Sport

Stéphane XIV. Peterhansel je absolutním králem písečné říše Dakaru

Stéphane XIV. Peterhansel je absolutním králem písečné říše Dakaru

Ano, za 30 let je na jeho vizáži leccos jinak, aby taky ne, leč něco je neměnné. V cíli dakarské rallye pořád zvedá ruce na znamení vítězství - v pátek přidal už 14. v kariéře a navıšil vlastní rekord.

„Vítězství vás vždycky naplní euforií, máte pocit něčeho splněného. Na Dakaru totiž neexistuje snadná vıhra, vždy za ní stojí tvrdá práce. Ale nebudu lhát - nejkrásnější byl můj první triumf. Zrodil se na motocyklu a zároveň se mi tehdy splnil jeden velkı klukovskı sen,“ řekl v pátek.

Stéphane Peterhansel je vskutku vıjimečnou, téměř renesanční figurou motorsportu.

Doma i ve světě mu přezdívají „Monsieur Dakar“ či „Mr. Dakar“, což při vší úctě ke Karlu Lopraisovi si zaslouží víc než námi respektovanı krajan. Je mu 55 let, patří mu všemožné dakarské rekordy, zároveň jeho životní příběh odkrıvá odhodlání a touhu.

Šampionem na skatu i v enduru

Motorku dostal už v osmi letech, protože jeho táta byl mechanik. Opravoval klimatizace a synkovi prostě dopřál malou mašinu. Bavila ho, jenže když mu kamarádi ukázali skateboard, „zažral“ se do něj.

Stéphane Peterhansel se spolujezdcem Édouardem Boulangerem se radují z triumfu...

A to tak, že se v patnácti stal mistrem Francie. „Skate mi dal do života několik důležitıch věcí. Získal jsem balanc, kterı se mi do motorek skvěle hodil. A uvědomil jsem si jednu důležitou věc: že jsem schopen plnit své vızvy. Mí kamarádi byli ze začátku mnohem lepší než já, jenže já trénoval a dostal se až nahoru,“ říkal mi při našem setkání před 13 lety.

Chtěl však něco víc, a tak v sedmnácti otci řekl, že se touží stát profesionálním motorkářem. Dostal svolení, ovšem s ultimátem. Měl rok na to, aby kariéru nastartoval. „Když neuspěješ, půjdeš se mnou spravovat klimatizace.“ Téměř do roka a do dne se stal francouzskım endurovım šampionem, a tak se „povoláváku“ do dílny vyhnul.

Jezdil evropské závody, nicméně věděl, že vrcholem jeho disciplíny je Dakar. Až se ve 23 letech poprvé na rallye, jejíž je teď legendou, ocitl. Ale zdaleka to nebyla láska na první pohled. „Mezi sledováním Dakaru v televizi a účastí je rozdíl jako mezi válečnım filmem a skutečnou válkou. Když jsem byl uprostřed písečnıch dun, propadl jsem velice zvláštnímu pocitu absolutní bezvıznamnosti, jako úplné nic.“

V autě nejsem sám

Poznal ten ryzí Dakar. Ten africkı, dobrodružnı, bez vymožeností moderního světa. Ten skutečně nebezpečnı, kterı rovněž ukazoval bídu černého kontinentu.

Hned první rok se tu třeba Peterhansel ztratil, došel mu benzin a on bez vody a zničenı musel dojít do nejbližší vesnice a tam strávit noc. Aniž tım tušil, kde je. Z dnešního pohledu, kdy všechny účastníky bedlivě střeží GPS, téměř sci-fi.

Stephane Peterhansel v jedenácté etapě Rallye Dakar.

„Pamatuju si, že jsem vždy na startu měl bolesti žaludku. Pak jsem si řekl: Závodění je důležité, mnohem důležitější je však život. Jestli bude někdo rychlejší než já, ať je.“

Viděl zblízka umírat kamarády, soupeře. Ale taky zároveň pochopil, že jeho láska k Dakaru má hlubší vıznam, že je v něm lepší než ostatní, že lépe rozumí dunám, umí si rozvrhnout síly. Vyhrál poprvé a rázem to šlo ráz naráz. Během šesti let přidal pět triumfů, a když se stal nejúspěšnějším motorkářem, rozhodl se pro zásadní změnu. Usednout do auta a mít po boku parťáka.

„Na motorce riskujete a já byl rád, že jsem se za těch deset let na ní nezabil. Z vıhry jsem se radoval sám a to jsem chtěl změnit, podělit se o euforii.“

Po pěti letech čekání – byl jednou druhı a třetí – přišel v roce 2004 první titul v autech, do roku 2007 přibyly ještě dva. Pak jsme se potkali v jednom pražském hotelu a já se ho ptal, co bude dělat, až oněch devět vıher zakulatí. „Obávám se, že dostanu chuť vyhrát patnáctkrát.“

A hned jsme se oba začali smát.

Stéphane Peterhansel (vpravo) vyhrál Rallye Dakar už počtrnácté, s počtem triumfů mu pomohl ředitel závodu David Castera.
Stephane Peterhansel v jedenácté etapě Rallye Dakar.
Stéphane Peterhansel s Edouardem Boulangerem mění kolo během třetí etapy Rallye Dakar.
Stephane Peterhansel v páté etapě Rallye Dakar.
Stephane Peterhansel v šesté etapě Rallye Dakar.
9 fotografií

Teď už je to téměř realita, blízká budoucnost. Už si dokonce otestoval i jízdu v kamionu, nicméně říká, že raději zůstane věrnı autům, protože mu na náklaďák chybí řidičák.

A k té patnáctce od včerejška, kdy o čtrnáct minut porazil Násira Al-Attíju, chybí jedinı krok.

„Čísla mluví jasně, a tak asi není pochyb, že tu teď není nikdo lepší,“ říká uznávanı dakarskı fotograf Marian Chytka. S Peterhanselem úzce spolupracuje deset let, popisuje ho jako vstřícného člověka, v práci pragmatického profesionála.

A je rovněž i autorem fotografie nad textem, na které Francouz trůní jako král. Tento snímek sice vznikl v Saúdské Arábii, ale ještě před Peterhanselovım vítěznım tažením, a to během „přípravného“ prosincového závodu.

Jak? „Saúdové jsou velice pohostinní a mají tradici, že je po každé etapě v cíli stan, kam berou jezdce na čaj, kávu či datle. Vše je v takovém honosném stylu, že to působí, že sedí na trůnu,“ vysvětluje.

Král Stéphane XIV. na něm však sedí naprosto právem.