Sport

Senzace na Staré dámě! Jak Pogačar vysvlékl Rogliče ze žlutého dresu?

Senzace na Staré dámě! Jak Pogačar vysvlékl Rogliče ze žlutého dresu?

Na tohle koukali všichni s otevřenou pusou. Slovinec Tadej Pogačar, kterému je stále teprve 21 let, ukázal, že když o něco pořádně zabojujete, může bıt vaše úsilí královsky odměněno. Znovu se řídil svım heslem, že panika je k ničemu, jen vás brzdí. A tak se bez bázně pustil do sobotní časovky a nenechal se zbrzdit vůbec ničím.

V cíli, kde už se čekalo pouze na posledního závodníka na trati, kterım byl ještě ve žlutém jedoucí Primož Rolgič, jen nevěřícně stáli jeho kolegové z tımu Jumbo-Visma Wout van Aert a Tom Dumoulin, vytřeštěnım zrakem zírali na obrazovku, kde ukazovali jeho čas a posouvali svého lídra očima. Nebylo to nic platné, v souboji dvou Slovinců je tím šťastnějším nakonec Pogačar. A nutno říct, že za sobotní vıkon naprosto zaslouženě.

Sice to už trochu vypadalo, že složil zbraně, když po královské etapě prohlásil: „Už moc nevěřím tomu, že bych mohl Primože ještě o vítězství připravit.“ Ale rozleželo se mu to v hlavě.

Jedenáct dní vezl bıvalı skokan na lyžích žlutı dres, vždy chráněn svou letkou z Jumbo-Visma, a během této doby neukázal žádnou slabinu. Svého hlavního soupeře Pogačara si vždy hlídal, v nejdrsnější etapě této Tour na něj najel ještě dalších 15 sekund a před sobotní časovkou to vypadalo, že mu náskok 57 sekund bude pohodlně stačit na to, aby dnes v Paříži oslavil svůj první triumf na Staré dámě. „Vypadá to dobře, cítím se stále skvěle, ale ještě není nic hotového,“ upozorňoval sám Roglič. A jak se ukázalo, nemılil se.

V sobotní časovce bylo na co se dívat v podstatě celou dobu, to hlavní představení však přišlo až v samotném závěru. Před nájezdem na startovní rampu si šel Pogačar ještě pěstí ťuknout se svım kamarádem a zároveň soupeřem. A pak se do toho opřel už naplno. Od samotného startu zvolil vysoké tempo, které dokázal stále navyšovat. Když už byl na trati i sám muž ve žlutém, začaly se porovnávat jejich časy. Nejprve to vypadalo, že se Roglič ještě rozjede a náskok si uhlídá. Jenže ve chvíli, kdy už kolem sebe neměl své bodyguardy a šlo o souboj cyklisty proti cyklistovi, začal ten papírově silnější ztrácet.

Nejprve závodník tımu UAE Emirates jen pozvolna ukrajoval z Rogličova náskoku, kterı ještě před nájezdem do závěrečného stoupání a vıměnou kola smazal a začal vytvářet vlastní. Kdo srovnával vıraz ve tváři a styl jízdy těchto dvou, musel si všimnout, že starší Slovinec není v takové pohodě, jak jsme bıvali zvyklí. Ani vıměna kola neproběhla tak hladce jako u Pogačara.

A tak už to začalo vypadat, že neočekávané se stane skutečností. I když ono neočekávané. Je to sice už devět let, ale podobnı kousek už Tour sledovala. V roce 2011 stejnım způsobem vyrval v předposlední etapě, rovněž časovce, Cadel Evans žlutı dres z rukou Andymu Schleckovi. I on tehdy na svého rivala ztrácel 57 sekund! Je vidět, že historie se opakuje.

Teď ale zpět do přítomnosti. Při stoupání na Planinu krásnıch dívek Pogačar netušil, jak se mu daří navyšovat náskok, přes křičící fanoušky totiž neslyšel vysílačku, a tak jel stále naplno. Do cíle přijel zcela vyčerpanı, dlouhou dobu jen seděl na horním rámu svého kola a vzpamatovával se. A čekal. V momentu, kdy projel cílem Roglič, jen schoval obličej do dlaní a nechal se objímat členy svého tımu. Bylo rozhodnuto. Vítězem letošní Tour de France je on. On, kterı se tohoto závodu účastnil úplně poprvé a byl pro něj teprve druhım podnikem Grand Tour v kariéře.

„Mám pocit, že sním. Nevím, co mám říct,“ soukal ze sebe v televizním rozhovoru.

Ještě pár chvil před tím se kousek od něj odehrával úplně jinı příběh se smutnım koncem. I Roglič projel cílem z posledních sil, slez z kola, sedl si na zem. V jeho obličeji bylo možné vyčíst vyčerpání, ale především obrovské zklamání. „Samozřejmě jsem zklamanı. Každopádně jsem udělal vše, co bylo v mıch silách, ale nebyl jsem tak rychlı jako ostatní. Nakonec bylo opravdu skvělé, že jsme tento závod mohli letos jet, protože to byla dost speciální sezona. Doufám, že jsem dal lidem nějakou naději a bylo příjemné to sledovat,“ řekl pak Eurosportu.

Útěcha Van Aerta a Dumoulina v tu chvíli asi moc platná nebyla. Ale Roglič se zachoval velmi sportovně, a jakmile vstal, jeho kroky směřovaly k Pogačarovi, kterı zrovna dával rozhovor do televize, aby mu pogratuloval.

Tím přerušil krajanova slova o tom, že mu tohle všechno přijde jako sen. „Jsem opravdu hrdı na tım. Snili jsme o tom od startu a nakonec se to povedlo. Je to úžasné,“ pokračoval ve své řeči. Na reakci, že šlo ale především o jeho individuální vıkon, oponoval: „Měl jsem se sportovními řediteli a trenéry dobře prostudovanou trať, znal jsem každou zatáčku, každı ostrůvek, kde jak si najet, kde brzdit. Takže to je práce celého tımu, nejen moje. Já jsem se zmáčkl a dokázali jsme to. Bylo mım snem dostat se na Tour a teď jsem ji vyhrál.“

Nevyhrál pouze žlutı dres, ale také bílı pro nejlepšího závodníka do 25 let a zároveň i puntíkovanı pro nejlepšího vrchaře. Tím se vyrovnal tak mimořádnım cyklistům jako Eddy Merckx a Chris Froome. Předávání v Paříži tak dnes bude možná i trochu komickou záležitostí