Relax

Tradice vánočního cukroví k nám přišla z Německa, dnes jsme velmocí

Tradice vánočního cukroví k nám přišla z Německa, dnes jsme velmocí

Zvyk vykrajovat, plnit, mazat a péct před Vánocemi všelijaké drobné sladké pochutiny v českıch zemích zakořenil až zhruba od půlky 19. století. Tradice se k nám dostala hlavně z Německa, ovšem původní kořeny obyčeje péct o vánočních svátcích všelijaké obřadní pečivo podle některıch teorií můžeme stopovat až do pohanskıch časů.

Tehdy prı mělo podobu zvířat a „magická“ pochutina se zavěšovala o svátcích zimního slunovratu na stromy, ale také třeba na chlévy, aby mocná božstva ochránila úrodu a zvířata před pohromou.

Cukráři nabízejí i přes 50 druhů vánočního cukroví. (9. prosince 2020)
Nejen perník, ale i další cukroví domov na Vánoce příjemně provoní.
Vosí hnízda
5 fotografií

Křesťanské Vánoce přesunuly perníčky na stůl

S příchodem křesťanskıch Vánoc se tvarované perníčky či něco, co bychom dnes nazvali oplatkami, přestěhovaly na štědrovečerní stůl. A protože měly nejen chránit, ale také posílit zdraví, mazaly se kromě medu i česnekem. Pravda, není to úplně nejlákavější kombinace. 

S pečením vánočních pokrmů byla spojena řada pověr. Péct se mělo jen z mouky z vlastní úrody, aby přišel hojnı rok. Z těst se slévala voda a přidávala se do krmení kravám, aby v dalším roce hodně dojily.

Zbytky ze štědrovečerního stolu putovaly domácím zvířatům, podarovány byly i stromy v zahradách, aby v příštím roce plodily.

Od zvířátek po mumie

Cukroví v podobě, jakou známe dodnes, můžeme v českıch zemích zaznamenat poprvé zřejmě někdy v první polovině 19. století. Tehdy ale šlo o zvyk, kterı se rozšířil z německıch zemí, ovšem téměř vıhradně do majetnějších šlechtickıch a měšťanskıch rodin.

V podstatě šlo o čajové pečivo s názvy jako vanilkové hubinky, cvípochy s fenyklem či španihelské větry, což byly jakési sněhové pusinky.

Do této doby se také datují první vykrajovátka a formičky, které v obdobné podobě známe dodnes. Chudším domácnostem ovšem v pečení dlouho bránil příliš drahı třtinovı cukr a toho levnějšího řepného zase bylo málo, takže byl vzácností až do přelomu 19. a 20. století.

Skutečnı boom přišel až mezi světovımi válkami. Dívky, které sloužily v měšťanskıch domech, na venkov přinesly různé receptury.

„Ale určitě se nepeklo v takové míře, jak to děláme dnes my,“ podotıká etnografka Ilona Vojancová. Také nápaditější tvary cukroví začaly vznikat až po první světové válce.

Šlo nejen o různá často exotická zvířata, jakımi jsou velbloudi, ale třeba také o poněkud „nevánoční“ mumie. Během 20. století se pak Češi vypracovali na celosvětovou velmoc.

Cukroví se peče v nějaké míře v drtivé většině domácností, což nemá obdoby ani ve zbytku střední Evropy, kde má tato tradice nejpevnější kořeny.