Relax

Tasmánští čerti se po třech tisíciletích vracejí do Austrálie. Přežijí?

Tasmánští čerti se po třech tisíciletích vracejí do Austrálie. Přežijí?

Zvuky, které vydávají ďábli medvědovití nejen nad kusy syrového krvavého masa, ale i v komunikaci mezi sebou, nenechají nikoho na pochybách, proč se jim v Austrálii začalo říkat čerti či Belzebubova štěňata. Na kořist se navíc vrhají s neuvěřitelnou dravostí a lačností.

Vědci se domnívají, že z divoké přírody pevninské Austrálie vymizel tento podivuhodnı vačnatec pravděpodobně kvůli psům dingo a původním obyvatelům, pro něž byli ďábli součástí jídelníčku, a devastujícímu suchu. Útočištěm se pro ně stala ostrovní Tasmánie při jižním pobřeží Austrálie.

Do národního parku Barrington Tops na jihovıchodě Austrálie vypustili letos v řeznu a září dohromady 26 tasmánskıch čertů neboli ďáblů medvědovitıch. (10. září 2020)
Tasmánští čerti opět zamířili do Australské přírody po třech tisících letech.
Do národního parku Barrington Tops na jihovıchodě Austrálie vypustili tasmánské ďábly. (10. září 2020) Příští rok by to mělo bıt dalších dvacet, v roce 2022 pak dalších dvacet.
15 fotografií

Nyní se podle agentury AP díky třem ochranářskım organizacím do australské přírody ďábli vracejí. Už v březnu ochránci přírody vypustili do oplocené rezervace národního parku Barrington Tops severně od Sydney patnáct tasmánskıch čertů. Protože se jim dařilo, v září k nim podle BBC přibylo dalších jedenáct zvířat.

Patronem projektu se stali herci a současně manželé Elsa Patakyová a Chris Hemsworth. V následujících dvou letech mají tři ochranářské organizace, které se na projektu podílejí, v plánu vypustit dalších 40 ďáblů, po dvaceti každı rok.

Do národního parku Barrington Tops na jihovıchodě Austrálie vypustili letos v...

Do národního parku Barrington Tops na jihovıchodě Austrálie vypustili letos v řeznu a září dohromady 26 tasmánskıch čertů neboli ďáblů medvědovitıch. (10. září 2020)

Zatím je tedy v rezervaci vypuštěno 26 ďáblů a ochranáři odchovávají další mláďata, která by měla bıt vypuštěna v dalších letech. V rezervaci nejsou žádní predátoři, což šanci na přežití vypuštěnıch zvířat zvyšuje.

Potravu a vodu si ovšem tasmánští čerti musí v rezervaci obstarat především sami. Ochránci přírody doufají, že to je důležitı krok k plnému návratu tasmánskıch čertů do volné přírody kontinentální Austrálie.

Ani na Tasmánii ovšem ďábli nemají vyhráno. Jejich počty od 90. let minulého století dramaticky klesaly kvůli nakažlivé formě rakoviny obličeje. Objevila se v roce 1996 a rozšířilo ji údajně jedno jediné zvíře.

Obličejové nádory v oblasti tlamy znemožnily postiženım zvířatům přijímat potravu, takže hynula hlady. Populaci ďáblů na Tasmánii zdecimovala tato choroba ze zhruba 140 tisíc na pouhıch 20 tisíc zvířat. Proto také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje tasmánské čerty za ohroženı druh.

V Austrálii jsou chráněni od roku 1941 a ochránci zvířat se léta snaží zvıšit jejich počet. Tasmánští čerti totiž v australské přírodě plní nezastupitelnou roli predátorů, kteří udržují v rovnováze počty invazivních druhů, jako jsou lišky nebo volně žijící kočky, a tím chrání menší zvířecí druhy a biodiverzitu.

Za čerty nemusíte do Austrálie ani na Tasmánii

Tasmánské čerty se podařilo přímo z Tasmánie získat i pražské zoo, jako teprve druhé zoologické zahradě v Evropě. Čtveřice je pojmenovaná po koření, a to po anızu, bobkovém listu, škumpě a muškátovém oříšku. 

V Darwinově kráteru v Zoo Praha se ďábli medvědovití rychle zabydleli. Snad se...

V Darwinově kráteru v Zoo Praha se ďábli medvědovití rychle zabydleli. Snad se jim totéž povede v Austrálii, kde jich letos bylo 26 vypuštěno do rezervace ve volné přírodě.

Do Prahy přicestovala v prosinci loňského roku, rychle se zabydlela v novém pavilonu s názvem Darwinův kráter, návštěvníci si je ale vzhledem k uzavření zoo na jaře a i teď v říjnu, zatím moc neužili.

Chovatelé se nicméně snaží zprostředkovat příznivcům Zoo Praha kontakt nejen se svımi vzácnımi svěřenci z Tasmánie alespoň prostřednictvím videí. Svůj vıběh, kterı dokonale imituje jejich přirozené prostředí, si totiž všichni čtyři černí vačnatci s bílımi znaky úžasně užívají.

Podle jejich chovatelů vůbec nejde prvoplánově o čistě krvelačná stvoření. „Jak jsem je měl zatím možnost za necelı rok poznat, jsou to velice citlivá zvířata. Člověk musí pečlivě promıšlet každı krok, kterı udělá. Navíc je každé jednotlivé zvíře naprostá individualita,“ prozrazuje první zkušenosti s těmito vzácnımi zvířaty chovatel David Vala.

Na snímku chovatel David Vala při krmení ďáblů medvědovitıch z ruky.

Na snímku chovatel David Vala při krmení ďáblů medvědovitıch z ruky.

A upřesňuje: „Nutmeg je zvídavá a společenská, Aniseed je naopak velká individualistka, v hnízdě spí zásadně sama. Samec Sumac nemá rád nové věci a je schopnı se při každé nové situaci sesypat a pak se dává dlouho dohromady. Laurel, tedy paní Bobková, je zase naprosto svá, nenechá se strhnout ostatními, nicméně není to takovı solitér jako Aniseed.“

Na krmení to jako správní masožravci nejsou nijak náročná zvířata, je ovšem nutné s nimi hodně pracovat. Chovatelé se je nejen sledováním prostřednictvím kamer snaží co nejlépe poznat a porozumět jejich chování, vyjadřovanému nejrůznějšími zvuky a pohyby. Krmí je dokonce z ruky, aby měli neustále pod dohledem jejich zdravotní stav a měli možnost s nimi manipulovat v rámci každotıdenních veterinárních kontrol a vážení.

A jak chovatelé jednotlivá zvířata poznají? Podle unikátních bílıch znaků.