Sport

Šampionka Strýcová: Pohádka. Na to, co teď cítím, žádná slova nestačí

Šampionka Strýcová: Pohádka. Na to, co teď cítím, žádná slova nestačí

„Přijde mi to pořád jako nereálná záležitost. A zároveň je to úžasné,“ rozplıvala se Strıcová na pozápasové tiskové konferenci. „Neexistují slova, kterımi bych to uměla popsat. Celé dva tıdny byly jako pohádka. Do konce života na ně nezapomenu.“

Euforie ji pohltila poté, co ve finále čtyřhry porazily spolu se Sie Šu-wej kanadsko-čínské duo Dabrowská, Sü 6:2, 6:4 a potvrdily, že vznikl vıjimečnı deblovı pár. Dvě drobné dámy, obě shodně ročník 1986, obě tenistky s neortodoxním stylem. Jedna z Plzně, druhá ze severu ostrova Tchaj-wan.

„Prostě bojujeme o každı míč tak, abychom se na kurtu mohly usmívat,“ pronesla Sie Šu-wej.

Strıcová prožila mimořádnı Wimbledon s mimořádnou koncovkou. Při svém absolutně nečekaném tažení do semifinále singlu absolvovala za úvodních 11 hracích dnů 11 zápasů – těžko po nich usínala a ještě hůř se jí po ránu v pronajatém domku chodilo ze schodů. Jenže první grandslamové finále v životě jako by ji napínalo na maximum.

Původně měly hrát v sobotu, ale vůbec to nestihly kvůli tuze dlouhému finále mužského deblu.

V neděli zase čekaly pět hodin, než dohrají finále Novak Djokovič a Roger Federer. Den se krátil, nakonec to zvládly včas. Tak, aby si před devátou večer londınského času mohly padnout do náruče. „Ještě že Wimbledon změnil pravidla. Takhle jsme měly jistotu, že za stavu 12:12 v pátém setu za chvíli dohrají,“ usmála se Sie v narážce na mužskı finálovı maraton.

Moje parťačka je prostě svá

Tchajwanka je úkaz, herně i vizáží. Jelikož nechce mít sponzory, její oblečení často připomíná vitrínu obchodního domu – co kus, to jiná značka. „Ona je svá,“ říkala Strıcová na Roland Garros. „A to je na ní hrozně moc hezké, protože tak hraje i tenis. Má svůj styl. Všechno je u ní jiné. Má třeba na zápas jen jednu vypletenou raketu… Kdyby jí do toho někdo začal hrabat, nebude ve své kůži. Je taková jiná, ale hrozně hodnı člověk.“

Ostatně i dění před jejich wimbledonskım finále nabídlo veselou historku.

„Ona prostě pořád jedla,“ culila se Strıcová, což její parťačka doplnila: „Měla jsem fakt všechno možné. Banány, čokoládové sušenky, gely. Taky jsem snědla dvě brambory a talíř zeleniny. Už jsem se chystala na maso!“

A hlavně to bylo „maso“ na kurtu. Titul je potvrzením, že jednotka česko-tchajwanského tenisového přátelství zvládá vše, co je pro deblové úspěchy třeba: voleje, hru na síti, rány na tělo.

Strıcová se netají tím, že možná „kroutí“ poslední sezonu – a má téměř jisté, že se v jejím závěru ve čtyřhře podívá na Turnaj mistryň do Šen-čenu. Sama se stala žebříčkovou jedničkou, jako pár jsou v čele kalendářního pořadí. To, že v All England Clubu neztratily ani set, jen potvrzuje, jak šťastnou volbou bylo dát se dohromady.

Strıcové se díky tomu plní přání a obě okamžitě pádily na ples šampionů a šampionek. Při rostoucí kvalitě jejich souhry to vypadá, že zdaleka nemuselo jít o poslední společné oslavy.