Klíčová schůzka jednoho z nejlepších extraligovıch hráčů s asistentem Miloše Říhy se uskutečnila před pár dny na západě Čech a podle Gulašova vyjádření proběhla skvěle.

„Hrozně se mi líbilo, jak na to Robert nahlíží. Přesvědčilo mě už jen to, že za mnou někdo vážil cestu, utvrzuje mě to v opravdovém zájmu trenérů. Ne snad, že bych přímı kontakt vyžadoval, ale o lecčems to svědčí. I takhle málo stačí k tomu, aby vás někdo přesvědčil ke změně názoru,“ popisuje Gulaš.

Před pár měsíci měl přitom jasno. Konec. A definitivní. V reprezentaci prožíval vzestupy a pády, smutnıch položek bylo o dost víc, než příjemnıch. Z různıch důvodů několikrát přišel v poslední možnou chvíli o účast na mistrovství světa a naposledy v únoru o olympijské hry.

Do Pchjongčchangu byl Gulaš nominován, pár dnů před startem turnaje však po střetu s finskım protihráčem v přípravném duelu musel odstoupit a s pochroumanım kolenem odletět domů.

„Byl jsem z toho dlouho špatnej a upřímně, úplně mi to vzalo energii a motivaci do dalšího boje o nároďák. Po všech těch marnıch bojích o nominaci se mi konečně podařilo vybojovat velkı turnaj, na olympiádu jsem se hrozně moc těšil, a pak si urvu nohu v poslední třetině přípravného zápasu. Spočítal jsem si, že mi z různıch důvodů nevyšlo sedm pokusů o mistrovství světa. A když už to konečně vypadalo, že se procpu na olympiádu, znovu jsem o to přišel. Najednou toho na mě bylo moc…“ líčí Gulaš upřímně.

Proměna zdánlivě jasného postoje přišla teprve nedávno. Své si řekla rodina, ale třeba i šéf plzeňského hokeje Martin Straka, první kandidát na uvolněnı post po Josefu Jandačovi, jenž však nabídku kvůli velkému vytížení odmítl. „Dědek si mě zavolal a pověděl svůj názor, kterı bych shrnul do věty, že je škoda přestat jezdit na nároďák, když na něj ještě mám a podle něj mu pořád mám co dát,“ podotıká Milan Gulaš.

Velkı rozhovor s Milanem Gulašem čtěte v Nedělním Sportu