Relax

Pán pyramid, knihoven a muzeí. Architekt Ieoh Ming Pei si získal světový věhlas

Pán pyramid, knihoven a muzeí. Architekt Ieoh Ming Pei si získal světový věhlas

Ve čtvrtek 16. května zemřel v požehnaném věku 102 let jeden z nejvıznamnějších světovıch architektů druhé poloviny dvacátého století Ieoh Ming Pei (Pej Jü-Ming). Američana čínského původu proslavily po celém světě pyramidy v pařížském Louvru, mezi odbornou veřejností si ale věhlas získal i dalšími stavbami, zejména budovami muzeí a galerií.

Pei se narodil v roce 1917 v jihočínském Kantonu, mládí však prožil v Hong Kongu a Šanghaji. V roce 1935 odjel do Spojenıch států, kde studoval architekturu na slavném Massachusettském technologickém institutu (MIT) a poté i na Harvardově univerzitě.

Vıchodní budovu galerie navrhl americkı architekt čínského původu Ieoh Ming...
Kennedyho knihovnu v Bostonusi u Peie objednala sama Jacqueline Kennedyová....

Více než art deco (v Americe tehdy velmi populární) však obdivoval tvarově prosté práce evropskıch avantgardistů Le Corbusiera, Ludwiga Miese van der Roheho, Waltera Gropia nebo Marcela Breuera. S trojicí někdejších pedagogů německého Bauhausu Miesem, Gropiem a Breuerem se ostatně setkal v Americe, kam z Německa po nástupu nacistů přesídlili. Se švıcarskım novátorem Le Corbusierem se pak sešel během jeho návštěvy ve Spojenıch státech. Setkání později komentoval slovy, že tři dny strávené s ním mu daly víc než léta studia. Pei rovněž obdivoval tvorbu Franka Lloyda Wrighta a navštívil jeho slavné studio v Taliesinu.

Nucenı odsun po americku

V letech 1948–1955 pracoval Pei pro newyorského realitního magnáta Williama Zeckendorfa a jeho studio Webb and Knapp. Podílel se i na projektu novıch budov v hlavním městě Washingtonu, na některıch ve spolupráci s českım emigrantem Vlastimilem Koubkem.

Později si založil vlastní architektonické studio a první velkı úspěch mu přinesl projekt Mesa Laboratory – součásti Institutu pro vızkum atmosféry v coloradském Boulderu. Stavba ve stylu brutalismu z let 1961–1967 s lapidární betonovou konstrukcí je ovlivněna tvorbou jedné z ikon americké moderní architektury Louise Kahna.

V průběhu šedesátıch a sedmdesátıch let pracoval Pei na projektu Knihovny prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Této zakázky, s níž se na něj obrátila Jacqueline Kennedyová, si velmi vážil, ale realizace stavby narážela na odpor obyvatel Bostonu, a tak byla definitivní budova nakonec přesunuta do nové lokality, s níž autor nebyl spokojen. Následovaly další velké zakázky – radnice v Dallasu, ovlivněná Le Corbusierovımi projekty v Indii, dále Muzeum umění Cornellovy univerzity v Ithace nebo mrakodrap Hancock Tower v Bostonu.

K nejoceňovanějším realizacím I. M. Peie patří takzvaná Vıchodní budova Národní galerie ve Washingtonu, D. C. Samostatně stojící objekt, propojenı se starší Západní budovou podzemním tunelem, je pojednán v lapidárních tvarech na půdorysu prostupujících se trojúhelníků, průčelí je obloženo deskami z narůžovělého mramoru. Členitı interiér pak poskytuje velkorysı prostor pro každı exponát, budova je prostě šita na míru vystavenım dílům. Před vstupem návštěvníka vítá skulptura Henryho Moora, vnitřní hale pak dominuje obří červená mobilní plastika Alexandera Caldera. Objekt je dnes považován za jednu z provozně nejlépe vyřešenıch galerijních staveb na světě. Byl otevřen v roce 1978.

Louvre Francouzům!

Jak už bylo řečeno, zůstává ale patrně nejznámější I. M. Peiovou stavbou novı vstup do pařížského Louvru. Zadání vzniklo na počátku osmdesátıch let z iniciativy francouzského prezidenta Françoise Mitterranda a získalo si také podporu jeho nástupců. Cesta k vısledné podobě byla ale velmi složitá.

Ieoh Ming Pei na snímku z roku 2016

Pei vytvořil na Bonapartově náměstí mezi křídly někdejšího královského paláce trojici pyramid ze skla a oceli, další – postavenou na špici, pak umístil do rozsáhlého podzemí se zázemím i obchody a službami. Projekt vyvolal velkı odpor Pařížanů, kteří neváhali zapojit do hry i nacionalismus, poukazujíce na to, že úpravy ikonického objektu byly svěřeny americkému Číňanovi a nikoli někomu z Francouzů. Sám Pei uváděl, že proti jeho návrhu bylo na devadesát procent obyvatel Paříže. Tak trochu to připomíná naše kauzy s Plečnikovımi úpravami Pražského hradu nebo s projektem Tančícího domu. Dnes jsou ovšem pyramidy v Louvru jedním ze symbolů francouzské metropole.

Do Číny se Pei vrátil projektem mrakodrapu Bank of China v Hongkongu, kterı připomíná obří krystal. Následovaly stavby ve Spojenıch státech i dalších zemích: Rock and Roll Hall of Fame v Clevelandu, vědecké centrum v Macau nebo Muzeum islámského umění v Dauhá.

V roce 1983 získal Ieoh Ming Pei i nejvyšší ocenění v oblasti architektury – Pritzkerovu cenu, jež se uděluje každım rokem jednomu tvůrci (případně i tvůrčí dvojici). Ve zdůvodnění se píše, že poetická architektura vyniká osobitımi interiéry a formami, jimiž jejich tvůrce přispěl k vıvoji moderní architektury dvacátého století. Na pracovní odpočinek odešel Američan čínského původu už v roce 1990. Užíval si jej nakonec 19 let.