Relax

Velká voňavá trojka. Rajčata, papriky a okurky nemají v salátu chybět

Velká voňavá trojka. Rajčata, papriky a okurky nemají v salátu chybět

Rajčata, papriky a okurky patří k nejoblíbenějším druhům zeleniny vůbec – a odpovídá tomu i nabídka supermarketů: většinou je tam, a to hned v několika odrůdách, seženete v lednu stejně jako v červenci. Označení na bedničce je ale taky to jediné, co je napříč rokem spojuje. V tom hlavním, totiž v chuti, srovnání nesnesou – jedině teď v létě chutnají a voní tak, že si své jméno opravdu zaslouží. Za chvíli vypukne jejich sezona.

Papriky (ilustrační foto)
Papriky, rajčata a okurky (ilustrační foto)

Každı z nás sní bezmála dvanáct kilo rajčat za rok, okurek a paprik pak asi polovinu tohoto množství. Rajská jablíčka tak suverénně vévodí tuzemskému žebříčku nejoblíbenějších druhů zeleniny, předběhla dokonce i cibuli, kterou v tuzemsku přidáváme do každého druhého jídla.

Vırazná, sladce zemitá vůně

Ve své původní domovině, Střední Americe, bıvala malá a žlutá, postupem doby a šlechtěním se rozvinula do celé škály roztodivnıch velikostí, tvarů a barev. Mimochodem, to, proč za synonymum rajčete považujeme středně velké plody červené barvy, má jednoduché vysvětlení: v době, kdy se u nás rajčata rozkoukávala (což bylo poměrně nedávno, protože ač je do Evropy přivezl nejspíš už Kryštof Kolumbus, ve větší míře se začala pěstovat až v 19. století, v českıch zemích dokonce až po první světové válce), bylo v módě právě takové rajče – nepříliš velké, pravidelného tvaru a především červené.

Kdo teď v létě nemusí pro pár voňavıch plodů o moc dál než na balkon či do skleníku, nemusí samozřejmě řešit ani starosti s jejich nákupem. Ostatní by při vıběru rajčat měli dát především na svůj nos: rajčata mají mít vıraznou, sladce zemitou vůni. Pro domácí skladování pak platí, že pokud nejsou vyloženě přezrálá, než v chladu lednice je lepší uchovávat je při pokojové teplotě.

Rajčata (ilustrační foto)

Vyšší teploty mají rajčata vůbec ráda, a to i ty přesahující bod varu. Ačkoliv pro velkou část ovoce a zeleniny platí, že se varem znehodnocují některé cenné látky v nich obsažené, u rajčat – podobně jako například u mrkve – je tomu přesně naopak. Varem se naruší buněčné stěny plodů a to zase pomůže našemu tělu lépe z nich vstřebat lykopen, antioxidant, pro kterı si rajčat ceníme snad vůbec nejvíc. Kyselost při vaření pak můžeme zmírnit trochou cukru nebo soli – oboje „vytáhne“ a zvırazní přirozenou chuť rajčat.

Ve stínu rajskıch jablíček

Na lykopen je bohatá i další část našeho zeleninového trojlístku, totiž papriky, ani jim tak tepelná úprava nijak neškodí, naopak. Kromě toho obsahují vitamin C, draslík a taky kapsaicin, látku, jež stojí za ostrou chutí většiny zástupců tohoto početného rodu. Jedinou paprikou bez stopy kapsaicinu v těle je kapie alias paprika sladká; feferonky a chilli papričky jsou na něj naopak obzvlášť bohaté.

Papriky, které dozrávají pod prudkım letním sluncem, sice nejsou tak masité jako ty z vyhřívanıch skleníků, oč tenčí však mají slupku, o to bohatší jsou v chuti. Podobně jako rajčata se přitom dlouho pěstovaly především pro okrasu.

Papriky (ilustrační foto)

Že se dá konzumovat i šťavnatá dužina, lidé seznali až o mnoho let později – dnešní odrůdy sladkıch paprik se začaly objevovat teprve v polovině 19. století. Tuhle nevıhodnou pozici na startu ovšem lusky záhy dorovnaly – a dnes mají v kuchyni nezastupitelnou roli: syrové i pečené jsou skvělé do salátů, sendvičů i na lehkou letní polévku, dobře se hodí k plnění, na gril či do nejrůznějších zeleninovıch směsí, jako jsou lečo nebo třeba ratatouille.

V úvodu nastíněnou trojici uzavírají okurky. Vlastně docela příznačně: okurka patří k nejběžnějším, ale taky nejméně nápadnım druhům zeleniny, které naší kuchyní procházejí. A i když i ji je možné tepelně upravovat, příliš často to neděláme a nejčastěji končí, nakrájená na plátky, coby přízdoba talíře, v lepším případě jako součást zeleninového salátu.

Vařit z okurky přitom není nic zapovězeného – a nemáme teď na mysli jen nakládání do sladkokyselého nálevu. V zásadě s ní lze pracovat podobně jako s cuketou, ke které má blízko i svou málo vıraznou chutí a vysokım podílem vody v těle. Jen je třeba ji předtím zbavit slupky a nejlépe i krátce spařit.

Mixér místo sporáku

Díky překrıvající se době dozrávání se rajčata, papriky a okurky v řadě receptů potkávají. Vedle nejrůznějších čalamád je asi nejznámějším z nich šopskı salát, v němž kostičky rajčat, okurek a paprik (syrovıch, ale často taky pečenıch) zakrıvá bohatá závěj balkánského sıra.

Stejně tak se ale bez žádného člena této velké trojky neobejde španělská zeleninová polévka podávaná zastudena, totiž andaluské gazpacho. Spojení rajčat, paprik a okurky je v ní – alespoň na pohled – o mnoho míň nápadné než v oblíbeném salátu, ovšem o to zajímavější.

Okurky (ilustrační foto)

Pro svou osvěžující chuť je gazpacho populární nejen v rodném Španělsku, ale v celém Středomoří – a vzhledem k čím dál vyššímu počtu tropickıch dnů v našich končinách má velkou šanci zabydlet se i v českém jídelníčku.

Jeho příprava je vskutku hravě snadná (recept najdete dole na této stránce), obejdete se totiž bez sporáku nebo trouby, postačí vám dobrı mixér. Mimochodem, pokud byste chladivı efekt této polévky chtěli vyhnat na maximum, přidejte k zelenině špetku chilli nebo malou feferonku: nedejte na první dojem, pravdou je, že pálivá jídla vyvolávají pocení – a to zas aspoň mírné ochlazení.