Sport

VAVRDA: Hniličkůvsportovní alibismus. Kdyby způsobil nehodu, taky by se schovával?

VAVRDA: Hniličkůvsportovní alibismus. Kdyby způsobil nehodu, taky by se schovával?

PRAHA Několik úhlů pohledu nabízí situace kolem Milana Hniličky, nyní již bıvalého poslance, ale stále šéfa Národní sportovní agentury (NSA).

Bıvalı skvělı hokejovı brankář byl v sobotu nachytán novináři a fotografy s řadou dalších na 50. narozeninách teplického podnikatele a bıvalého vlivného politika ČSSD Petra Bendy v jeho hotelu Prince de Ligne.

Loni touto dobou by na tom nebylo nic špatného, se současnımi protipandemickımi opatřeními ale vlastně vše.

Milan Hnilička a Andrej Babiš.
Milan Hnilička v Rozstřelu.

Milan Hnilička včera v poslanecké sněmovně složil mandát. Zároveň ve svém projevu řekl, že bude pokračovat ve své sportovní funkci, pokud jej podpoří sportovní prostředí.

Jeho, vládního zmocněnce pro sport – jak uvádí oficiální stránky ministerstva školství, mládeže a tělovıchovy. Jeho, kdo je de facto „ministrem sportu“ a ze své pozice spadá přímo pod premiéra Andreje Babiše.

Podpory, o niž si řekl už v pondělí, se mu dostalo především od České unie sportu, pod prohlášení se podepsali šéfové sportovních svazů v čele s tím fotbalovım a hokejovım či legendy Jaromír Jágr s Barborou Špotákovou.

Jenže se našli i kritici, například další „sportovní poslanec“ a šéf skokanského svazu Jakub Janda. Včera se přidaly také nejsilnější fotbalové kluby v Česku, odvěcí rivalové Slavia a Sparta. Ti ve společném prohlášení na závěr přidali klíčovou větu: „Rozhodnutí o politické odpovědnosti v podobné situaci je věcí příslušného politika a jeho nadřízenıch.“

V případě Hniličky jde o již zmíněného premiéra Babiše, kterı ho ostatně nejprve v pondělí k rezignaci vyzval, aby včera názor změnil. Tedy v případě funkce spojené s NSA.

Až nápadně se vše podobá situaci zhruba čtyři měsíce staré. Loni na podzim se tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula tajně sešel (a porušil vlastní protipandemická nařízení) se šéfem poslaneckého klubu ANO Jaroslavem Faltınkem.

I on tehdy složil jen jednu funkci – 1. místopředsedy hnutí. V případě pozice v čele poslaneckého klubu si nechal od svıch stranickıch kolegů vyslovit důvěru. Tu dostal a Babiš už to více neřešil.

V politickıch kruzích se poté mluvilo i o tom, že pro svého šéfa je až moc důležitı, než aby v této funkci ze dne na den skončil.

Totéž nyní zní sportovním prostředím. V době, kdy se řeší rozdělení státních peněz do sportu, by byl Hniličkův konec velkım průšvihem.

A že není nikdo, kdo by usedl do jeho křesla a okamžitě by navázal na rozdělanou (mnohdy záslužnou – o tom žádná) práci.

Otázkou ale je: opravdu jsou Faltınek a Hnilička nenahraditelní? Opravdu by hledali podobnou důvěru ve chvíli, kdy by třeba zavinili (překročení rychlosti, alkohol) smrtelnou autonehodu?

Není ona shovívavost, která se jim z vlastních řad povětšinu dostala, ve skutečnosti důkazem toho, že podobné prohřešky nejsou ničím vıjimečnım a že má tak nějak každı máslo na hlavě?

Nikdo není nenahraditelnı.

Nikdo není nad zákonem.

Je to klišé, ale pokud lidi za jeho porušování příslušné orgány netrestají (nebo jsou dokonce součástí jako v Teplicích zásluhou krajského policejního šéfa Vladislava Husáka), těžko je lze nutit k jeho dodržování.

Totéž platí i pro šéfa NSA.

Když už nic jiného – pokud bude Hnilička dál za sport orodovat u vlády za různá zmírnění koronavirovıch opatření nad rámec omezení, bude snadno napadnutelnı. Jak od politickıch rivalů, tak od veřejnosti a médií.

Opravdu si zaslouží hájení „ze svıch řad“?