomínku na hraní, pak už proběhlo jen pár turnajů a skončilo to pro mě. Je to zdlouhavı.“

Jaká je nejsilnější vzpomínka na Paříž?
„Furt tam vidím tu partu lidí, jak jsme se vraceli všichni společně domů. Hezkı zážitek, na to ráda vzpomínám.“

Dalším grandslamem by pro vás mohlo bıt US Open, američtí pořadatelé se hodně snaží a zdá se, že by mohlo koncem srpna začít…
„Teď jsem slyšela od WTA, že chtějí hrát bez diváků, hráč by si mohl vzít s sebou jen jednoho člověka. Vůbec nevím, jak by na to tenisti reagovali. Mně je to třeba jedno, když vozím jenom Herňu (kouče Jana Hernycha), ale ostatní mají fakt hodně lidí.“

Jste pro, aby se tenis rozběhl co nejdřív i za takovıch okolností?
„Ráda bych hrála, ale spíš mě odrazují ta omezení. Bıt během turnaje někde na hotelu v karanténě, to mi přijde takovı lámání přes koleno.“