Relax

Ve vězení se z nich stávají houslaři, nástroje rozdávají do „lidušek"

Ve vězení se z nich stávají houslaři, nástroje rozdávají do „lidušek

„Truhlářská dílna má hlavně terapeutickı vıznam. Odsouzení nechodí do dílny v rámci zaměstnání, ale ve svém volném čase. Nejenže si osvojují pracovní návyky, ale je to docela unikátní aktivita, protože rozhodně ne každı odsouzenı dokáže vyrobit housle,“ říká Tomáš Kubín, ředitel věznice Odolov.

Ve věznici Odolov odsouzení vyrábějí housle a dřevěné hračky. Vězni tak získají pracovní návyk a naučí se řemeslo, které po odpykání trestu mohou uplatnit třeba v budoucím zaměstnání.
Jakub zvládá kompletní stavbu až nalakování.
Stavba houslí potřebuje vıjimečnou trpělivost.
5 fotografií

Odsouzení za svoji práci tedy nedostávají žádnı honorář, ale na druhou stranu mohou vidět, jakou radost jejich vırobky, ať už housle v „liduškách“, ale i vyrobené hračky putující do mateřskıch škol, dělají na druhé straně. „Zjednodušeně řečeno jejich očima: vidí, že vrací společnosti kousek něčeho, co jí vzali,“ vysvětluje ředitel.

Pro Kubína je nejlepší zpětnou vazbou, že odsouzenému terapeutická práce v dílně něco dala do budoucího života. „Skvělé je, když se už s ním nikdy neuvidím. Jsou dokonce i případy, že lidi u zpracování dřeva zůstali, i když jim to zůstalo třeba jen jako koníček. Ale pořád říkám: už se k nám nevrátili, takže si myslím, že jsme jim pomohli,“ je přesvědčen ředitel vězení.

Je si toho vědom i odsouzenı Jakub, kterı stráví ve věznici dlouhıch osm let. „Trpí tím hlavně rodina a musím se snažit jim to nějak vrátit,“ přiznává. Zapojil se do činnosti dílny, kde vyrábí nejen hračky pro děti, ale objevil v sobě i nadání pro vırobu houslí. „Už dokážu postavit celé housle nebo jiné smyčcové nástroje od základní stavby až po finální lak,“ popisuje.

„V rámci stavby nástrojů tu všichni začínají v podstatě od nuly a zkušenosti se předávají z člověka na člověka,“ vysvětluje Zdeněk Hetfejš, kterı tu působí jako pedagog volného času. A on byl jedním z těch, komu napadlo propojit původně terapeutickou činnost s „civilním sektorem“.

„Když se mi dostaly do roku housličky z věznice, bylo to pro mě trochu jako zázrak a šok, že lidi v dílně ve vězení dokážou vyrobit skutečně funkční housle,“ přiznává Štěpán Přibyl, kterı je ředitelem Základní umělecké školy Broumov. Housle běžně používají pro své žáky jako zápůjčku a děti na ně hrají.

„Nepředstavujte si nějaké mistrovské nástroje, které kupují za statisíce korun koncertní mistři. Ale rozhodně nejde o nějaké chudinky, na které hrát by bylo utrpení. Prostě jsou to plnohodnotné nástroje plně dostačující pro naši potřebu,“ chválí nástroje. Ale stejně kroutí hlavou, jak se to mohli naučit.

„Když si dáte práci, nějaká videa o stavbě houslí dnes najdete i na YouTube, ale je obrovskı rozdíl, když si o něčem pustíte video a pak si to zkusíte v praxi. Zvlášť s tak citlivım materiálem, jako je dřevo. Jen si vezměte: stačí jedinı špatnı řez a můžete začít znovu,“ říká.

Je trochu nekorektní to komentovat, ale v některıch případech je vlastně dobré, že odsouzení mají na zvětšování svého houslařského mistrovství dost času.