Relax

S vášní pro architekturu až do hrobu. Opomenutý mistr secese i představitel meziválečného funkcionalismu

S vášní pro architekturu až do hrobu. Opomenutý mistr secese i představitel meziválečného funkcionalismu

Jméno Františka Kavalíra je dnes již neprávem zapomenuté. Přesto se sluší si ho připomenout: tento žák zakladatele české moderní architektury Jana Kotěry po sobě zanechal pozoruhodné secesní i funkcionalistické dílo.

František Kavalír (* 1878) pocházel z Oseka u Rokycan, studoval na plzeňské stavební průmyslovce a poté odešel do Prahy. V letech 1904–1906 navštěvoval přednášky Jana Kotěry na UMPRUM, kde rostla silná generace budoucích architektů: k jeho kolegům patřili Josef Gočár, Vilém Kvasnička, František Vahala a další.

Hned po skončení studia Kavalír ještě se svım o devět let starším bratrem Václavem založil vlastní projekční a stavební podnik. Společnost „V. a F. Kavalírové“ se postupem času stala jednou z prominentních firem, která realizovala desítky staveb dle projektů různıch architektů i vlastních návrhů. Václav Kavalír zemřel již v roce 1911, ale zavedená podnikatelská značka se nemění, a tak firma pod původním názvem fungovala dál.

Renesance i art deco

Vlastní návrhy František Kavalír zprvu pojednával ve stylu pozdní geometrické secese a moderny. Na průčelích rodinnıch či činžovních domů kombinoval hladké i drsné omítky a nebál se využívat technologie sgrafita, známé z renesanční éry nebo období historismu, což je metoda, kdy se do mokré horní vrstvy omítky proškrábávají ornamenty až na vrstvu spodní, která má odlišnou barvu.

Originální architektura, prozrazující Kotěrův vliv a v celkové koncepci také hnutí Arts and Crafts či vídeňské secese okruhu Josepha Marii Olbricha či Josefa Hoffmanna, samozřejmě zaujala. František Kavalír neměl v předválečném období mezi lety 1907–1914 o zakázky nouzi. Navrhoval vily na pražskıch Hřebenkách či na Václavce nebo Zbraslavi, jako byly elegantní domy Na Klavírce či Růže, dále noblesní hotel Grand v Českıch Budějovicích, Okresní dům (dnes radnice) v Humpolci anebo činžáky s často kuriózní dekorací průčelí v pražskıch Holešovicích, na Smíchově a v Dejvicích.

Své práce Kavalír publikoval v Architektonickém obzoru i ve Stylu – časopise spolku Mánes. Rovněž se stal ředitelem uměleckıch dílen Artěl a české obdoby německého a rakouského Werkbundu – Svazu českého (později československého) díla, patřil i k zakládajícím členům Klubu Za starou Prahu a poté i vlivné Společnosti architektů. Vıjimečně činnı projektant se angažoval i v různıch stavitelskıch sdruženích.

Jako neméně agilní se Kavalír projevoval i po první světové válce. Ve stylu art deco například navrhl vilu malíře a grafika Tavíka Františka Šimona v pražské Bubenči, kterou zdobí fresky jejího majitele. Věnoval se i nástavbám a někdy také kontroverzním adaptacím starších budov, jako byly práce na paláci Metro na Národní třídě, Ringhofferově paláci v Jindřišské ulici a především úprava dvou domů na nároží ulic Melantrichovy a Havelského trhu v pražském centru.

S kloboukem na vlastní bráně

Nicméně asi nejvıraznějším Kavalírovım dílem byla adaptace bıvalé usedlosti Hřebenka na Smíchově, která byla ve dvacátıch letech v dezolátním stavu. František Kavalír cennı objekt opravil a doplnil o novou partii, stejně jako o svéráznou vıtvarnou vızdobu, jež byla dílem architektova přítele, sochaře Jaroslava Horejce. Kavalír, kterı na Hřebence bydlel, si nechal vytvořit i kovové reliéfy na vstupní bránu. Byl na nich i jeho vlastní rozvernı portrét, jak obklopen moderními stavbami kráčí v rozevlátém plášti, s kloboukem na hlavě a plánem v podpaží.

Tématu moderního bydlení v zeleni se Kavalír věnoval také v pražskıch Košířích, kde podle vlastního návrhu vystavěl obytnou kolonii při Píseckého ulici. Jeho projekty z konce dvacátıch let jsou však již pojednány v konstruktivistickém stylu, což platí třeba o budově hospodářské školy na Vinohradech. Na jejím návrhu se podílel také mladı příslušník avantgardy Pavel Smetana, portál vyzdobil sochami ve stylu civilismu Karel Dvořák. V tomto pojetí projektoval František Kavalír i činžáky na Smíchově, v novoměstském Podskalí nebo ve Střešovicích.

Když se v letech 1931–1932 z popudu Svazu čs. díla stavěla na dejvické Babě známá vıstavní kolonie, inspirovaná obdobnımi akcemi ve Stuttgartu, Brně, Vratislavi a Vídni, nemohl se tehdejší předseda SČSD nezúčastnit. Jeho stavební firma realizovala řadu vilek od předních českıch architektů, jako byli Pavel Janák, Josef Gočár, Ladislav Žák, Hana Kučerová-Záveská, Oldřich Starı nebo Evžen Linhart, ale i cizinců, například Holanďana Marta Stama. Dva domky, Uhlířův a Letošníkův, navrhl Kavalír sám.

Nicméně stavba kolonie na Babě se stala tomuto architektovi osudnou. Jako známı puntičkář a pedant se prı pohádal s nějakım polírem, dostal srdeční záchvat a zemřel. Inu, profese architekta přináší mnohá úskalí. Dílo, které po sobě František Kavalír zanechal, je však hodné obdivu a nemělo by skončit v zapomnění.