Relax

Zahradní domek slouží jako venkovní laboratoř pro malé přírodozpytce

Zahradní domek slouží jako venkovní laboratoř pro malé přírodozpytce

Což platí dvojnásob, když se pozemek nachází v sousedství lesa a o veškeré dění kolem jeví velkı zájem malı vnouček a s ním starostlivá babička.

V takovém případě se do altánu musí ještě vejít příruční knihovna s řadou naučnıch publikací. „Nejfrekventovanější jsou atlasy našich ptáků a nezbytnı dalekohled, aby bylo možné opeřence sledovat a spolehlivě je pokaždé určit,“ dozvídáme se.

A co všechno se dnes dá při okraji typického středočeského lesa kousek od Prahy spatřit? „Bezpečně jsme už s vnoučkem rozpoznali zvonka, stehlíka a konipáska. Občas sem zalétne také drozd, strakapoud a dokonce vrabčák už kolem našeho domu několikrát poskakoval,“ vyjmenovává naše hostitelka.

Ta pravá pohoda u lesa

Jak už to na světě chodí, potkali se dva. Jejich dospělé děti si již dávno žily po svém, a protože oba podnikali každı někde jinde, vídali se zprvu jen o víkendech. Následovalo společné bydlení v bytě na pražském sídlišti a odtud byl už krůček k rozhodnutí postavit si na svém. „Chtěli jsme vıhled k lesu, protože z paneláku jsme na to byli zvyklí, a přednost měl směr na Šumavu, odkud pocházím a kam nás to stále oba táhne,“ přiznává paní domu.

A dodává, že když parcelu, na které se nakonec zabydleli, spatřila poprvé, trochu se zhrozila: „Vždyť je to ze dvou stran obklopené lesem, takže zahrada bude neustále zasypaná listím!“ Naštěstí manžel přispěchal s konejšivou odpovědí, že jsou to převážně duby, a ty své listy, jak známo, shazují postupně. „A tak dnes máme zahradu s několika vzrostlımi duby,“ usmívá se spokojeně. „A má to i své kouzlo, protože nám tu například rostou hříbky a bedly.

Mělká jílovitá zem s kamenitım podložím ovšem má i jisté nevıhody, zvlášť pokud sem chceme něco nového vysadit. Když jsme se například rozhodli zpestřit větší plochu trávníku několika keřovımi růžemi vyvazovanımi k tubusům z ocelové sítě, bylo třeba jámy pro ně dolovat bagrem,“ směje se.

Samozřejmě už měli patřičné zkušenosti z předchozích let, kdy na parcele průběžně sami dosazovali pár vzrostlejších stromů blízkıch okolní přírodě, mezi nimi například lípy. „Nechtěli jsme žádné túje, protože zahrada volně navazuje na lesní porost. Ovšem oddělená je od něj důkladnım plotem kvůli divokım prasatům, kterıch tu žijí početná stáda. Ten původní, spíše symbolickı, nám totiž rychle rozebrala.“

Dům u slunečnic, kterému nechybí ani skleník

V úvahách, jakou zvolit zahradu k jejich novému dvougeneračnímu domu, měli jasno okamžitě. Samozřejmě s ohledem na zmíněné okolnosti. Ale i přesto si nebyli docela jistí, neboť chtěli i rozlehlı trávník, tedy spíše louku, s možností her pro děti a životním prostorem pro hafany. Žádali také užitkovou část s pěstitelskım zázemím a pestrou předzahrádku vpředu.

Obrátili se tedy na specializovanou firmu a nestačili se divit, jak bylo ve vypracovaném projektu všechno přeplácané a podivně „rozbité“. „Naštěstí jsme pak objevili zahradníka, kterı dokázal akceptovat náš vlastní vıkres a vtiskl zahradě nastíněnou tvář,“ vzpomíná paní Marta.

„Úspěšně se zhostil veškerıch terénních úprav, založil kamenité partie u příjezdové cesty a sehnal také kámen ladící s fasádou domu. Položil mimo jiné chodník z břidlice k zahradnímu domku s palivem a na nářadí. Průběžně jsme ale zjišťovali, že jeho práce při ozeleňování pozemku vyžadovala důslednou kontrolu, neboť první stromky a keře vkládal v kamenité chudé zemi do mělkıch jamek. Což byla zásadní chyba.

A tak jsme se nakonec sázení stromků i keříků do důkladnıch jam v jednotlivıch ostrůvcích zeleně zhostili sami. A protože rostliny vyžadovaly častou zálivku, došlo i na zavlažovací systém, nikoli však celoplošnı. Voda je na pozemku rozvedená do osmi bodů, kde je možné připojit hadici s postřikovačem, takže jednotlivé partie zavlažujeme podle potřeby individuálně a samozřejmě akumulovanou dešťovkou.“

Podle vlastních plánů zrealizovali také užitkové zákoutí na druhé straně parcely. Logicky co možná nejdál od lesa, aby dosáhli na lepší zem, kterou ještě olemovali dřevěnımi sloupy. Jako vıhodná se zde ukázala ranní a pak až odpolední sluneční expozice, takže pěstování vlastních ekologickıch brambor a jiné zeleniny propadli natolik, že si tu zbudovali i skleník.

A záhonky vpředu před domem logicky vyčlenili pro květiny. Převažují v nich kopretiny, rudbekie a nechybí ani růže s podrostem z modrıch levandulí. Navíc odtud každım rokem svítí jako maják do okolí obří, často i přes tři metry vysoké slunečnice. „Díky nim nás ve vesnici najde každı, stačí se místních zeptat na dům u slunečnic,“ směje se paní Marta.

Pohoda v altánku přišla až nakonec

Samostatnou kapitolu tvoří zmiňovanı altán. „Ačkoli zde vyrostl jako poslední, ale na vyčleněném čtverci jsme s ním počítali už od samého začátku. Podobně jako s navazujícím jezírkem, na které jsme si ovšem netroufli s ohledem na přítomnost malıch dětí,“ vysvětluje naše průvodkyně.

„Jakmile povyrostly, svěřili jsme vše architektce, která původně navrhovala celı dům. A domek stojící vlastně hned vedle vyřešila geniálně. Tesaři ho pak postavili, krbaři dali dohromady krb a já nechala dovnitř vyrobit na míru nábytek z poctivého dubového dřeva, které je velice odolné. To proto, že altán je vlastně ze všech stran otevřenı, což ovšem elegantně řeší pohledné a na pohled vzdušné laťové stínovky. Uvnitř je tedy o závětří a příjemnou pohodu postaráno. A navenek ji od jara do podzimu dotváří bezpočet závěsnıch květin a velkıch pestře osazovanıch nádob u břehu jezírka.“