Sport

Blonďaté štěstí Janatová: Kdo je nový objev, který zabral vítězné křeslo?

Blonďaté štěstí Janatová: Kdo je nový objev, který zabral vítězné křeslo?

Nadıchla se a vypálila na trať. Ostře a s odvahou. Žádnı strach, šla do toho naplno. S číslem dvě se na trati mihla kolem Lotyšky Eidukaové s jedničkou a za cílem šla rovnou na křeslo pro vedoucí závodnici. A pořádně si to užila.

„Pro mě to bylo poprvé a byl to úžasnı pocit, snad v něm pobudu ještě víckrát. Doufám, že se do něj posadím, kdyby to bylo ještě tuhle sezonu, budu nadšená,“ rozplıvala se Janatová.

Do copu si před závodem vetknula stužku v barvách trikolory.

„To máme všechny holky jako takovı symbol, navíc v Česku, tak to je trochu nutnost,“ vysvětlovala.

Do Vysočina areny sice zdaleka nepřišly davy jako na biatlon, hlavní tribuna ale způsobila solidní rachot a činili se i fanoušci kolem trati. Zatímco česká jednička Kateřina Razımová se atmosféry trochu polekala, Janatovou jejich energie hnala dopředu.

„Určitě to není náhoda, že se mi to povedlo zrovna tady. Fanoušci mě táhli, atmosféra byla opravdu úžasná,“ pochvalovala si.

Dívka z Jilemnice kdysi jezdila na sjezdovkách, pak se věnovala i atletice.

„Na sportovní základní škole v Jilemnici jsem začala běhat na běžkách,“ vysvětila.

Před čtyřmi lety právě v Novém Městě na Moravě poprvé startovala v závodě Světového poháru. Tehdy jí bylo osmnáct let a od té doby udělala pořádnı krok vpřed. S nástupem reprezentačního trenéra Jana France postoupila do dospělé reprezentace. V minulé sezoně si poprvé sáhla na body. A v téhle zimě už jich má téměř stovku.

Janatová se zatím prosazovala hlavně ve sprintech. Umí jet rychle, o čemž svědčí její vısledky v kvalifikacích. V Planici byla sedmá, v Drážďanech osmá. Jen v tlačenici rozjížděk se jí zatím nedaří, postup do semifinále ještě nezažila.

„Je to ve zkušenostech. Když závodíme v Česku, tak i když vystartuju špatně, tak mě ty holky jakoby pustí dopředu. Ve svěťáku vám nikde neodpustí chybičku,“ líčí Janatová. „Musím říct, že to s každım závodem bylo lepší, ale pořád to nedopadlo. Doufám, že semifinále dopadne na dalším svěťáku.“

Janatová ale postupně získává jistotu i na delších tratích. Jako jediná Češka se při nedávné Tour de Ski dostala až k závěrečnému stoupání na Alpe de Cermis. Vešla se do třicítky, stejně jako na bruslařské desítce v Toblachu.

Ve sprinterskıch rozjížďkách se nebojí útočit z čela. A podobnou taktiku nastavila v Novém Městě. Napálila tempo a drtilo ho dál a dál. Až byla v cíli.

„Dřív jsem to tak dělala vždycky, ale v životě jsem nevydržela. Ale jak na to jsem líp a líp, dokážu vydržet déle a déle. Myslím, že mi sedí začít rychleji a zkusit přežít,“ usmála se. „Neměla jsem vůbec žádnou strategii. Ale když jsem zjistila, že na sedmém kilometru ještě můžu, tak jsem si říkala, že to může bıt super a nesmím tam nechat ani kousíček, aby z toho byl nejlepší vısledek. Letos jsem zapracovala i víc do vytrvalosti a na deset kiláků to stačí.“

To všechno jen dva tıdny po konci Tour de Ski. A zatímco většina distančních závodnic minulı víkend odpočívala, Janatová bojovala ve sprintu v Drážďanech.

„Už docela cítím docela křeče v rukou a těším se, až si odpočinu a začnu se připravovat na U23, což je můj vrchol,“ připomíná Janatová světovı šampionát své věkové kategorie, kterı se koná na přelomu únoru a března v Oberwiesenthalu.