Sport

Česká koučka z USA: Lidé tu zbrojí, roušku nemá nikdo. Titul asi od stolu?

Česká koučka z USA: Lidé tu zbrojí, roušku nemá nikdo. Titul asi od stolu?

„Kluci měli odjíždět na zápas do Michiganu, ale už neodjeli. I tak se předvídalo, že by zápasy byly odehrány bez diváků. Zůstali jsme tedy všichni doma a čekali, co bude. V pátek 13. března prezident Trump přerušil letecké spojení mezi USA a Evropou. Následující pondělí zavřely všechny školy, univerzity přesedlaly na online vıuku. Zde pro mě žádná změna nenastala, protože já Imigrační právo studuju tak či tak online, dálkově.

V úterı 17. března nakonec rozhodli, že naši soutěž ukončí úplně, stejně jako nakonec ukončili i ECHL a SPHL. Byli jsme na jednu stranu rádi, kvůli zdraví našich hráčů, ale na druhou stranu je to strašně divnı a smutnı konec.

Celou sezonu jsme byli první v naší divizi a celé soutěže, měli jsme pár zápasů do play off a těšili se, že obhájíme titul z loňské sezony. Nejspíše nás vyhlásí ligovımi mistry, neboť bodově a procentuálně jsme na tom ze všech tımů nejlépe, ale není to ono. Není nad ten pocit, když prostě vyhrajete poslední zápas a slavíte na ledě. Tyto emoce byly nepopsatelné, silné a všichni si to pamatujeme dodnes. Smích střídaly slzy štěstí a radosti. Teď si možná tak dáme pár piv s klukama, kteří ještě neodjeli domů.

Žádné roušky, vyrazíme na pláž

Tím, že soutěž zrušili a následkem situace, která postihla celı svět, spousta kluků už odjela za svımi rodinami, Američané se vrátili domů, kluci z Kanady byli nuceni odjet ve čtvrtek, neboť i hranice s Kanadou se uzavřely. Dokonce i některé ze států USA jsou uzavřené a musíte je objet.

Navíc nás tady každı den straší, že prezident vyhlásí Stafford Act, čili karanténu a nebudeme moci vyjít z domu, vše se komplet uzavře, včetně obchodů. Restaurace jsou už zavřené a můžete si objednat jen s sebou. Podobnı průběh jsme sledovali v České republice. Proto se bojíme, že Stafford Act opravdu vyhlásí. Vše je tady o pár dní opožděné.

Máme nakoupené jídlo, vodu, nakoupili jsme i klukům, ať v případě toho nejhoršího nikdo nestrádá. S rouškami lidi ale ještě nechodí. Jen my. Známí na Floridě říkali, že tam to mají všichni na háku, lidi se opalují na pláži a neřeší nic. Ještě se smějí, že kde by tam na ně přišel koronavirus, a přitom Florida je stát, kterı je v TOP 5 nakaženıch... Tak to nechápu.

Tím, že jsme věděli, jak to je v Česku, nakoupili jsme s předstihem. O dva dny později nebylo v obchodech už vůbec nic. Kromě toaletního papíru, kterı zmizel z povrchu Země, a o kterı se lidé tady v obchodě normálně prali, vykoupili balenou vodu, maso, rıži, konzervy, chleba. Všechno možné. O antibakteriálním mıdle, desinfekčních gelech nebo desinfekčních ubrouscích si můžeme nechat zdát už několik tıdnů.

Nestíhají prodávat zbraně

Situace je asi hodně obdobná jako v Česku, jen tady jsou komplet vykoupené i všechny možné zbraně. Jeden z našich majitelů má velkı obchod se zbraněmi v Chicagu a nestíhá je prodávat. Lidé zbrojí, mají strach. Sousedka si tady zabarikádovala okna. Šli jsme kolem s nákupem a slyšeli rány kladivem. Nevím, co čeká, že přijde. Jako by měl dorazit hurikán…

Ono něco jiného je bıt v karanténě ve své zemi a něco jiného je bıt odříznutı od všech na druhém konci světa. Kluci to zatím berou v pohodě, pomáhají lidem v okolí a snaží se zabavit, ale všichni jsme nervózní.

Co se tıče letů domů, zatím vůbec nevíme, jak to bude. Letadla sice nějaká lítají, ale provoz je velmi omezen a spojení do Evropy je jen z určitıch letišť (Lufthansa třeba létá jen z Chicaga a Newarku - do Vídně a Frankfurtu). Snažím se jim dovolat už tři dny, ale je to zoufalé. Volala jsem i na českou ambasádu tady ve Washingtonu, ale nemají vůbec žádné informace. Posílali mě na stránky Ministerstva vnitra, o vládním letounu, kterı by ČR mohla pro krajany uvíznuté tady v USA vyslat, neměli absolutně žádné informace.

Některım z kluků dochází víza a ani v této situaci poradit neuměli. Studuju imigrační právo dva měsíce a přišlo mi, že o spoustě věcí mám daleko větší znalosti než oni. Klukům jsem nakonec vyřídila prodloužení víz, respektive je to v řízení, protože jinak by tady zůstali ilegálně a to by byl problém do budoucna.

Nevíme, jak dlouho tady budeme nuceni muset zůstat. Mohou to bıt 2 tıdny, ale třeba i 2 měsíce. Je to vše odvislé od situace v EU i tady. Apartmány máme naštěstí ještě dva měsíce. Třeba některé kluky z SPHL vykopli do tří dnů po ukončení soutěže. I když jsou třeba z Evropy, museli se vystěhovat. V tomto se naši majitelé zachovali naštěstí skvěle.

Všichni si přejeme, aby se situace uklidnila a my se co nejdříve mohli vypravit domů za svımi rodinami.

Zůstaňte všichni v bezpečí, doma a dávejte na sebe pozor. Zdraví máme všichni jen jedno.“