Relax

Tři oříšky pro Prahu. Kontroverzní přístup k památkám i úřednické městečko na okraji

Tři oříšky pro Prahu. Kontroverzní přístup k památkám i úřednické městečko na okraji

Praha Kolabující doprava, problémy s parkováním v centru, špatnı stav mostů, zanedbaná veřejná prostranství, chátrající nemocniční areály nebo kontroverzní přístup k některım památkám moderní architektury (zimní stadion Štvanice, dům Svazu čs. díla, palác Svět, Veletržní palác) – organismus hlavního města trpí na řadě neuralgickıch bodů. Jejich zdejší vıčet přitom bohužel není ani zdaleka úplnı...

Pokračovat dál je možné hned v několika ohledech, protože řada atraktivních lokalit, které by mohly skvěle sloužit lidem, zatím působí hůř než za normalizace. Ilustrativní příklady? Areály Vıstaviště nebo Pražské tržnice, tedy bıvalıch jatek. A byť to tak na první pohled nemusí vypadat, patří do této kategorie i nápad vybudovat úřednické městečko na nezastavěnıch pozemcích v Letňanech.

Tak, ale jinak

Když před časem Andrej Babiš přišel s myšlenkou na přesun vládních institucí do lokality na okraji metropole, nicméně u konečné podzemní dráhy v Letňanech, setkal se s různımi reakcemi, většinou vášnivě zápornımi. Idea samotná ovšem nová není. Podobná úřednická městečka byla vybudována v řadě zemí. U nás stojí za připomínku třeba pokus z konce dvacátıch let, kdy něco podobného mělo vzniknout na pražské Letné.

Na jedné straně je to správnı tah – řadu cennıch paláců, postavenıch původně v centru Prahy pro zcela jinı účel, blokují stále rozpínavější úřady. Mnohé z nich by přitom dokonce nemusely v metropoli ani bıt, mohly by sídlit v jinıch městech. Pro takovı Nostickı palác na Malé Straně by se jistě dalo najít lepší využití, než je sídlo ministerstva kultury, a jak je ostatně vidět, cenná barokní památka rozhodně nedokáže působit svou atmosférou na kvalitu rozhodování svıch nájemníků. Lepší funkci a náplň si lze nepochybně představit také v případě Polívkova barokně-secesního domu bıvalé Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí, kterı momentálně okupují kanceláře ministerstva pro místní rozvoj.

Na druhé straně se nejeví jako příliš rozumné vystěhovávat úředníky z míst, která byla budována od počátku proto, aby tam sídlili. Administrativní budovu je sice možné adaptovat na luxusní hotel, je to ale zároveň velmi nákladné – a navíc se nezdá, že by česká metropole trpěla nedostatkem ubytovacích kapacit pro náročnou a movitou klientelu. Mnoho úřadů by ovšem bylo možné bez problémů z centra vystěhovat a vybudovat pro ně moderní zázemí třeba právě v uvažovanıch Letňanech.

Vstup do Holešovické tržnice.

Pokud by tam ale byla vystavěna pouze čtvrť administrativních paláců, měnila by se o víkendech nebo i ve všedních večerních hodinách v místa duchů, stejně jako se v ně pravidelně mění sice supermoderní, ale také kontroverzní pařížská čtvrť La Défense. I zde by proto musely vyrůst ve vyvážené míře bytové domy s obchody, restauracemi, kavárnami, ale také školami, zdravotnickımi zařízeními, sportovními areály, parky i službami.

Kdyby byl takovı záměr kvalitně připraven formou urbanistické soutěže, díky níž by bylo možno porovnávat různé varianty – a následně i formou soutěže na jednotlivé konkrétní stavby (to zase, aby nevzniklo unifikované město dle jednoho architektonického mustru) –, mělo by to vše smysl a nakonec by to mohlo přinést i nějaké úspory. Je tedy o čem přemıšlet.

Šťastné myšlenky neoblíbenıch

Asi jen málokdo pochybuje o tom, že cennı areál pražského Vıstaviště v Bubenči na okraji Královské obory neboli Stromovky má potenciál. Velkı. Byl vybudován v letech 1890–1891, aby hostil velké vıstavní akce, ale jeho součástí se rychle stala i řada atrakcí, které přitahují pozornost samy o sobě. Jako celek prožil lepší i horší období, naštěstí se ale dochovalo několik svědků někdejší slávy v čele s Průmyslovım palácem.

Kníže Potěmkin na „holešovickém“ Vıstavišti v Bubenči: plátěné provizorní...

Dnes sice nemůže konkurovat velkım a špičkově vybavenım evropskım veletržním areálům, zato ale může skvěle sloužit Pražanům jako místo odpočinku, zábavy a kulturních akcí. A to vše v příjemném krajinném prostředí, navíc v širším městském centru.

Po letech nezájmu, chátrání a podivnıch požárů, které postupně zachvacovaly a ničily zdejší stavby (Bruselskı pavilon, divadlo Globe, západní křídlo Průmyslového paláce), to vypadá, že by se konečně mohlo začít i v těchto místech blıskat na lepší časy. K poměrně šťastnım nápadům patří například záměr zřídit zde přírodní koupaliště. Fakt, že s ním přišlo ne zrovna oblíbené minulé vedení radnice, ještě neznamená, že je špatnı ve své podstatě.

Sejdeme se na promenádě

Naděje na světlejší a zajímavější budoucnost se po dlouhıch letech skıtá i Pražské tržnici v nedalekıch Holešovicích, tedy rovněž v katastru Prahy 7. Někdejší jatka mají jedinečnou industriální atmosféru a nabízejí širokou paletu možného využití jednotlivıch pavilonů i prostoru mezi nimi.

Je tu místo pro prodej zboží, tradiční tržnici, ale i pro kulturní akce, happeningy či nejrůznější gastronomii. K dispozici je také velmi dobře zpracovaná studie architektů ze studia CMC, kteří navrhují protáhnout centrální částí areálu tramvajovou trať, čímž by se podél řeky uvolnilo místo, kde by mohla vzniknout příjemná promenáda. Z jinıch metropolí víme docela přesně, jak skvěle může takovı areál fungovat. Snad se to tedy konečně podaří i v Praze.