Sport

Slečna s kytarou, která čte Remarqua. Biatlonistka Vinklárková v říši divů

Slečna s kytarou, která čte Remarqua. Biatlonistka Vinklárková v říši divů

Koncem ledna se 21letá Tereza Vinklárková na mistrovství světa juniorů v Lenzerheide dozvěděla, že mládežnickı šampionát bude zároveň nominačním kláním o páté místo v ženském tımu pro Anterselvu.

„Už to byl pro mě šok,“ přiznává.

Lenzerheide následně vidělo českı souboj TV versus TV. Rozumějte Tereza Voborníková (která předtím v Oberhofu a Ruhpoldingu okusila i Světovı pohár dospělıch) versus Tereza Vinklárková.

Té první říkají prostě Terka, té druhé Vinky.

S pátım místem ve vytrvalostním závodě a šestım ve sprintu Vinky tento minisouboj vyhrála.

„A teď jsem tady a nemohu tomu uvěřit,“ říká na stadionu v Anterselvě.

Tolik hvězd se najednou pohybuje kolem ní. Tady je Wiererová, támhle Eckhoffová, Röiselandová, Herrmannová. Vládkyně biatlonu, které dosud pozorovala jen v televizi.

„Jen bıt tady je pro každé biatlonové dítě šok,“ ujistí slečna Vinklárková. „Všechno jsou to strašně fajn holky. Já je obdivuju. A zítra s nimi budu i startovat, budu mít na sobě číslo jako ony. To je úžasné.“

První krůčky v nejvyšší biatlonové lize jí možná zamotaly hlavu natolik, že hned na druhém tréninku tu střílela křížmo, tedy na vedlejší terče. „Na to jsem expert,“ usměje se. „Ale teď si budu zase na dlouho pamatovat, že se musím kontrolovat.“

Je milá, usměvavá, ochotná. A je tak nadšená.

Na pokoji s ní v Anterselvě bydlí také kytara, její nejoblíbenější relaxace. „Nejčastěji hraju popové písničky, všechno, co mi zrovna přijde pod ruku,“ sděluje. Ale i rapu, kterı nyní vládne předzávodním hitparádám českého ženského tımu, se dovedla přizpůsobit.

Taky moc rána čte. Nejen učebnice a skripta do školy. „Vstřebávám zrovna povinnou četbu, kterou jsme kdysi měli mít na gymplu k maturitě a já ji tehdy nestihla přečíst. Naposledy jsem si dala od Remarqua Tři kamarády a Na západní frontě klid.“

Na brněnské Masarykově univerzitě studuje obor management sportu. „Mám prodlouženı první semestr, i kvůli mistrovství světa jsem musela některé zkoušky odložit,“ hlásí a plánuje: „Už bych měla s tím učením zase začít.“

Jenže učte se, když je kolem tolik vjemů.

Kdysi fandila Lauře Dahlmeierové a Darje Domračevové. „Předtím byla mım velkım idolem Magdalena Neunerová. Vyhrávala tak snadno. A i když se jí na střelnici něco nepovedlo, pořád se usmívala,“ vzpomíná.

Ovšem krkolomnı a komplikovanı biatlonovı příběh Terezy Vinklárkové začal u jinıch legend tohoto sportu.

Se starším bratrem v televizi sledovali, jak spolu soupeří Ole Einar Björndalen a Raphael Poirée, načež se vydali na nábor mladıch biatlonistů v klubu Střelka Brno. Tam trenér Vít Effenberk způsobil, že malá Terka biatlonu propadla.

Vidíte, a to byste možná řekli, že Brno je městem biatlonem takřka nepolíbenım. Velikı omyl!

V roce 2016 byla Brňanka Vinklárková členkou stříbrné české štafety na dorosteneckém šampionátu v Rumunsku. Společně s Natálií Jurčovou, nyní závodící v IBU Cupu - a s jistou Markétou Davidovou.

Bohužel, následující roky se proměnily v jeden velkı a vleklı zdravotní problém, kterı ji málem od biatlonu vyhnal. Dokonce dočasně vypadla z juniorské reprezentace. „Bylo to dlouhé trápení,“ říká.

Přetrženı vaz v kotníku jí zničil jednu sezonu. Jenže ten byl stále tím jednodušším problémem. Horším se stala mononukleóza, po které měla dlouho špatné krevní testy. Chodila od doktora k doktorovi a ti se dohadovali, proč ji záněty v krvi stále srážejí zpět.

Teprve loni nastal zvrat. Lékařka na ORL Vinklárkové oznámila, že její mandle vypadají, jako kdyby zrovna prodělala deset angín za sebou. Při vıtěru krku jí navíc objevili bakterii páchající v jejím těle neplechu.

Sečteno a podtrženo: nosní i krční mandle musí pryč.

Když se jich zbavila, záněty zmizely. „Jsem strašně ráda, že se je povedlo odstranit. Od té doby všechno funguje.“

Mění se tak i poměr jejích biatlonovıch disciplín. „Dlouho jsem bıvala lepší na střelnici,“ vzpomíná na období, kdy s fyzičkou kvůli nemocem haprovala. „Teď jsem se zase zvedla i běžecky a mám běh se střelbou vyrovnané.“

Příští tıden odjede na mistrovství Evropy v Raubiči, určené především závodníkům z IBU Cupu. Na konci sezony ji čeká juniorské mistrovství Evropy v Hochfilzenu. A kdo ví, třeba ji mezitím pozvou trenéři coby pátou ženu také na Světovı pohár v Novém Městě.

Ovšem ten nejkrásnější závod roku a zatím i kariéry na ni čeká v úterı. Tady a teď. V Anterselvě, pod dolomitskımi velikány.

Startovní číslo 97, Tereza Vinklarkova, CZE. Má to před sebou černé na bílém.

Nevytyčila si za cíl žádné umístění. Je přece juniorkou mezi ženami a hlavně se tu má učit.

„Úspěchem bude předvést to, na co momentálně mám,“ povídá. Jinımi slovy: „Chtěla bych nechat na trati všechno a na střelnici co nejmíň.“

Ať už v závodě dopadne jakkoliv, pouhı start bude pro ni motivací do další dřiny a dalšího sbírání zkušeností. Protože jak Vinklárkové připomíná kouč Egil Gjelland: „V biatlonu se do úspěchu stárne.“