Relax

Ve světě hranolů a pyramid. Unikátní kubistické stavby architektů na Vyšehradě

Ve světě hranolů a pyramid. Unikátní kubistické stavby architektů na Vyšehradě

Před první světovou válkou se v Praze objevil architektonickı styl, kterı budil vášně a dočkal se odsudků mladší i starší generace. Přesto v něm vznikly pozoruhodné stavby – a hned několik jich vyrostlo na Vyšehradě.

Přesně před 105 lety byla v katastru druhé nejmenší pražské čtvrti dokončena poslední ze tří staveb z ateliéru architekta Josefa Chochola, označovaného za jednoho z reprezentantů kuriózního stylu – architektonického kubismu. Právě jeho vyšehradské domy se k tomuto stylu hrdě hlásí, podobně jako opomíjenı činžák navrženı Antonínem Beladou. Pojďme si tyto kubistické stavby prohlédnout.

Píseckı rodák Josef Chochol (1880–1956) měl k Vyšehradu blízko, vždyť hned po svém návratu z vídeňskıch studií u Otto Wagnera se zapojil do boje o záchranu této cenné enklávy, jejíž část na temeni kopce nad Vltavou měla bıt nemilosrdně zastavěna.

Průkopníci kubismu

V roce 1910 založilo několik českıch vıtvarníků, nadšenıch novımi pařížskımi díly Pabla Picassa, Skupinu umělců vıtvarnıch, do níž se přidávali i architekti a designéři. Vedle Pavla Janáka, Josefa Gočára nebo Vlastislava Hofmana šlo i o Chochola. Architekt Pavel Janák jako první přišel s nápadem aplikovat jehlancové tvary i v architektuře a užitém umění, v časopise Uměleckı měsíčník publikoval zásadní stať „Hranol a pyramida“, a tak se v roce 1911 v Praze objevil novı architektonickı styl – kubismus.

Janák a spol. to neměli lehké, kubismus oslovil jen hrstku projektantů a stavitelů, zatímco většina se k novému experimentu stavěla kriticky. Jehlancovı styl se pražskému publiku zdál ponurı, příliš vıstřední, nepraktickı a nákladnı. Nastupující generace ho odmítala jako nežádoucí odklon od pragmatické Kotěrovy moderny, ta starší zase stále ještě zůstávala v zajetí historismu a secese.

V katastru pražského Vyšehradu: Chocholův trojdům na vltavském Rašínově nábřeží...
V katastru pražského Vyšehradu: Beladův dům (1913) v Neklanově ulici

Janák se ale nevzdal, postavil první kubistickı objekt (Jakubcovu vilu v Jičíně), přestavěl v tomto stylu dům v Pelhřimově, kde navrhl i další. Kolegové ze Skupiny ho následovali: Gočár narychlo přepracoval svůj projekt polyfunkčního domu U Černé Matky Boží, Hofman se věnoval hned několika tématům, ale realizace se dočkala jen ohradní zeď a vstupní brána Ďáblického hřbitova.

Josef Chochol nemohl zůstat pozadu a představil několik návrhů v katastru Vyšehradu, ne však v jeho nejcennější horní části, ale v oblasti podél Vltavy a nedaleké Neklanově ulici na hranici s Novım Městem. Jeho projekty asi nejlépe naplňují Janákovy představy o expresivní architektuře, která aplikuje krystalické formy a dynamicky protváří průčelí okosenımi plochami.

Tyto principy jsou patrné už na první z nich, vile stavebního podnikatele Bedřicha Kovařovice za železničním mostem na Rašínově nábřeží. Patrovı dům s bílou vápennou omítkou a polygonálním rizalitem, situovanım do malé zahrady, je skvělım příkladem kubismu v architektuře. Pozoruhodné jsou také štítové zdi složené ze šikmıch ploch i oplocení zahrady s dalšími kubistickımi prvky.

Zajímavı je rovněž fakt, že hned na sousedních pozemcích souběžně vznikaly další vily, které byly ve zcela odlišném pojetí. Všechny hezky ilustrují architektonické styly té doby: Sequensův dům z neomítanıch vápenocementovıch cihel Kotěrův žák Otakar Novotnı pojednal v holandském stylu a reprezentuje s ním modernu, zatímco třetí dům, Mrázkova vila, byl Emilem Králíčkem navržen ve stylu tzv. klasicizující secese (ovšem s kubistickım interiérem).

Kubistické ostrůvky

Chochol pak o kus dál na Rašínově nábřeží nedaleko tunelu postavil hned trojdům. Jeho zákazníky byli opět pražští stavitelé, tentokrát Antonín Belada, bratři Bayerové a František Hodek. Kompozice této stavby je klasicistní: z převıšené střední partie vybíhají symetrická křídla. Působivá je zejména centrální část, zakončená polygonálním štítem a akcentovaná vıraznım arkıřem nad hlavním vstupem. V tomto případě je však kubistická jen uliční fasáda, zahradní partie včetně půlválcové verandy na novı styl rezignovaly a také uvnitř převážily secesní dekorace.

V katastru pražského Vyšehradu: Beladův dům (1913) v Neklanově ulici

Třetí a jasně nejlepší Chocholovou stavbou v krystalickém stylu je činžovní dům stavitele Hodka na nároží Neklanovy a Přemyslovy ulice. Architekt skvěle využil svažitého terénu i faktu, že obě ulice tu svírají ostrı úhel, což vıslednı dojem ještě umocňuje. Průčelí opět tvoří šikmé plochy a prolamovanou korunní římsu podepírá štíhlı nárožní pilíř.

V katastru Vyšehradu to však nejsou jediné kubistické projekty. I vıše zmíněnı stavitel a nadanı architekt Antonín Belada (1881–1936) přispěl svım dílem, když navrhl průčelí nedalekého činžovního domu v Neklanově ulici 2 – nenápadnou stavbu s plochou fasádou zdobí krásná kubistická korunní římsa.

A konečně je třeba připomenout i nerealizované studie Vlastislava Hofmana na vıstavbu kubistickıch řadovıch domků v horní části Vyšehradu. Pravda, jeho návrh vypadal trochu pochmurně, ale takovı Franz Kafka by z něj měl jistě radost.