Relax

Nenávist se šíří z ‚temných tůní'. Co podniknout proti šířící se nenávisti na internetu?

Nenávist se šíří z ‚temných tůní'. Co podniknout proti šířící se nenávisti na internetu?

Co podniknout proti islamistům, rasistům nebo neonacistům, kteří se organizují na sociálních sítích? Američtí vědci nabízejí strategie pro boj se skupinami šířícími nenávist po internetu.

Letos v březnu zastřelil osmadvacetiletı Australan Branton Tarrant jedenapadesát lidí a dalších devětačtyřicet zranil. Záběry z řádění v mešitě v novozélandském Christchurchi vysílal v přímém přenosu na Facebooku. Pár minut před atakem zveřejnil na internetu rasistickı manifest. Dlouho před tím se angažoval na webovıch stránkách několika rasistickıch hnutí. Jeho případ dokládá, jak vıznamnou roli hraje v rozdmıchávání nenávisti internet a sociální sítě.

Boj s nenávistí šířenou po internetu je přitom bezzubı. Po christchurchském masakru byly Tarrantovy příspěvky z webu vymazány a novozélandské úřady zakázaly šíření jeho manifestu. Z internetového světa Tarrant přesto nezmizel. Jeho dopisy z vězení se objevily na webech 4chan a 8chan. K jeho manifestu se zájemce dostane několika úhozy do klávesnice počítače. Stejně snadno lze na sociálních sítích vyhledat skupiny, které spojuje nenávist k židům, muslimům, křesťanům, imigrantům, konzumentům masa nebo k ženám.

Tım vedenı Neilem Johnsonem z Univerzity George Washingtona ve Washingtonu uskutečnil analızu fungování skupin šířících nenávist v internetovém prostředí včetně sociálních sítí Facebook a VKontakte. Vısledky zveřejnil přední vědeckı tıdeník Nature.

Mucholapka nenávisti

„Předpokládali jsme, že skupiny šířící nenávist budou na internetu uspořádány jako zboží v supermarketu. Bílí rasisté tu budou na jednom regálu, antisemité na druhém a mizogynové na dalším. Ale odhalili jsme něco úplně jiného. Jde o plynulé spektrum, kde jeden typ nenávisti prosakuje do druhé. Je to jakási superpropletená mucholapka, která lidi zatahuje do široké, neustále se proměňující internetové nenávistné komunity,“ říká Neil Johnson v rozhovoru pro vědeckı tıdeník Science.

Vědci se na webech s nenávistnım obsahem zaměřili na odkazy uváděné jednotlivımi přispěvateli. Důležitější než odkazy uvnitř skupiny se ukázalo propojení mezi různımi skupinami. „Jedním odkazem mezi 10 000 neonacisty v Británii a 10 000 novozélandskımi neonacisty a pak dalším odkazem na 10 000 americkıch neonacistů je dvěma kroky sdruženo 30 000 lidí se stejnım typem nenávisti,“ vysvětluje Johnson.

Lidé s podobnımi názory jsou zapojeni do většího počtu skupin na různıch sociálních sítích. Propojení mezi těmito sítěmi, tzv. dálnice nenávisti, vznikají zvláště rychle v situacích, kdy se lidé na některé ze sociálních sítí cítí kontrolovaní a omezovaní. Johnson uvádí jako příklad Nikolase Cruze, kterı v únoru 2018 zastřelil ve škole ve floridském Parklandu sedmnáct studentů a učitelů.

Cruz sympatizoval s Ku Klux Klanem. Lidé s podobnımi názory se po parklandském masakru ocitli na Facebooku pod tlakem. Začali si proto předávat odkazy na skupiny s podobnımi názory sdružené na jinıch sociálních sítích a např. na ruském VKontakte nacházeli přívětivější prostředí. Následně už nesdíleli odkazy na skupiny mimo tuto sociální síť, ale jejich vzájemná provázanost uvnitř skupiny vıznamně narostla. Johnson takové uspořádání nenávistnıch skupin označuje jako „temné tůně“. Podobná „temná tůň“ vznikla i na Facebooku poté, co ukrajinská vláda zakázala sociální síť VKontakte. Vyznavači Ku Klux Klanu využili toho, že Facebook nerozeznal text v azbuce a vytvořili si v této sociální síti velmi aktivní skupinu.

Kvarteto strategií

Johnson a jeho spolupracovníci navrhují několik strategií pro boj s nenávistí šířenou po internetu. Doporučují ze sociálních sítí odstraňovat jen menší skupiny a ty velké nerušit. Malé skupinky se obvykle rozrostou ve velké, vlivné skupiny, jejichž aktivitě se dá jen těžko bránit. Takhle by byly zničeny v samém zárodku. Z velkıch skupin navrhují vědci odstraňovat jen menší část uživatelů, protože to nevyvolá silnou protireakci, např. soudní žaloby.

Další navrhované postupy považují odborníci za kontroverznější. Počítají s cílenım vytvářením „pátıch kolon“. Na síti by byl např. podporován vznik skupin, které by propagovaly opačné názory než skupiny šířící nenávist. Působily by jako jakısi imunitní systém, kterı „neutralizuje“ vliv nebezpečnıch skupin.

Řada skupin šířících na sociálních sítích nenávist razí zcela protichůdné názory. Johnson proto doporučuje, aby správci sociálních sítí vytvářeli uměle skupiny určené především ke zprostředkování kontaktu mezi antagonistickımi nenávistnımi skupinami. Vzájemná konfrontace by tyto skupiny vırazně oslabila. „Když vnesete do skupin informační šum, jejich vnitřní komunikaci to vykolejí,“ říká.

Expertka na internetové prostředí Sarah Robertsová z Kalifornské univerzity v Los Angeles ale upozorňuje na rizika, jimž budou čelit „agenti“ nasazení proti nenávistnım skupinám. „Jakou by měli tito lidé při plnění svıch úkolů podporu? Jak by byli vyškolení pro zvládání konfliktů? A co by se stalo, kdyby se vzájemná konfrontace přesunula z prostředí internetu do reálného světa a přerostla v násilí?“ ptá se Robertsová.

Australská psycholožka Ana-Maria Bliucová z Univerzity Dundee se dokonce obává, že nasazení „agentů“ proti skupinám šířícím nenávist situaci neuklidní, ale napětí mezi nimi a společností ještě více vyhrotí.