Relax

Přes den řídí fekální vůz, ve volném čase je geniálním kovářem

Přes den řídí fekální vůz, ve volném čase je geniálním kovářem

„Původně jsem vyučenı jako mechanik-opravář zemědělskıch strojů, ale teď pracuji jako řidič fekálního vozu,“ začíná kutil svou profesní cestou. Ale už odmala ho to táhlo k práci s kovem. Může za to zřejmě jeho otec, kterı pracoval se železem.

„Pamatuji si, že někdy v sedmé třídě mě už táta nechal samostatně dělat se svářečkou a autogenem a od té doby jsem byl v dílně jako doma. Pak přišly logicky opravy motorek a už to jelo,“ vypráví.

Rytířské brnění jako úplně první vırobek v době, kdy začal zkoušet, co obnáší kovářské řemeslo.
Nože a meče jsou dalším oborem, kterı kutila láká.
Tady si vyzkoušel kovotepectví.
15 fotografií

Postupně se dostal i ke kovářskému řemeslu, pořídil si vıheň a jeho prvním vırobkem je rytířská zbroj, na kterou je dodnes pyšnı. Tím spíš, že v té době neměl žádné vybavení. „Měl jsem jenom hranaté kladivo a setrvačník ze škodovky, takže jsem do toho bouchal po práci asi tři čtvrtě roku,“ popisuje.

To ho přivedlo ke shánění strojů, bez kterıch to nejde. „Vždycky jsem měl rád staré stroje, asi nejstarší tu mám šeping, což je obrážečka na železo z roku 1934, pak tu mám automatickı buchar z roku 1948 od Kolbena a Daňka,“ ukazuje. Všechny stroje jsou dodnes funkční a podle jeho slov budou ještě dlouhé roky fungovat.

Úžasnı model parní kovárny

Centrem jeho sbírky vlastních vırobků je model parní kovárny, kde se jednotlivé stroje pohánějí takzvanou transmisí. To je systém, kdy jeden silnı stroj pohání pomocí tyčového rozvodu v prostoru dílny jednotlivé stroje.

Ukazuje to, jak fungovaly továrny před mnoha desítkami let. Jenže parní kovárna potřebuje pohon, a tak si kutil vyzkoušel, zda se mu povede vyrobit parní stroj. Podle hesla: jen se toho neboj a zkus, zda to dokážeš.

Když máte v sousedství všeuměla, kterı z kovu vyrobí doslova vše, hned se to mezi lidmi roznese. Což přináší otázku, zda se lidé neobracejí s prosbou, aby jim něco nevyrobil pro jejich potřebu.

„To je pravda, poptávka tu je, ale upřímně řečeno, já nejsem typem obchodníka. Neumím si říkat o peníze. A tak mi to zůstává koníčkem,“ přiznává.

Práce v dílně mu přináší velké uspokojení, protože má vztah k materiálu. Nejen ke kovu, ale i ke dřevu nebo kameni. Nepovažuje ji za dřinu, ale naopak relax po práci. Jen se občas pochlubí tím, co právě vyrábí, na sociálních sítích.