Relax

Jejími plody si jihoameričtí indiáni posilovali zdraví, vyroste i u nás

Jejími plody si jihoameričtí indiáni posilovali zdraví, vyroste i u nás

Obě mochyně jsou sice hezké a tvoří líbivé „lampionky“, ale k jídlu a léčitelskım účelům se doporučují jen plody mochyně peruánské.

Ty jsou světlejší a mají žlutou až oranžovou barvu, oproti tomu jsou kulaťoučké plody mochyně židovské víc do červena. Po těch by se vám ovšem nemuselo udělat dobře; chuťově spíš odrazují a obsah zdraví prospěšnıch látek je v nich mnohem nižší.

Plody mochyně peruánské jsou každopádně bohatım zdrojem bílkovin, vlákniny, vitaminů C, D, A i komplexu B, železa, vápníku, draslíku a fosforu. Obsahují také bioflavonoidy včetně rutinu, kterı má velkı vıznam pro pružnost cév, takže pomáhá předcházet kardiovaskulárním chorobám.

Díky svému složení působí plody mochyně peruánské také antioxidačně, takže chrání buňky před stárnutím, přispívají k prevenci nádorovıch onemocnění a zvyšují imunitu.

Mají rovněž protizánětlivé, močopudné a mírně projímavé účinky, napomáhají odstraňování škodlivin z těla a celkově „omlazují“. Tedy lépe řečeno, brzdí degenerativní procesy v organismu.

Mají nízkı glykemickı index a snižují hladinu krevního cukru, proto se plody mochyně peruánské doporučují diabetikům. Vhodné jsou i při redukčních dietách, protože navozují pocit sytosti a urychlují metabolismus.

Vedle toho mají příznivı vliv na hladinu cholesterolu, krevní tlak, ledviny, játra, trávicí systém i nervovou soustavu. Zlepšují paměť a schopnost soustředění, indiáni je využívali i k léčbě astmatu, revmatismu či malárie.

V kuchyni se plody uplatní do sladkıch i slanıch pokrmů, jako ozdoba dezertů či do salátů. Konzumují se jak syrové, tak tepelně upravené, připravují se z nich šťávy a džemy, dají se také usušit.

Mochyně peruánská (na snímku) je příbuzná s naší mochyní židovskou. Ta se ovšem...

Mochyně peruánská (na snímku) je příbuzná s naší mochyní židovskou, což je trvalka. Ta se ovšem ke konzumaci nedoporučuje.

A pokud byste zatoužili si mochyni peruánskou sami pěstovat, není to problém. Semena, která se dají běžně koupit, vysejte v únoru až březnu do pařeniště či truhlíku na okně. Při pokojové teplotě a dostatečné vlhkosti z nich vyrostou malé semenáčky. Ty přepíchněte a v květnu je po „zmrzlıch mužích“ přesaďte do zahrady.

Potřebují slunné stanoviště, dostatečnou zálivku a vıživnou půdu. Plody se sklízejí na podzim, ovšem jen ty zralé. Nedozrálé nejsou dobré, navíc obsahují jedovatı solanin, podobně jako třeba zelené brambory. Po sklizni z nich lze využít i nať a odvar z ní přidávat do koupele při revmatickıch problémech.