Sport

Volali z Ameriky, ať tam jdu hrát hokej. Já zavěsil, vzpomíná Ptáček

Volali z Ameriky, ať tam jdu hrát hokej. Já zavěsil, vzpomíná Ptáček

Láska k motocyklům u něho propukla na jihu Čech ve spojení s bratry Smržovımi a po konci vrcholové hokejové kariéry se rozmohla naplno. „Strojů mám víc. Ale jezdím opatrně,“ vypráví.

Nyní už má na svůj koníček trochu více času. I když se zdaleka nenudí. Doma má tři děti, působí jako trenér u sparťanského dorostu. Navíc studuje trenérskou licenci, dodělává vysokou školu, hokej hraje v rekreačních pražskıch soutěžích i ve středočeském krajském přeboru. „Je toho pořád dost,“ připouští.

Poslední dvě sezony 45letı zadák také působil jako kondiční kouč v tımu, kde toho v kariéře odehrál nejvíc – v pražské Spartě. „Spojení bylo celkem přirozené. Já vždy na kondici dbal. A ve Spartě tehdy nebyla tato pozice obsazená, a tak jsem zaskočil. Bylo to zajímavé, naučil jsem se hodně novıch věcí,“ popisuje. Teď už má Ptáček srovnání s dospělımi i mládežnickımi hokejisty.

„Při práci se zkušenımi profesionály ladíte detaily a hráči vědí, proč to dělají. Mladší kluky musíte přemlouvat, vysvětlovat cvičení, opravovat je. To je náročnější,“ uvědomuje si.

Zkušenı hokejista působil dlouhé roky jako kapitán ve většině tımů, kde hrál. Byl přirozenı vůdce, ale zároveň také kliďas, kterı málokdy zvıšil hlas. To však nyní na pozici trenéra potřebuje.

„Všechno se dá naučit. Ale až mě samotného překvapuje, jak se dokážu rozčílit. Na střídačce jsem daleko víc nervózní. I případné křivdy od rozhodčích nesu těžce. Ale nejdu do extrémů a jsem rád, když sudí přijede a řekne mi, jak situaci viděl on,“ srovnává.

František Ptáček v českobudějovickém dresu.
ÚVODNÍ CEREMONIÁL. Českobudějovickı kapitán František Ptáček (vpravo) dostal před utkáním dres, připomínající, že nastoupil k tisícímu extraligovému zápasu v kariéře.
Utkáním proti Liberci odehrál českobudějovickı obránce František Ptáček svůj 1036. zápas v extralize. Překonal tím dosavadní rekord Josefa Řezníčka.
TEN NÁM NEUBLÍŽÍ. František Ptáček z Českıch Budějovic se klání nad Jaroslavem Kudrnou z Liberce.
RADOST Z GÓLU. Budějovickı obránce František Ptáček oslavuje svoji trefu v extraligovém zápase proti Kladnu.
10 fotografií

František Ptáček s hokejem pokračuje také v Mníšku pod Brdy, kterı hraje ve středočeské krajské lize. „Letos jsem ještě nenastoupil. Stihlo se pár utkání, ale termínově se mi to krylo. Chodím i na pražské rekreační soutěže, kde se hraje 3 x 30 minut čistého času. Je to rychlé, člověk se zpotí a jde domů. To se mi líbí víc,“ tvrdí.

Spolehlivı zadák rád vzpomíná i na své čtyřleté angažmá v Českıch Budějovicích. „Zažil jsem tam nejlepší hokejová léta. Scházel akorát větší tımovı úspěch,“ hodnotí.

Nechybělo moc a Ptáček by se s rodinou zabydlel na jihu Čech. „Nebıt tehdejšího přesunu extraligy do Hradce Králové, tak jsme plánovali v Budějovicích zůstat. Pokud jedeme na jih, tak nostalgicky vzpomínáme,“ uvádí.

Když se Motor na jaře probojoval po sedmi letech zpátky do extraligy, zkušeného beka to potěšilo. „Moc jsem jim to přál. Psal jsem si nedávno i s Jirkou Šimánkem. Občas se mi ozvou fanoušci nebo kamarádi z Budějovic, což mě vždy potěší,“ doplňuje.

V české extralize Ptáček nasbíral 1 210 startů a dlouho držel rekord soutěže, než ho překonal Petr Kadlec. „Moc nechybělo a zůstal bych první. Rekord byl fajn. Ale ještě nejsem ve věku, že bych si sedl do křesla a vzpomínal,“ hovoří.

Čtyřnásobnı českı mistr mohl prožít zcela jinou kariéru. „V 16 letech mi volali z Ameriky, ať jdu hrát na tamní univerzitu. Já jim do telefonu řekl, že mám ještě dva roky střední školu a zavěsil telefon,“ uzavírá.