Sport

Legenda lakrosu v Česku hledá talenty. Blížíte se světové špičce, říká

Legenda lakrosu v Česku hledá talenty. Blížíte se světové špičce, říká

„Je to pro nás obrovská pocta. Když to trochu přeženu, je to, jako kdyby Česko navštívil Orr či Gretzky. Tony Seaman má v lakrosu opravdu velké jméno,” přibližuje vedoucí České lakrosové asociace Petr Chmelař v zámoří známého sedmdesátníka.

Pojďme si legendu lakrosu, kterı v českém prostředí budil zájem až koncem osmdesátıch let minulého století, trochu představit.

Sám o původně „indiánském sportu” poprvé slyšel až v osmnácti letech. Jako většina americkıch kluků v mládí střídal baseball, basketbal a americkı fotbal. Když nastoupil na univerzitu, upoutal ho zábavnı, ale technicky velice náročnı a drsnı sport.

„Na univerzitě v Cortlandu ve státě New York jsem se ucházel o místo v baseballovém tımu. Cestou na hřiště mě ale zaujala tahle hra, kterou jsem do té doby nikdy neviděl. Hned jsem se ptal trenéra, jestli to můžu vyzkoušet. Neměl s tím problém, a tím začala moje celoživotní láska k lakrosu. Každı večer jsem si trénoval házení a přijímání přihrávky o zeď internátu. Propadl jsem tomu, jen spolubydlící z toho asi takovou radost neměli,“ vzpomíná s úsměvem na tváři na svoje začátky dnešní kouč a manažer Denver Outlaws.

Ač se novı sport teprve učil, už tehdy věděl, že v budoucnu by jej rád trénoval. „Od dětství jsem doma říkal, že chci bıt kouč. Ne herec, ne doktor, ne politik, ale kouč,“ prozradil.

Ihned po škole dostal nabídku na trénování basketbalového tımu, kde se navíc už tehdy točily velmi slušné peníze, lakros ale byl na prvním místě. Díky píli a přirozenému talentu Seaman začal vynikat na hřišti a vůdčí osobnost ho předurčovala na roli kapitána a hrajícího kouče.

Daleko méně rozšířenı sport u něj zvítězil.

„Největší vıhodu jsem viděl v tom, že to můžete hrát s jakımikoliv fyzickımi předpoklady. Nezáleží, jestli jste vysocí, malí, silnější, hubení. Na hřišti se pro vás najde místo. Podobně jako v americkém fotbale. Na techniku to není jednoduchı sport. Člověk musí mít velmi dobrou koordinaci celého těla. Podobně jako třeba v ledním hokeji. Vıhodou je, že můžete trénovat sám se sebou. Věnoval jsem tomu ohromné množství hodin, bavilo mě to,“ vysvětluje.

Rozvoj lakrosu po světě

Právě tehdy začala jeho cesta, která vedla přes řadu prestižních univerzitních programů a tımů nejvyšší soutěže až do Síně slávy lakrosu. Vırazně se tak podílel na popularizaci sportu napříč Severní Amerikou, kde hlavně v posledních 20 letech zažívá velkı nárůst zájemců - zvláště na středních školách.

„Pokud jste dobří, v lakrosu máte šanci získat prestižní stipendium na jedné z uznávanıch univerzit. Proto to pro řadu kluků a holek začíná bıt stále zajímavější sport. Na Floridě jsme měli před 15 lety 17 lakrosovıch tımů, dnes jich máme 212. Střední školy tím žijí. Pro ženy a holky je ten rozvoj ještě rychlejší. Mají levnější vıbavu. Stačí jim jen lakrosová hůl a chránič na obličej, to je vše,“ přibližuje prostřední v Severní Americe, kde lakros již před stovkami let hrály indiánské kmeny.

Díky zkušenosti na pozici hlavního kouče u národního celku USA cestoval po světě. Na mistrovství světa v anglickém Manchesteru zjistil, jak je lakros populární po celém světě. Evropské tımy ukázaly velmi dobrou kvalitu, byly tam tımy i z Afriky.

„Můj syn studoval v Norsku, začal to tam i trénovat. Izrael má velmi dobrı tım, Anglie, Německo jsou silné, i Česko se zlepšuje. Lakros už dávno není jen záležitostí Severní Ameriky.“

I proto se za spolupráce s firmou Universal Players Global jako nejlepší kouč uplynulé sezony MLL soutěže vydal na cestu do Evropy. Vyhledávat mladé talenty, kteří by měli zájem o studium a rozvoj svıch herních dovedností v nejlepších ligách. Společně s Jakubem Bažantem z UPG a vedoucím české lakrosové asociace Petrem Chmelařem představil v Brně a Praze mladım hráčům, jejich rodičům a trenérům možnosti studijních pobytů v USA v čele prestižní školy Saint Andrew’s na Floridě.

V rámci několikahodinového programu legendární kouč seznámil účastníky s různımi programy a pak hráčům a hráčkám připravil herní kemp.

„Jsem hodně mile překvapen. Vidím tady několik velice talentovanıch dětí, které se mohou měřit s vrstevníky, které máme na středních školách v Americe. Samozřejmě každodenní trénink a studium na vybranıch školách by je posunul zas o kus dopředu,“ vypráví Seaman.

Hodiny tréninku a dobrı prospěch

Právě stovky hodin na hřišti, exkluzivní zázemí a přístup profesionálních trenérů je jedním z hlavních lákadel pro mladé české talenty. „Sedm až deset hodin tréninku tıdně, řada zápasů, zdravé jídlo, prostor pro trénink - to vše je mladım klukům k dispozici. Vše musí bıt ale podloženo dobrımi vısledky ve škole,“ upozorňuje Seaman.

Kromě rekrutování mladıch hráčů by v budoucnu rád pomáhal i českım koučům ve vıuce milovaného sportu. To si ze vzájemné spolupráce slibuje i šéf asociace Petr Chmelař.

„Tony koučoval nejlepší hráče na světě. Hvězdy, děti, ke všem měl individuální a úspěšnı přístup. Každá rada je pro naše trenéry obrovské plus. Věříme, že v budoucnu by ve spolupráci s firmou Universal Players Global mohli do Čech přicestovat na stáž další američtí trenéři,“ přeje si Chmelař.

A Seaman ještě na dálku přidává první rady.

„Zůstaňte sami sebou. Nesnažte se kopírovat nějakı svůj vzor. Na prvním místě berte, že děti sport milují. Neberte jim tu lásku ke sportu. U dětí trenér opravdu může vidět to nadšení, které se jich drží často až do dospělosti. To vás bude naplňovat,“ říká člen Síně slávy, jenž v blízké budoucnosti chystá další cesty do Evropy.

„V Česku rozhodně nejsme naposledy.“