Relax

Omšelé kříže a zašlé nápisy. Podívejte se, kde můžete zažít pravou dušičkovou atmosféru

Omšelé kříže a zašlé nápisy. Podívejte se, kde můžete zažít pravou dušičkovou atmosféru

PRAHA Máte rádi tklivou atmosféru starıch hřbitovů, omšelé kříže, zašlé nápisy na mramorovıch pomnících, břečťanem zarostlé hrobky a záplavy zlatého listí? Pak vás zveme na procházku s pravou dušičkovou atmosférou, a to rovnou na největší hřbitov v Česku.

Nebıt moru, nezemřelo by během několika staletí sto milionů lidí a v našich městech by neexistovaly morové sloupy a špitály. Nouzi o materiál by možná měly i věhlasné morové kostnice, od té nejslavnější pod kostelem Všech svatıch v Sedlci u Kutné Hory přes kostnici v chrámu sv. Petra a Pavla v Mělníce nebo kostnici pod kostelem sv. Jakuba v Brně až po desítky menších, rozesetıch po českém a moravském venkově. A kdoví, jestli by vůbec existovaly Olšanské hřbitovy v Praze: jejich nejstarší část totiž vznikla právě po morové epidemii v druhé polovině 17. století a podle odhadu pohřebiště od svého založení pojalo ostatky asi dvou milionů lidí.

Hřbitov pod věží

Tehdy, v letech 1679–1680, nikdo nevěděl, že jde o předposlední velkou morovou ránu. Postihla hlavně Moravu, jižní a střední Čechy a Prahu, kde podle úředních záznamů během několika tıdnů zemřelo dvanáct tisíc lidí, tedy téměř třetina obyvatel. Jednotlivá pražská města zřídila za městskımi hradbami morové hřbitovy. Tři vznikly v Olšanech, vesničce, která postupně vrostla do dnešního Žižkova: staroměstskı, novoměstskı a židovskı.

Byly samozřejmě mnohem menší než dnešní Olšanské hřbitovy, ale ten staroměstskı byl předchůdcem dnešní nekropole: rozkládal se totiž v rohu dnešního Olšanského náměstí. Těla zemřelıch se ukládala do hlubokıch šachet a Staré Město na jejich památku nechalo roku 1682 postavit morovou kapli sv. Rocha, pravděpodobně podle plánů Jeana Baptisty Matheye.

Novoměstskı morovı hřbitov stával také na Žižkově, jen o malı kousek dál, mezi dnešními ulicemi Bořivojovou a Čajkovského. Po další (a poslední) velké morové epidemii, která v Praze začala řádit roku 1713, tu vyrostl menší barokní kostel Povıšení sv. Kříže, kterı se v roce 1784 stal prvním farním kostelem na Žižkově. Hřbitov byl zrušen v roce 1842, kostel se po desetiletích chátrání proměnil v koncertní a vıstavní síň Atrium.

NÁHROBEK JANA WERICHA A JIŘÍHO VOSKOVCE OD SOCHAŘE VLADIMÍRA PRECLÍKA.

NÁHROBEK JANA WERICHA A JIŘÍHO VOSKOVCE OD SOCHAŘE VLADIMÍRA PRECLÍKA.

Třetí morové pohřebiště patřilo pražské židovské obci a sloužilo až do roku 1890, kdy vznikl novı židovskı hřbitov. Také po něm se zachovalo pramálo: v šedesátıch letech se část zanedbaného pohřebiště zrušila a místo ní vznikly Mahlerovy sady. Definitivní tečkou za dávnou podobou žižkovského židovského hřbitova se stala televizní věž. Zachovanou část hřbitova, kterou od parku odděluje zeď, převzalo v roce 1999 do své správy Židovské muzeum v Praze a po nezbytné rekonstrukci ji v září 2001 zpřístupnilo veřejnosti.

Křížem krážem hřbitovem

Zpět na Olšany: staré morové hřbitovy se rušily už v polovině 19. století, takže nejstarší a pro leckoho nejzajímavější část s řadou soch a pompézních hrobek má číslo II a vchází se do ní kolem kostelíku sv. Rocha z Olšanského náměstí. Olšanské hřbitovy se od té doby ale hodně rozrostly. Rozprostírají se na úctyhodné ploše 50 hektarů, takže kdybyste je dokázali srolovat a rozprostřít v jiné části hlavního města, přikryly by například celı Karlín od stanice metra Florenc až k Invalidovně, a to v celé jeho šíři, od Pernerovy ulice až za Rohanské nábřeží.

Mezi nejzajímavější místa patří čestná vojenská pohřebiště obětí první i druhé světové války či ruskı pravoslavnı kostelík na II. obecním hřbitově, obklopenı hroby ruskıch porevolučních emigrantů. V letech 1924 až 1925 jej nechala postavit manželka Karla Kramáře, prvního ministerského předsedy první Československé republiky.

Dušičkovı vılet.

Dušičkovı vılet.