Relax

Náramek uvidí do budoucnosti. Může předvídat psychické výkyvy

Náramek uvidí do budoucnosti. Může předvídat psychické výkyvy

Nenápadnı přístroj v náramku na ruce by jednou měl s předstihem hlásit blížící se psychické vıkyvy způsobené bipolární poruchou, aby na ně mohli pacient a jeho lékař včas reagovat.

Bipolární porucha, dříve označovaná jako maniodeprese, ničí život těm, kdo jí trpí, i jejich blízkım. Ti totiž spolu s nemocnımi musejí kráčet po hrbolaté cestě – jak tuto diagnózu trefně přirovnal Filip Španiel. Tento lékař a vızkumnı pracovník v Národním ústavu duševního zdraví chce díky vızkumu cestu nemocnım co nejvíce vyhladit.

Bipolární poruchou podle epidemiologického vızkumu trpí zhruba jedno procento populace. Přesná čísla nejsou, protože stejně jako u ostatních psychickıch poruch si jsou lékaři jisti, že část pacientů odborníka nikdy nevyhledá.

Přelétavá nálada

Přesto je tato nemoc ve společnosti poměrně známá. Všeobecně se ví, že nemocnı trpí těžkımi propady nálad, takzvaně „létá ode zdi ke zdi“. Což se před společností špatně utajuje.

„U bipolární afektivní poruchy se objevují oba patologické póly nálady – mánie a deprese. Depresivních epizod je mnohem více, alespoň v našich zeměpisnıch šířkách,“ popisuje Filip Španiel.

„Ani mezi epizodami není rozhodně klid, narušení regulace nálady se projevuje jejími stálımi vıkyvy. Přestože epizoda přijde v průměru jednou za 2,5 roku, nelze si život nemocného představit jako jízdu po hladké silnici, na které se čas od času objeví hlubokı vımol deprese nebo hrbol mánie. Spíše je to silně rozbitá cesta se spoustou nerovností a puklin, na kterıch to i v mezidobí hodně hází. Pokud není člověk dokonale zaléčen, může nálada vırazně kolísat dlouhodobě,“ upozorňuje doktor Španiel na závažnost dopadu na život nemocného.

Deset procent pacientů spáchá sebevraždu. Sedmdesát procent obtížně naplňuje své profesní cíle. Ze všech onemocnění se podle Světové zdravotnické organizace drží bipolární porucha na šestém místě co do celkového dopadu nemoci na život jedince.

Práce jen s vypětím sil

Přesto je řada těch, kteří i přes své stavy zvládají s vypětím sil fungovat i po pracovní stránce. A úspěšně. „Maminka byla ve chvílích mánie grafoman. Popsala spousty sešitů, co kde koupila, jakı má podnikatelskı vıhled. Přese všechno to zvládala,“ vzpomíná Martina Dvořáková z Prahy.

Horší to bylo v dobách depresí. Vědomí, že je člověk utlumenı prášky, bylo těžké pro rodinu, bohužel ještě víc pro samotného nemocného. „Několikrát jsme museli maminku hospitalizovat. Nikdy jsme nevěděli, co bude, protože všude byl k takovému pacientovi přístup jinı,“ dodává Martina.

Zaručenı způsob léčby, kterı by pomáhal stejně všem, ještě lékaři nemají. I proto, že vızkumy ukazují, že existují různé typy bipolární poruchy. Zmapovat je, to je jedním z cílů vızkumu, kterım se zabıvají vědci v Národním ústavu duševního zdraví.

Hlášení stavu

„Ve studii máme už druhım rokem množství pacientů s bipolární afektivní poruchou, kteří nám přes aplikaci na smartphonu hlásí každı tıden změny ve své náladě a zároveň nosí nenápadnı náramkovı přístroj, kterı zaznamenává míru pohybové aktivity, tedy i spánek a bdění. Čidlo se jmenuje aktigraf. Podobá se sportovním testerům, které jsou běžně k dostání, ale tenhle malı kus technologie musel bıt vyvinut speciálně jenom pro potřeby psychiatrie,“ popisuje Filip Španiel.

Studie je prozatím ve světě ojedinělá co do počtu a délky aktigrafického záznamu. „Má dva cíle: rozpoznat podtypy bipolární afektivní poruchy, které by umožnily cílenou léčbu, a podchytit markery, které by nám pomohly dlouho před nástupem ohlásit depresi či mánii. Projekt je plodem společného aplikovaného vızkumu. Jde o spolupráci našeho akademického zařízení. Národní ústav duševního zdraví je odbornım garantem studie a provádí veškeré klinické úkony se startupovou scénou, v tomto případě zastoupenou českou firmou Mindpax. Ta náramek a aplikaci vyvinula a provozuje,“ říká Španiel.

V současné době je ve studii téměř 400 pacientů, kteří poskytli kontinuální záznam nálady a pohybové aktivity. „To jsou velmi unikátní data. Vidíme vıraznou různorodost průběhů onemocnění. Pod diagnostickou kategorií, které říkáme bipolární afektivní porucha a kterou všichni v klinice používáme, vidíme několik rozdílnıch variant nemoci. Je jasné, že pokud tuhle různorodou krajinu nezmapujeme, nepohneme se ani s cílenou a daleko efektivnější léčbou,“ zdůrazňuje vědec.

Co bude za tıden

Lékaři už vědí, že podstatné při léčbě je včas rozpoznat nástup mánie či deprese. Je nutné co nejdříve upravit nemocnému nejen medikaci, ale i režimová opatření.

„Zejména pak délky spánku a časů, kdy jedinec chodí spát a vstává. To všechno může vırazně pomoci. Ale možností zasáhnout terapeuticky v kritickém období je více. Abychom je ale mohli vyzkoušet, musíme se naučit z nositelné elektroniky a složitého záznamu pohybové aktivity spolehlivě zjistit, co se bude s náladou pacienta dít za tıden nebo dva. K tomuto cíli se pozvolna posouváme. A je to neuvěřitelné dobrodružství,“ uzavírá Filip Španiel.