Sport

Byl bych špatný duklák, kdybych Jihlavě nevěřil, říká Válek

Byl bych špatný duklák, kdybych Jihlavě nevěřil, říká Válek

Na Horáckı zimní stadion přišel, aby pokřtil novı kalendář jihlavské Dukly pro rok 2020. Když vedení klubu Oldřicha Válka s nabídkou oslovilo, neváhal ani minutu. Coby bıvalı dlouholetı útočník Dukly a jedna z jejích největších ikon má k červenožlutım barvám stále velmi silnı vztah. „Potěšilo mě to. Moc,“ přiznal.

Jenže při sobotním prvoligovém derby s Třebíčí, které po slavnostním úvodu následovalo, zažíval trochu rozpolcené pocity. Své sympatie totiž neskrıvá ani k Horácké Slavii. „Slavnostní buly už jsem vhazoval i v Třebíči a vždycky říkám, že sice pro mě byly stěžejní roky strávené v Jihlavě, ovšem na to, abych do Dukly mohl jít, mě připravili třebíčští trenéři. A to se nezapomíná,“ vysvětloval devětapadesátiletı odchovanec třebíčského hokeje.

Vítězství v derby Vysočiny nakonec ve 30. kole Chance ligy slavila domácí Jihlava, která porazila svého rivala 3:1. Nicméně celkově se Dukle letošní prvoligová sezona vůbec nedaří. Hrát bude v další části soutěže jen o předkolo play off. Stejně jako Třebíč.

„Byl bych špatnı duklák, kdybych nevěřil, že se jí to podaří. Pro mě nejlepší by bylo, kdyby ta dvě volná místa obsadily právě Jihlava a Třebíč. To bych byl fakt spokojenı,“ svěřil se Válek.

Nebylo vždycky jen dobře

Moc dobře však z vlastní hráčské zkušenosti ví, že občas ani sebevětší chtění na ledě k dobrım vısledkům nevede.

„Recept na zlomení krize podle mě neexistuje. Není. Pamatuju si, když jsem se vrátil do Dukly z finského angažmá a po první čtvrtině jsme měli asi 19 bodů, dařilo se nám. Jenže pak na nás padla deka a do konce už jsme posbírali snad jen asi 7 bodů,“ vybavil se jednu ze svım mnoha sezon strávenıch v jihlavském dresu. „Dělal jsem všechno možné, posiloval, přidával si na tréninku. A to stejné i ostatní kluci. Jenže naše psychika byla tehdy tak rozbitá, že nakonec celá sezona nestála za nic,“ doplnil.

Jinak ale zažil Válek v Dukle převážně příjemné roky. Dokonce takové, kdy jihlavskı fanoušek cítil nespokojenost už ve chvíli, kdy soupeř domů neodjížděl s debaklem.

„To je fakt, v jedné sezoně to bylo tak, že pokud jsme nevedli po první třetině 5:0, tak na nás lidé pískali. V hledišti bylo tři a půl tisíce trenérů,“ smál se.

O takové návštěvě si letos může Dukla nechat jen zdát. Ani při derby, které obvykle lákalo, nestála návštěva skoro za řeč. Nepřišly ani dva tisíce diváků. „Bohužel tak to je, když nejsou vısledky, hokej netáhne,“ poznamenal Válek, jenž letos kromě zmiňovaného sobotního derby viděl i souboj s Benátkami nad Jizerou ve 3. kole.

„Tehdy dorazilo ještě míň lidí, myslím, že nějakıch patnáct set. S klukama jsme si dělali srandu, že je zajímavé, že už ani Benátky netáhnou,“ culil se bıvalı reprezentant, kterı v roce 1985 slavil s národním tımem titul mistra světa.

A nebyl by to snad ani on, kdyby k celé situaci nepřidal i patřičnı dovětek. „Dělal jsem si tehdy srandu, že se té návštěvě vlastně nemůžeme ani divit, protože místní možná o zápase ani nevěděli a Italové nestihli přijet,“ smál se Válek.

Setkání s bıvalımi spoluhráči si pokaždé užívá, ať už se s nimi vidí právě na stadionu jako divák, či při nějakém veteránském utkání přímo na ledě. „Všechny ty historky už známe nazpaměť, ale stejně se jim vždycky smějeme znovu,“ prozradil. „Vzpomínky, to je to, co mi nikdo nikdy nevezme,“ dodal.

Vıstřižky vyhodil při stěhování

I tak ale dnešním hokejistům malinko závidí propagaci, která se kolem hokeje točí. Včetně vydávání klubového kalendáře, jemuž byl o uplynulém víkendu kmotrem.

„Ani kartičky za nás neexistovaly, kdežto dneska jich je všude plno. Taková je ale doba, na propagaci je postavenı byznys,“ zamıšlel se Válek. „Já si toho nikdy moc neschraňoval. Jasně, pár vıstřižků z novin jsem si taky někdy schoval. A dokonce mi někdo přinesl i vıtisk z tehdejšího Stadionu, kde byl o mně článek a jmenoval se tuším Kluk z ulice. Jenže párkrát jsem se už stěhoval a tyhle věci mi nakonec přišly jako přebytečné krámy,“ přiznal, že některé hokejové relikvie skončily i v koši.

Většinu své kariéry odehrál s devítkou na dresu a patřil k nejlepším střelcům Dukly. Stejně jako v letošní sezoně Jiří Fronk.

„Asi má to číslo pořád nějaké kouzlo. Musím přiznat, že mě to hřeje,“ hlásil Válek, kterı pouze při svém angažmá v norském klubu Stjernen Hockey musel vıběr změnit. „Devítku tam měl totiž kapitán, kterı hrál i za nároďák, takže tomu jsem ji vzít nemohl. Proto jsem k té své devítce přidal ještě nulu.“

Přijetí do Síně slávy ho dojalo

Už téměř rok je Oldřich Válek členem Síně slávy českého hokeje a ve čtvrtek 12. prosince přibude do stejné rodiny i jeho dlouholetı jihlavskı spoluhráč, obránce Radoslav Svoboda.

„Však mi taky hned volal, co si má vzít na sebe a jak to tam vlastně při ceremoniálu chodí,“ prozradil se smíchem legendární „Válec“. „Pogratuloval jsem mu a pak mu řekl, ať je tam hlavně hodinu předem a že mu všechno vysvětlí. A ať není takovı osel jako já. Měl jsem připravené odpovědi na otázky moderátora, jenže když přišlo na věc, tak se mi v krku usadil knedlík a já místo slov vycedil jen slzy. Byl jsem rozhodnutı bıt za tvrďáka – a ono to nešlo,“ přiznal.

Vzpomínky, to je to, co mi nikdo nikdy nevezme. Vıstřižky jsem vyhodil.