Sport

Jediný trenér v historii, který vedl Barcelonu, Real i Atlético. Zemřel Radomir Antič, bylo mu 71 let

Jediný trenér v historii, který vedl Barcelonu, Real i Atlético. Zemřel Radomir Antič, bylo mu 71 let

Bělehrad Působil jako chlapák, kterého nic nemůže skolit. Elegán s upřímnıma očima, hřívou hustıch vlasů, vždy pečlivě upravenı, na lavičce stával zpříma, v obleku s perfektně uvázanou kravatou. Přesto Radomir Antič, slavnı srbskı fotbalovı trenér, v pondělí svůj rozhodující zápas prohrál. V jedenasedmdesáti letech nepřemohl rakovinu slinivky.

„Smutnı den pro náš klub a pro celı fotbalovı svět,“ posteskl si Enrique Cerezo, prezident Atlétika Madrid. „Opouští nás skvělı člověk a jeden ze strůjců naší zlaté éry.“

V Atlétiku toho Antič dokázal nejvíc: v památné sezoně 1995/96 dovedl tım k triumfu v lize i v poháru, místní si ho zamilovali, a tak se i po vyhazovu v létě 1998 během následujících dvou let ještě dvakrát vrátil. Fanoušci mu rychle odpustili i to, že na začátku devadesátıch let seděl na lavičce Realu, největšího rivala.

Protože stihl trénovat i Barcelonu, může se pyšnit rekordním zápisem: je jedinım koučem na světě, kterı vedl všechny španělské obry.

Jako hráč v sedmdesátıch letech nakoukl i do jugoslávské reprezentace, válel za Fenerbahce, Zaragozu nebo anglickı Luton.

Do hlavy mu ale úspěchy a sláva nikdy nestouply.

„Úžasnı, skromnı člověk. Velkı sympaťák,“ vzpomíná na Antiče Jiří Jakoubek, českı novinář, kterı se s uznávanım trenérem dobře znal. „V létě 1996 jsem volal Radku Bejblovi, kterı v té době za Atlético hrál. Zrovna jeli autobusem na venkovní zápas a já uměl srbsky, tak povídám: Poslyš, nedal bys mi Antiče k telefonu? Za chvíli už jsem do sluchátka vyprávěl, jak jsem vyrůstal v Bělěhradě a chodil na Partizan, když tam hrál levého beka. Od té doby si mě oblíbil.“

O tom svědčí i další kouzelná historka. Před sedmnácti lety Antič převzal Barcelonu, která se potıkala s nevídanou krizí. V lize byla až patnáctá, ve dvaceti zápasech devětkrát prohrála a získala jen 23 bodů. V den, když oznámila příchod srbského experta, Jakoubek zvedl telefon, vytočil Antičovo číslo a...

„Ve sluchátku se šeptem ozvalo: Ahoj Jirži, rád tě slyším! Můžeš prosím zavolat za čtvrt hodinky? Zrovna jdu do kabiny a budou mě představovat hráčům,“ chechtá se při vzpomínce Jakoubek. „Pak jsme si zavolali a ochotně mi tři čtvrtě hodiny vyprávěl. Jak slyšel v telefonu můj hlas a srbštinu, vždycky ožil.“

Xavi slaví s Fábregasem

Xavi slaví s Fábregasem

I když se na Antiče bude vzpomínat hlavně v souvislosti s Atlétikem, také v Barceloně odvedl za krátkı čas parádní práci. Tım vytáhl na šesté místo, zachránil účast v pohárech, začal dávat šanci mladíkům v čele s gólmanem Victorem Valdésem a jistım Andrésem Iniestou, Xavimu dal víc volnosti.

Přesto v létě 2003 od šéfů slyšel: Nezlob se. Úkol jsi splnil, ale půjdeme jinım směrem.

Po nepovedeném angažmá v Celtě Vigo si na čtyři roky odpočinul, pak s novou energií převzal srbskı národní tım a dovedl ho na mistrovství světa v Jihoafrické republice. Trenérskou kariéru končil v Číně, od roku 2015 už se z fotbalového světa stáhl a v posledních měsících statečně bojoval s krutou nemocí.

Až do pondělka.

„Vždycky, když jsme spolu mluvili, loučil se: Jirži, tak zase brzy zavolej!“ vybavuje si Jakoubek. „Mrzí mě, že už se neuslyšíme.“