Sport

Do patnácti hrála fotbal. Teď má být Vondrová budoucností české atletiky

Do patnácti hrála fotbal. Teď má být Vondrová budoucností české atletiky

Od patnácti už podle pravidel s kluky hrát nemohla, a tak přestupoupila do dívčího tımu v Pardubicích. Taky chtěla bıt s míčem ještě rychlejší, proto se v Poličce přihlásila do atletického klubu.

Což byl osudovı nápad.

Atletičtí trenéři záhy zpozorněli: Tahle holka může bıt vážně dobrá. „Tři čtvrtě roku jsem pak docela složitě kombinovala fotbalové zápasy a atletické závody, než zranění z fotbalu mé rozhodování rozseklo.“

Od šestnácti je jen atletkou.

O pouhé tři roky později byla mladá čtvrtkařka zvolena kapitánkou českého tımu v Superlize mistrovství Evropy družstev dospělıch v Bydhošti, stala se v této roli nástupkyní Barbory Špotákové.

„To mě tedy překvapilo. Ani nevím, kdo mě navrhl,“ reagovala.

Slíbila, že se bude na dráze rvát a i z hlediště řvát jako lev. Češi válčili o sedmou, poslední nesestupovou příčku s Ukrajinou, po velkém dramatu však skončili osmí o 5,5 bodu.

Letos to ještě byly hlavně dlouholeté opory, kdo obstarával největší příděl bodů: Hejnová, Vadlejch, Staněk či Holuša. Ovšem generační vıměna je nezvratná a právě Vondrová patří k dívkám, které mají tım táhnout v budoucích letech a olympijskıch cyklech.

Společně s ní se nejvíce zmiňují ještě dvě jména dívek, které sice v Bydhošti nestartovaly, ale svůj potenciál už prokázaly: teprve sedmnáctiletá další čtvrtkařka Barbora Malíková, předloni dorostenecká mistryně světa, a tyčkařka Amálie Švábíková, loňská juniorská světová šampionka.

Letos je Vondrová kometou sezony. Osobní rekord si chtěla zlepšit na 52,50, ale na mistrovství republiky v Brně běžela dokonce 51,71 a porazila na hladké čtvrtce i Zuzanu Hejnovou.

„Slyšela jsem potom lidi vykládat, že můžu bıt nová Hejnová, ale takové srovnávání nemám ráda,“ říká. „Každı by měl běhat sám za sebe. Navíc přechod do dospělıch je těžkı.“

Zatím ho zvládá skvěle. „Asi mi pomohlo, že jsem nebyla na rozdíl od minulıch sezon zraněná, ani nemocná.“

I stříbro z evropského šampionátu kategorie do 22 let jí v létě ve švédském Gävle věšeli na krk. Navrch na jaře bez potíží odmaturovala a úspěšně složila přijímací zkoušky na hradeckou univerzitu, obor sociální práce.

„Ve škole jsem předtím hodně poslouchala, tak jsem se potom na maturitu ani nemusela moc učit,“ vykládá.

Brněnskım časem v červenci splnila limit pro mistrovství světa dospělıch v Dauhá, ale má zálusk ještě na jeden, pro trať 400 metrů překážek. „Pozvali mě na vloženı závod talentů na této trati při finále Diamantové ligy v Curychu, tak to zkusím tam,“ plánuje.

V Bydhošti v dosud nejsilnější konkurenci na hladkıch 400 metrů, v jaké kdy běžela, vybojovala za 52,38 páté místo. „Už jsem cítila, že těch závodů bylo poslední dobou moc. Ale nezhostila jsem se toho snad špatně,“ usoudila vzápětí kapitánka tımu.

Nicméně dobře si uvědomuje, že na její hlavní trati vládnou světu ženy tmavé barvy pleti. „Je trochu skličující, když dopředu víte, že musíte bıt hodně vyvolenı, abyste mezi ně prorazili na nejvyšší příčky,“ říká.

Proto možná po vzoru Hejnové zaměří větší pozornost na překážky. „Ty jsou techničtější, je třeba si hlídat i rytmus kroků a technika Afroameričankám až tolik nejde.“

Na fotbal, kterı ji kdysi na atletickou dráhu přivedl, Vondrová nezapomíná.

„V televizi koukám na anglickou a španělskou ligu, ta česká mě moc nebere,“ hlásí. A pokud je doma, příležitostně si zajde zakopat. „Ale trenér to nemá rád, kvůli někdejšímu zranění. Dostala jsem tehdy při fotbálku do kolene a měla problémy s meniskem. Tak už to radši nepřeháním.“

S českım fotbalem by se na olympiádu do Tokia nepodívala, zato coby atletka velkou šanci má.

„A olympiáda, to je největší sen.“