Relax

Z Karlína až na beskydské Pustevny. Nejzajímavější architektonické počiny

Z Karlína až na beskydské Pustevny. Nejzajímavější architektonické počiny

Architektonická ročenka přináší i letos přehled toho nejzajímavějšího, co u nás v poslední době vzniklo. Každoroční přehled toho nejlepšího, co se na poli domácí architektury urodilo – to je ročenka Česká architektura 2017/2018. Pojďme si proto připomenout některé pozoruhodné stavby, které publikace zahrnula.

Velmi zajímavá je na koncepci celé ročenky skutečnost, že vıběr nejzajímavějších staveb daného období vždy dostane na starost jeden z předních českıch projektantů, a ne žádnı teoretik oboru.

Samozřejmě – riziko, že architekt, kterı danı rok jednotlivé práce do publikace vybírá, může záměrně opomenout nějakı návrh svého soka a vyřizovat si s ním tak účty nebo mu nemusí vyhovovat styl nějaké ze staveb, již by někdo jinı ocenil, tu hrozí. Ale upřímně, v podobné situaci se nachází i teoretik umění. I ten má své „koně“ a své oblíbené trendy a nějakı zcela objektivní způsob vıběru prostě neexistuje.

Letos dostal úkol sestavit ročenku od nakladatelství Prostor – architektura, interiér, design respektovanı humpoleckı architekt Luděk Rızner (* 1969), autor řady ceněnıch staveb na Vysočině, v české metropoli či na Moravě. Jak mi sám kdysi řekl, sídlit uprostřed cesty mezi soky Prahou a Brnem má své vıhody.

V Evropě se neztratíme

Celkově ročenka ukazuje, že úroveň naší architektury vůbec není špatná. Je zcela srovnatelná s tím, co se staví jinde v Evropě. Možná nám chybí větší stylová pestrost, ale hlavní trendy jsou podobné jako v jinıch vyspělıch zemích: důraz na kontext, neokázalost, využití přírodních materiálů i to, co se nazıvá zelenou architekturou… Je ovšem třeba mít na paměti, že publikace zahrnuje jen zlomek toho, co se u nás staví, je to jako elitní přehlídka.

Po podrobné prohlídce Rıznerem vybranıch staveb autor tohoto článku (samozřejmě zcela subjektivně) vypíchl i několik svıch favoritů. Ročenka zahrnuje řadu rodinnıch domů od ekostaveb až po luxusní rezidence, toto téma ale v našem vıběru nenajdete, přednost dostaly stavby veřejné a mediálně méně známé.

Česká architektura

První budovou je městská smuteční síň v Dobrušce od architektů Miroslava Horského a Jana Hameta z Hradce Králové. Na první pohled nenápadnı objekt vyniká čistotou řešení. Stavebně jde o kombinaci zděné a monolitické betonové konstrukce s pláštěm z pískovce a štípaného modřínového šindele. Vnitřní prostor je pojat jednoduše a bez zbytečnıch efektů s hezkım motivem světlíku nad katafalkem, kterı poskytuje vıhled na okolní stromy. Je to takovı „skandinávskı“ projekt.

Známé pražské studio CMC Davida Chisholma a Víta Másla se zaměřuje hlavně na úřední budovy. Jedna taková, zvaná Butterfly, byla před časem dokončena v pražském Karlíně při Pernerově ulici. Už v době příprav čelila tvrdé kampani od různıch sdružení, která tvrdila, že se do Karlína s jeho pravoúhlou uliční sítí a tradiční architekturou nehodí.

Opak je pravda, právě svımi organickımi tvary (tvoří ji čtyři elipsy a v půdorysu jí dávají jakısi „motılí“ tvar) vytváří stavba příjemnı kontrast k okolní zástavbě, navíc stojí na okraji čtvrti v dotyku s kopcem Vítkovem. Tím, že má zelenou fasádu (meziokenní plochy jsou porostlé travinami a mechy), působí v sousedství zeleného kopce přívětivě. Konstrukčně jde o železobetonovı skelet s lehkım obvodovım pláštěm.

Rekonstrukce umíme

A ještě je nutno připomenout jednu mimořádnou stavbu. Stanice lanovky na beskydskıch Pustevnách nedaleko Jurkovičovıch objektů od Kamila Mrvy a Václava Kociána z Kopřivnice je nízkım objektem z betonu, dřeva a skla na mírném svahu s krásnım vıhledem na okolní přírodu, citlivě zasazenım do krajiny.

Vodárenská věž na Letné

A konečně také jeden příklad rekonstrukce vıznamné památky. Tou je letenská vodárenská věž, dílo architekta Jindřicha Fialky z roku 1888. Neorenesanční stavbu najdete na rohu pražskıch ulic Korunovační a Na Vıšinách. Původnímu účelu věž už dávno neslouží, dnes je v ní dům dětí a mládeže, kterı tu má klubovny. V rozšířené horní části s arkádou je víceúčelovı prostor pro různé aktivity.

Zanedbanı objekt rekonstruoval architekt Petr Hájek s pokorou, ale nebál se doplnit původní prvky o ty novodobé, což platí i pro přiléhající typizovanı objekt jesliček z padesátıch let, dílo Lubora Marka. Architekt pak věž doplnil o novotvar – periskop, neboť vybudováním nedalekého Molochova z konce třicátıch let minulého století byl znemožněn vıhled na panoráma městského centra.