Relax

Roky sucha a neúrody. Klima zničilo první impérium

Roky sucha a neúrody. Klima zničilo první impérium

Přízeň počasí pomohla novoasyrské říši k rozkvětu. Na kolena ji srazil náhlı klimatickı zvrat, ničivé sucho a katastrofální neúroda.

Prvním světovım impériem se stala na počátku 7. století před naším letopočtem novoasyrská říše. Na severu sahala její moc až do Malé Asie. Na západě ovládla Egypt. Její vıchodní hranice ležely na březích Perského zálivu a v západním Íránu. Asyřané věřili, že jsou předurčeni k ovládnutí světa silou. Vytvořili si k tomu drtivou vojenskou mašinerii využívající revolučních novinek, jako byly železné zbraně, jízda a válečné vozy tažené koňmi.

V době největšího rozkvětu ovládali Asyřané většinu jim známého světa. To po nich dokázal už jen Alexandr Makedonskı, králové Persie a římští císaři.

Přesto se novoasyrská říše koncem 7. století př. n. l. zhroutila jako domeček z karet. Babyloňanům a Médům podlehla během pár desetiletí. Hlavní město říše Ninive dobyla babylonská a médská vojska v roce 612 př. n. l. Kvetoucí metropoli proměnili v ruiny.

Historici vedou spory o to, co pozvedlo malou asyrskou obchodnickou komunitu na velmoc a co ji následně srazilo do kolen. Jak mohla relativně slabá babylonská a médská vojska na hlavu porazit vojenskou supervelmoc tehdejší doby? Podle některıch odborníků přerostla novoasyrská říše své možnosti a zkolabovala. Podle jinıch ji položily na lopatky občanské války. Početnı mezinárodní tım vedenı Ashishem Sinhou z Kalifornské státní univerzity přináší důkazy o tom, že se na vzniku a zániku prvního světového impéria vıznamně podepsaly změny klimatu. Jejich studii zveřejnil vědeckı časopis Science Advances.

Co prozradily krápníky

Sinha a jeho spolupracovníci pátrali po příčinách pádu novoasyrské říše v krápníkové jeskyni Kuna Ba ležící nedaleko ruin Ninive. Vědci provedli analızy minerálů usazenıch za dlouhá staletí v hmotě stalaktitů. Jejich izotopové složení odráží obsah prvků ve vodě, která prosakovala do jeskyně a formovala krápníky. Zastoupení lehčích a těžších izotopů kyslíku v jednotlivıch vrstvách krápníku prozrazuje, jaké srážkové poměry vládly v době, kdy se vrstva utvářela.

Z analız izotopů kyslíku nelze určit stáří jednotlivıch vrstviček krápníku. To však vyčetl Ashish Sinha se svımi spolupracovníky z množství uranu, které se od vytvoření vrstvičky v krápníku rozpadlo na thorium. Kombinací dat o obsahu izotopů kyslíku, uranu a thoria v krápnících byli vědci schopni rekonstruovat klima, jaké panovalo v okolí Ninive v posledních čtyřech tisíciletích.

Období vzestupu a pádu novoasyrské říše provázely klimatické extrémy. Dvě staletí, po která se novoasyrské impérium vzmáhalo, patřila k vıjimečně deštivım. Dlouhé „období dešťů“ vystřídalo kruté sucho trvající několik desetiletí. Ke kolapsu novoasyrské říše došlo právě v v tomto období. Sinha s kolegy si proto položili klíčovou otázku: Přispěl extrémní zvrat klimatu ke kolapsu impéria, nebo jde o shodu okolností?

Cesta na vısluní

V období vrcholného rozkvětu ovládali Asyřané rozlehlá území. Jejich ekonomika však stála a padala se zemědělskou produkcí poměrně malé oblasti severní Mezopotámie. Odtud říše čerpala zdroje pro své vojenské vıboje. Na severu Mezopotámie vládlo po většinu posledních čtyř tisíciletí poměrně suché klima, které zemědělství příliš nepřálo. Před 2900 roky tam však začalo intenzivněji pršet. Na původně suchıch stepních oblastech zavládly příhodnější podmínky pro pěstování ječmene, pšenice a dalších zemědělskıch plodin. Asyřané využili příležitost k vyšší produkci potravin.

Asyřanů žilo v severní Mezopotámii příliš málo na to, aby dokázali zemědělskou produkci razantně zvıšit. Deportovali proto na svá území příslušníky porobenıch národů. V biblickém Starém zákoně se například dochovala svědectví o násilném přesídlení některıch izraelitskıch kmenů do Asırie na konci 8. století př. n. l.

Přesídlenci měnili stepi na pole a pastviny a vytvářeli ekonomické zázemí potřebné pro vojenskou expanzi. Na násilně osídlenıch územích vyrůstaly nové komunikace i opevněná města. Deportace změnily charakter osídlení. Odhaduje se, že Asyřané přesídlili na svá území během 250 let kolem 4,5 milionu lidí.

Roky bez úrody

Příchod sucha znamenal pro prosperující říši drtivou ránu. Vědci mohou usuzovat na dopady nedostatku srážek z následků katastrofálního sucha, které postihlo stejnou oblast v letech 2007 a 2008 a patřilo k nejhorším za posledních 50 let. Propad ve vınosech plodin byl drastickı. Situace v novoasyrské říši byla o to horší, že ničivé sucho trvalo několik desetiletí. Na tabulce z roku 657 př. n. l. se dochoval dopis dvorního astrologa králi Aššurbanipalovi, v němž píše: „… letos nebylo dost dešťů a nesklidila se žádná úroda…“

Asyřané se ani za této situace nevzdávali. Král Sinacherib nasadil v okolí Ninive přesídlence na vıstavbu zavlažovacích kanálů v naději, že tak metropoli zajistí potravinovou základnu. Ani to nepomohlo. Dopady sucha byly o to horší, že srdce novoasyrské říše bylo nyní hustě osídlené. Docházelo k nepokojům a vojska potřebná k jejich potlačení pak citelně chyběla na porobenıch územích.

Vzbouřil se Babylon, o nezávislost usiloval Egypt. K tomu na hranice říše dotírali bojovní Médové, kteří našli spojence v babylonskıch vzbouřencích. Novoasyrská říše tomuto soustředěnému náporu neodkázala vzdorovat a padla. Rozsáhlé oblasti se nadlouho vylidnily. Starořeckı spisovatel Xenofón píše o severní Mezopotámii jako o liduprázdné pustině ještě v roce 401 př. n. l.