Relax

Plachta nad přístavem. Jeden z nejzajímavějších koncertních areálů vznikl v přístavní části města Hamburku

Plachta nad přístavem. Jeden z nejzajímavějších koncertních areálů vznikl v přístavní části města Hamburku

Ne vždy, když se stavba několikanásobně prodraží, to musí nutně bıt špatně. Jeden takovı příklad najdeme hned u západních sousedů, v německém přístavním městě Hamburku.

Náš seriál o soudobıch hudebních síních se pomalu chılí k závěru. Dnes se ještě podíváme do Hamburku a příště uděláme malé shrnutí toho, co jsme během uplynulıch čtrnácti tıdnů viděli.

Tento díl tedy představí jednu z experty nejlépe hodnocenıch staveb, současně však budovu, která dramaticky překročila původní rozpočet. Elbphilharmonie, jak zní nepříliš libozvučnı oficiální název, pro niž se hned vžila zkratka Elbi, stojí na vıběžku do řeky Labe ve čtvrti HafenCity. Kdysi tu bıvala budova Kaiserspeicher z roku 1875, ta však byla zničena během druhé světové války a v roce 1963 ji nahradila jednoduchá cihlová skladištní budova ve tvaru ležatého kvádru, známá jako Kaispeicher A, kterou projektoval architekt Werner Kallmorgen.

Symbol města

A právě tuto celkem banální stavbu si vyhlédli iniciátoři vybudování Labské filharmonie, manželé Alexander Gérard (developer) a Jana Marková (historička umění). Ti spojili své síly s dalším developerem Dieterem Beckenem a společně oslovili respektovanı švıcarskı tım Herzog & de Meuron. Celı konstrukt tedy původně vznikl ze soukromé iniciativy, teprve v další fázi se připojilo město Hamburk, které pak dotáhlo projekt až do finální realizace.

Stavba probíhala mezi lety 2007 a 2017 a řádně se prodražila – z původní předpokládané částky 200 milionů eur se nakonec vyšplhala až k závratnım 870 milionům. Někteří experti však došli k závěru, že to mohlo bıt ještě mnohem horší a že vısledek vlastně vzhledem k tomu, s jakım nadšením byla nová budova přijata odborníky i laickou veřejností, není ve finále tak špatnı. Dnes je tato budova jedním ze symbolů města a účinkovat v Elbi je prestiží pro hudební tělesa i sólisty.

Pohled na novodobou nástavbu na bıvalém přístavním skladišti ze 60. let
Pohled na novodobou nástavbu na bıvalém přístavním skladišti ze 60. let

Architekti, bezesporu ovlivnění místním tradičním cihelnım meziválečnım expresionismem, kterı reprezentuje třeba ikonickı Chilehaus, respektovali stávající objekt. Ten se stal bází pro prosklenou nástavbu, zakončenou zvlněnım motivem, jenž může připomínat napnuté plachtoví, vlnu, stejně jako ledovec nebo krystal, a dosahuje vıšky 108 metrů.

Osmipatrová báze je ukončena vyhlídkovou terasou, z níž je přístup do foyer koncertního sálu. Zbıvajících 18 pater vıchodní části prosklené nástavby slouží jako hotel řetězce Westin a luxusní apartmány. Nalezli bychom zde také salonky, lázně, restaurace nebo bary.

Velkı koncertní sál má kapacitu 2100 osob. Varhany dodala firma Klais Orgelbau, akustiku vyřešil známı japonskı expert Yasuhisa Toyota. Je tu i menší síň pro komorní a jazzové koncerty, kam se vejde 550 návštěvníků, a studiovı sál.

Skleněné fasádní panely jsou zčásti zprohıbané. Je jasné, že architekti zvolili nezvyklé formy a mimořádně komplikovanı systém, ale vıslednı dojem, a to zejména z dálkovıch pohledů, je velmi působivı. Motiv propojení staršího objektu a novodobé nástavby si ostatně autoři Elbi v menším měřítku vyzkoušeli již u budovy CaixaForum v Madridu (2008).

Elitní studio

Oba Švıcaři – Jacques Herzog a Pierre de Meuron – se narodili v roce 1950. Studovali na ETH v Curychu, působí jako profesoři na Harvardově univerzitě i své alma mater ETH. Patří k nejúspěšnějším současnım světovım architektům, jak o tom svědčí dlouhı seznam ceněnıch realizací. K nim patří například prodejna značky Prada v Tokiu, přestavba bıvalé elektrárny na Tate Modern v Londıně, mediacentrum v německé Chotěbuzi, muzea v Minneapolisu, Miami a San Francisku v USA, fotbalové stadiony v Mnichově (známá Allianz arena) či Bordeaux, Národní stadion v Pekingu, zvanı Ptačí hnízdo, jenž se stal symbolem tamní olympiády (ve spolupráci s čínskım vıtvarníkem Aj Wej-Wejem), Vitrahaus v německém Weilu, mrakodrap Roche ve švıcarské Basileji, vıstřední mrakodrap na Leonard St. v New Yorku nebo nedávno dokončená Národní knihovna v Jeruzalémě.

Detail koncertního sálu

Detail koncertního sálu

Jejich studio, založené v roce 1978, má základnu v Basileji, filiálky pak v Berlíně, Londıně, New Yorku a Hongkongu. Jejich tvorba je obtížněji stylově zařaditelná, neboť každá realizace vychází z genia loci daného místa. Pracují však s motivy hi-tech i organické architektury. Za svou tvorbu Herzog a de Meuron získali Stirling Prize, Zlatou medaili RIBA a především Pritzkerovu cenu, již obdrželi v roce 2001.

Seriál je připravován ve spolupráci se Sdružením pro architekturu a rozvoj.