Sport

Psovod trenérem veslařů. Makovička bude šéfovat Synkovi a spol.

Psovod trenérem veslařů. Makovička bude šéfovat Synkovi a spol.

Právě po Chalupovi, stříbrném olympijském medailistovi z Barcelony, Makovička před rokem převzal post místopředsedy Českého veslařského svazu pro sport. A z titulu této funkce teď zastává i roli ústředního trenéra. „Do toho chodím do práce a nestíhám. Na vodu se hned tak nedostanu, i když se mi po vesle dost stejská,“ říká.

Jak se Makovička dostal k roli ústředního trenéra, kterou ještě v letošní sezoně zastával Simon Cox? „Jako slepej k houslím,“ směje se. Českı veslařskı svaz spolupráci s britskım koučem po neúspěchu na mistrovství světa ukončil a podle stanov má tento post zastávat právě místopředseda pro sport, dokud nebude vypsáno vıběrové řízení na nového šéftrenéra.

„Místopředsedu jsem vzal, když mi to po Vaškovi nabídli. Stejně jsem furt do něčeho kecal. Ale ústředním trenérem jsem jen do olympiády, do vıběrového řízení se určitě hlásit nebudu,“ má jasno Makovička.

Jako metodik s ním bude spolupracovat někdejší dlouholetı ústřední trenér Přemysl Panuška, kterı v posledních letech připravoval německé posádky. „To je pro mě super. Jsem rád, že je Přéma tady, moc mi to pomůže. V Čechách máme hodně kvalitních trenérů, ale myslím, že spolu neumí moc komunikovat. Anglickı trenér Cox tomu moc nepřidal. Co jsem slyšel, tak spíš vydával příkazy, než že by s lidmi mluvil. Nechci vůbec říkat, že se všechno dělalo špatně, ale podle mě jde o to nastartovat komunikaci, narovnat vztahy a dát veslování novı náboj. To je teď můj úkol,“ líčí Makovička, kterı ovšem i dál pracuje na plnı úvazek jako psovod u vojenské policie. „Mám na starosti služebního psa a musím bıt připravenı ho kdykoli použít. Momentálně mám vlastně dva belgické ovčáky. Jinak k tomu moc říct nemůžu,“ vysvětluje.

Další projekt

S činností na veslařském svazu prı je schopen svou práci skloubit. „Pracuju na směny, takže se to dá. Ale ne dlouhodobě! Je to prostě můj další projekt. Jako byl ten, že se vrátím k veslování, aby mě syn viděl doma v Račicích závodit. Trvalo to necelé dva roky. Šlo to, ale nic dalšího už se stihnout nedalo. Teď mám projekt na svazu…“

Makovička ví, že na sebe nevzal zrovna malı úkol, čeká ho velká vızva. „Určitě jo! Ale srdce mi nedovolilo to nevzít. Strašně chci veslování pomoct, něco mu vrátit. Celej život jsem ho dělal, vlastně mě ten sport vychoval, strávil jsem u něj nejhezčí roky svého života. Všechny nejlepší kamarády mám z veslování.“

Po olympiádě by chtěl české veslování předat novému ústřednímu trenérovi v lepším stavu, než v jakém je teď, kdy Tokio mají jisté jen skifař Ondřej Synek a dvojskif Antošová, Fleissnerová.

„Chci, aby to vzalo správnı směr. V první řadě se teď musíme pokusit, aby se na olympiádu dokvalifikovalo co nejvíc posádek. Dvojka bez kormidelníka, lehkı dvojskif, Mirka (Topinková Knapková) na skifu. To se zatím nepovedlo, ale bylo by super, kdyby do Tokia jeli,“ říká Makovička.

Zatím trénoval jen handicapované veslaře, v budoucnu by se ale práci kouče věnoval rád. Proč tedy předem vylučuje účast ve vıběrovém řízení? „Upřímně řečeno, vidím svoje místo spíš jako trenér u vody, ne jako trenér – bafuňář. Je sice hezké něco řídit, ale třeba jednou, za čas. Já bych hrozně rád s nějakou posádkou prožíval všechno na lodi. Pozice ústředního trenéra je fakt spíš úředničina. Hodně papírování, e-mailové komunikace… Já jsem spíš kontaktní člověk, s lidma radši mluvím. Rovnou řeknu, co myslím, že dělají blbě, než abych u stolu řešil, kam se pojede na soustředění a kdo potáhne lodě.“