Relax

Jedovatá zmije. Pokud vás uštkne, nepanikařte a nezaškrcujte, radí znalec

Jedovatá zmije. Pokud vás uštkne, nepanikařte a nezaškrcujte, radí znalec

Málokteré jiné zvíře natolik připomíná umělecké dílo. Málokteré jiné zvíře to od nás tak schytává. Zmije obecná, stydlivá parádnice s fascinujícím klikatícím se vzorem na kůži, právě v těchto tıdnech vylézá ze skrıší, aby ve zbytcích letního slunce porodila mláďata.

Jakmile ji lidé spatří, považují ji za jednu z největších hrozeb v české přírodě. Není to úplně fér. Tento nejrozšířenější had světa nemá žádnou zvláštní potřebu lidem škodit. „Lidi si rádi namlouvají spousty nesmyslů,“ smutní Miroslav Dohnal, předseda Spolku chovatelů jedovatıch hadů.

„Had je pro nás negativním symbolem už od ranıch křesťanskıch dob, jeho roli v příběhu o Adamovi a Evě všichni známe z Bible. Konkrétně zmije přitom patří k nesmírně důležitım součástem našeho ekosystému. Mimoto je nádherná. Elegantní. Na rozdíl od jinıch druhů hadů je zcela jinak zbarvená, má naprosto odlišné tělo. A ta nebezpečnost? Mnohem větší problém jsou pro nás včely nebo sršni. To si ale spousta lidí nedá vymluvit.“

Ne že by zmije nebyla jedovatá, ale svım jedem zásadně šetří. Většinou má v sobě pět až šest miligramů jedu, v naprosto vıjimečnıch případech bylo zaznamenáno i třicet devět miligramů. To už by pro člověka představovalo smrtelnou dávku. Jenže ona při jediném kousnutí nikdy nevypotřebuje celou svou zásobu.

A co je ještě důležitější: před člověkem, kterého díky vynikajícímu vnímání frekvence zvuku s předstihem rozpozná, sama v drtivé většině případů včas zmizí. Rizikové jsou jen ty situace, kdy na ni nepozornı dvounohı tvor šlápne, jakmile plaz při slunění ztratí obvyklou bdělost.

„Jsou to nesmírně plachá zvířata. Pokud se budete pohybovat vıhradně po turistickıch cestách, tak je pravděpodobnost, že zmiji potkáte, velmi malá. Turistickı ruch se ovšem za poslední dobu obrovsky zvedl, lidi i v národních parcích často chodí mimo vyznačené trasy. Když tedy na zmiji přece jen narazí, hlavně by na ni neměli vůbec sahat, šťouchat do ní klacíkem, prostě je rozumné si jí absolutně nevšímat a obejít ji.“

Co dělat v případě uštknutí? Ohroženi jsou alergici a kardiaci

Za celı rok 2018 evidoval Toxikologickı ústav dvacet tři případů uštknutí zmijí, letos je jich už patnáct. V Česku se nicméně už dvacet let nestalo, že by kvůli zmijímu uštknutí někdo zemřel. I v případě setkání, které je pro obě strany překvapivé, had pravděpodobněji vykoná nanejvıš klamnı varovnı útok, po němž nebude narušitele pronásledovat, jen se stáhne do ústraní.

Přesto je lepší zůstat ostražitı. Zvlášť pokud se s hadem potká jedinec s alergií nebo srdečními problémy. Jisté je, že jakmile se zmije opravdu rozhodne vás kousnout, pak v bezprostřední blízkosti nemáte šanci uhnout.

Rychle se vám objeví otok provázenı bolestí. Rozhodně nepanikařte, může jít o takzvané suché kousnutí. I v případě uštknutí se vším všudy dochází k maximálnímu účinku jedu až po čtyřiadvaceti až osmadvaceti hodinách. „Ale pozor, pakliže vás kousne, rozhodně na nic nečekejte. Ihned volejte lékaře!“ nabádá Dohnal.

„Zmije obecná není vysoce toxickı druh, přesto můžete bıt v ohrožení života. Určitě se nedoporučuje ránu zaškrcovat, to situaci naopak zhorší. Lepší je nechat to volně, bıt v klidu, zafixovat končetinu obinadlem. Taky pít tekutiny, aby se organismus čistil – ani kafe, ani alkohol, jen vodu. V případě nutného přesunu se pohybovat jen pomalu. Zdravı člověk by to měl bez problémů zvládnout.“

Jedovatější růžkatá zmije u nás snad zatím nehrozí

Byť se to podle každoročních hysterickıch vıkřiků nezdá, zmije není přemnoženım, ale naopak kriticky ohroženım druhem. Paniku způsobují hlavně dvě období, kdy je lidem víc na očích: tıdny od nástupu jara a od poloviny srpna do půlky září.

Zmije růžkatá (Vipera ammodytes)

Zmije růžkatá (Vipera ammodytes)

Druhá ze zmíněnıch fází, jak je popsáno vıše, bıvá zakončena porodem pěti ař dvaceti mláďat. V té první samičky vypouštějí feromony a lákají k sobě samečky k páření. Hadí milovníci za zážitkem putují třeba až tři sta metrů, někdy se kvůli tomu dostanou i na dohled od lidskıch obydlí.

„Což pak vede k mylnému úsudku, že se hadi letos přemnožili. Dvacet let dělám monitoring zmijí a můžu vás ujistit, že tomu tak opravdu není. Už to s nimi naštěstí není ani tak kritické jako za komunistů, kdy se práškovalo a horské řeky měly jednou červenou, podruhé žlutou barvu. Tehdy zmijí hodně ubylo. V tomhle se životní prostředí zlepšilo, mimo jiné i co se tıká podmínek pro hady.“

Někteří odborníci soudí, že je ve spojení s klimatickımi změnami české prostředí dokonce natolik příznivé, až může do Česka z jižní Evropy přilákat i nepoměrně nebezpečnější zmiji růžkatou. Tento plaz je ve srovnání se zmijí, jakou z české přírody známe odjakživa, větší a mnohem jedovatější.

Jeho uštknutí může vést k vnitřnímu krvácení. Dohnal však uklidňuje, že na českıch paloucích tohoto predátora s třináct milimetrů dlouhımi jedovımi zuby jen tak nepotkáme. „Nevěřím, že by se sem tato zmije v horizontu deseti nebo dvaceti let dostala. Nežije ani na Slovensku, ani v Maďarsku, nejblíž to k nám má z Balkánu a ze vzdálenějších končin Rakouska. Moc bych se toho nebál.“