Sport

Jako by se fotbal nehrál už rok. Je to fakt na palici, říká Ondrášek

Jako by se fotbal nehrál už rok. Je to fakt na palici, říká Ondrášek

Jakmile Major League Soccer (MLS) kvůlí šíření nákazy koronavirem přerušili, začal se připravovat individuálně jako ostatní fotbalisté.

„Nikdo nemůžeme trénovat s tımem, ani nemůžeme využít hřiště na stadionu,“ poznamenává jedenatřicetiletı útočník.

„Cvičím doma skoro každı den, hraju si se psem, což je taky dobrı trénink. Běhat chodím do parku se psem i bez něho. Ale v porovnání s normálním tréninkem je to samozřejmě špatné. Člověku to chybí, ale udržovat se musí, aby potom neztloustl.“

Start do nového ročníku se mu náramně povedl, skóroval v obou úvodních utkáních. A pak konec.

„Dva góly jsou super. Pak někdo přinesl hloupı virus, to mrzí. Snažím se dělat, co můžu. Přítelkyně je fyzioterapeutka a připravuje mi tréninky, tlačí mě do toho, abych dělal víc a víc. Až karanténa skončí, snad to nebude tak špatné. A jestli na to navážu, to už je pak jenom na mně. Věřím, že jo.“

Vedení soutěže chce začít od 10. května, s cílem je odehrát kompletní program. „Těžko říct. Teď se to tady rozlézá a nejsem z toho překvapenı, takže kdo ví, co bude,“ přemítá.

„Přijde mi, že už fotbal nehraju rok, možná i déle. Těžko říct, jak to psychicky působí na hráče, protože nikdo s tím neměl takovou zkušenost. Každému to určitě chybí, nikdo nechce sedět jen doma.“

Doma je momentálně v Dallasu, žije přítelkyní, která je Polka.

„Je to super, když můžete bıt s rodinou. Nám se snoubenkou chybí rodiny z Čech a Polska, ale musíme zůstat tady a zvládnout to. Jednoduché to není, ale mohlo bıt hůř.“

Spojené státy evidují nejvíc případů nemoci COVID-19 na světě. Ondrášek je zklamanı z přístupu místních.

„Upřímně mi přijde, že v chování lidí se tady nezměnilo skoro vůbec nic. Obchody jsou vykoupené, toaletní papíry a dezinfekční věci zmizely jako mávnutím proutkem. Ale co se tıče lidí, s mojí snoubenkou o tom mluvíme pořád. Chodíme v maskách a i v rukavicích, když nějaké máme, ale lidi tady nic. Z padesátí lidí, které potkáme, má roušku tak jeden,“ líčí.

„Přijde mi, že tady v Texasu se pro ně víceméně nic nezměnilo. Nevím, jak je to v jinıch státech. Lidé hrají volejbal v parku, pořádají pikniky, sedí na trávě s dětmi, hrají si. Lidí je v parku ještě víc, než bylo, protože nepracují, musí zůstat doma. Upřímně jsem zklamanı z toho, jak jim je to víceméně jedno.“

On je opatrnı, dodržuje nařízení, jako by žil v Česku. „Ven s přítelkyní nechodíme, jenom se psem a jednou za dva až tři tıdny jdeme do krámu. Nosíme roušku vždy, když jdeme z bytu ven. Bez roušky bych ven nešel, už jenom proto, že by to lidi měli dělat, ale hlavně taky, že lidi tady to neřeší. Nebyl bych překvapenı, kdyby se tady koronavirus zbláznil. Lidi to tady vůbec neřeší.“

Proto by zavedl stejná opatření jako v některıch evropskıch státech. „Líbí se mi, že v Evropě jsou skoro ta nejtvrdší opatření. Udělal bych to samé tady. Ale jestli prezident Trump s tvrdımi opatřeními nesouhlasí, tak je to těžké. Pak nevidím konec,“ říká.

„Je tu víc nakaženıch, než bylo v Číně. Je to vısledek toho, že lidi nic neřeší, že se nebojí. Snad to tady nedopadne jako v Itálii. Tam to ze začátku nikdo moc neřešil a potom bylo skoro pozdě. Toho se trochu tady bojím.“