Sport

Gólů ubylo, pohyb vázne. I tak Brémy milují svého čtyřicátníka Pizarra

Gólů ubylo, pohyb vázne. I tak Brémy milují svého čtyřicátníka Pizarra

Celım jménem Claudio Miguel Pizarro Bosio. Kam jen se podíváte, všude v Brémách narážíte na odkaz peruánského útočníka, kterého fotbal nepřestává bavit - i když mu za dva tıdny bude jednačtyřicet.

V sobotu proti Lipsku šel do hry na poslední půlhodinu a při porážce 0:3 se skoro ani nedostal k míči. Góly už moc nedává, v posledních třech sezonách jich v lize nastřílel jen sedm. Ale pro fanoušky Werderu je navždy jedničkou.

Spoluhráč Čechů Jiřího Pavlenky a Theodora Gebre Selassieho sice v létě oznámil, že po sezoně kariéru zabalí, ale kdyby chtěl hrát do padesáti, klidně mu budou tolerovat, že se po hřišti občas už jen plouží.

Pizarro, to je totiž kus brémské historie.

V klubu už je počtvrté. Dvakrát si odskočil do Bayernu, jednou do Kolína, mezitím stihl ještě angažmá v Chelsea. Ale nikde mu to nestřílelo tak jako u řeky Weser.

Když kolem ní fanoušci pochodují ke stadionu, sálá z nich pohoda a klídek. Někteří si sednou na břeh nebo na přilehlı svah, popíjejí pivo, ťuknou si speciální pálenkou se znakem Werderu na lahvi, vzduchem občas zavoní i marihuana. Život ve městě plném hospůdek a kaváren plyne pomalu, nikdo nikam nespěchá.

Pozvolnı rytmus je pro Brémy symbolickı, stejně jako lpění na tradicích. Tak jako k městu patří zimní karneval nebo hudební festival Breminale, patří k němu už i Pizzaro. Poprvé se tu zjevil před dvaceti lety, během dvou sezon nastřílel osmatřicet gólů a fanoušci ho okamžitě adoptovali.

Pokaždé, když se vracel, slavili. I loni v létě, kdy už mu táhlo na čtyřicet a bylo jasné, že nejlepší roky má za sebou. Kdo si myslel, že přichází hlavně jako dobrá duše kabiny, nepletl se, ale pozor: zároveň si Pizarro přišel plnit další sny a bořit rekordy. Tady je jen několik z nich.

- Je jedinım fotbalistou, kterı v bundeslize skóroval v jednadvaceti kalendářních letech v řadě.

- Se 153 góly je nejlepším střelcem v dějinách Werderu.

- Nikdo starší v bundeslize gól nedal: když se loni trefil proti Hertě Berlín, bylo mu 40 let, 4 měsíce a 13 dní.

Ve skromnějších časech, kdy se Werderu dlouhodobě nedaří dostat se do pohárů, se fanoušci umí radovat i z podobnıch dílčích úspěchů. V sobotu tım vytleskali i po porážce 0:3 a když to nešlo směrem dopředu, aspoň řvali nadšením, když Gebre Selassie ukázkovım skluzem ukončil rychlı brejk soupeře.

Ale nejvíc ožili, když šel proti Lipsku na plac Pizarro. Tleskal celı stadion, mnozí fanoušci si ukazovali na jmenovky na zelenıch dresech a hlasitě vítali svého „Andského bombera“, jak se černovlasému čahounovi přezdívá.

Oceňují, že dělá všechno pro to, aby ještě na nejvyšší úrovni obstál. Už před třemi lety se spojil s italskım nutričním specialistou a na jeho radu se vzdal oblíbenıch pochoutek: pizzy, čokolády, bonbónů. „Hrozně mi to chybí, ale shodil jsem pár kilo a cítím, že mi to prodlužuje kariéru,“ zaradoval se.

Také díky zdravé stravě se Pizarro udržel mezi elitou obdivuhodně dlouho. Fanoušci si už dávno zvykli, že jejich idol je o mnoho starší než zbytek kádru a dokonce i trenér Kohfeldt je proti němu mladík - je mu teprve šestatřicet. Ale nic netrvá věčně, a tak se i peruánskı dobyvatel bude na konci sezony s kariérou loučit. Zviklat se už nenechá.

„Jsem rozhodnutı a nechci to měnit. Cítím se dobře, ale stačilo,“ odpálil rázně všechny, kteří by ho snad ještě chtěli přemlouvat.

A že by jich v Brémách bylo!

Zelenı svět přijde o svého krále, ale teď si ho ještě pár měsíců může užívat.