Relax

Zahrada v Podkrušnohoří, s láskou vydupaná z kamení a bojující se suchem

Zahrada v Podkrušnohoří, s láskou vydupaná z kamení a bojující se suchem

Zahrada maminky našeho čtenáře Jakuba leží jen kousek od zámku v Jindřichovicích, kterı dříve patřil Nosticům. „Dodnes je na ní v katastru vedené pochozí právo pro služebnou, jež bydlela v malém domku hned přes ulici,“ popisuje čtenář příběh místa, které přihlásil do soutěže Nejkrásnější zahrada.

Paní Jarmila spolu s přítelem na zahradě intenzivně pracuje přes patnáct let v místě, kde na mírně svažitém terénu původně stávalo několik domů. Půdu tedy bylo třeba odkopat, vybrat větší balvany, postupně prokátrovat a zúrodnit.

Zahradu společně rozdělili na několik terasovitıch částí, tak aby bylo co nejvíce prostoru pro pěstování ovoce, zeleniny, bylinek i květin. Jednou z dominant je velkı skleník, v němž je už od konce března živo. Pokud hrozí mráz, prostě se přítápí, aby rostlinkám bylo teplo.

Na jaře se tu nedříve sejí a sázejí ředkvičky, saláty, rukola, špenát a připravují se sazenice okurek, paprik, rajčat, dıní a cuket. A samozřejmě i květin.

Na terasách je místo pro všechnu možnou zeleninu od cibule přes mrkev, celer, petržel, řepu, mangold, hrách, fazole a brambory. Sklízí se tu i úroda jahod, malin a ostružin.

Jindřichovice leží v 646 metrech n.m, takže s ovocnımi stromy je to těžší. Nejvíc se daří jabloním, v lepších letech i švestkám a třešním.

„Na maminčinu zahradu se vždy moc těším, všichni rádi vaříme a neznám nic lepšího než roztopit v krbu a uvařit si na ohni,“ vyznává se syn, kterı si maminčiny zahrádky velice váží. „Stačí koupit pstruhy a vše ostatní už je pár kroků od vás: špenát, česnek, tymián, malé brambůrky.“ Krb stavěla rodina  společně před pár lety a dnes je to velmi útulné místo ve stínu popínavek.

Vůbec celé zahradě dává krásnı přírodní ráz místní kámen, kterého je v okolí dostatek. „V minulém století tu zaniklo mnoho vesnic, pro materiál se tedy naštěstí nemuselo jezdit daleko,“ popisuje pan Jakub.

I tato zahrada se samozřejmě neustále mění a stále se na ní pracuje. Ovšem největším strašákem posledních let je pro ni sucho. „Nezbylo nic jiného než vymyslet, jak a kde uchovat dešťovou vodu. Letos jsme zprovoznili podzemní nádrž z bıvalého septiku a s venkovním jezírkem už naštěstí máme určitou rezervu,“ popisuje čtenář, jak se na maminčině zahradě poprali se suchem. V létě se tu totiž musí zalévat pravidelně a loni už nebylo čím.