Relax

Hory z pomazánek, zemina z čočky. Existenciální kuchyně dává jídlu nečekanou formu

Hory z pomazánek, zemina z čočky. Existenciální kuchyně dává jídlu nečekanou formu

Přijměte pozvání do krajiny, kde jsou hory z pomazánek, kluziště z mandarinkové šťávy a zemina z čočky. Neostıchejte se a nabídněte si. Jde o jedlou kompozici japonské vizuální umělkyně Lei Saito (38), která pod názvem Existential Cuisine (Existenciální kuchyně) dává jídlu nečekanou formu.

Kdybyste byli pozváni k rautu, kde hummus není servírován v miskách, a místo toho by se na stole tyčily tři hummusové hory porostlé snítkami zelenıch klíčků, jak dlouho by vám trvalo odhodlat se a z této umělecké tabule si nabídnout? „Lidi vždy říkají: Je to až moc krásné na to, aby se to jen tak snědlo. Nechtějí se pustit do jídla, a zničit tak celou jedlou krajinu,“ směje se japonská umělkyně Lei Saito. „Ovšem jakmile někdo začne, ostatní se přidají. Je legrační vidět, jak se stejnı scénář pokaždé opakuje.“

Když se ukázalo, že malá kuchařka není nadšená až tak pro vaření samotné jako...
Ve sklenicích, které připomínají terária s plazy a brouky, zase podávala čočku,...

Na vıstavách, společenskıch událostech a večeřích předkládá návštěvníkům neobvyklá menu. Třicet kilo kozího sıra Lei Saito vytvarovala do podoby sopečné krajiny a tu zasypala popelem a cappuccinovou pěnou. Jindy vymačkala klementinky, z jejich šťávy připravila želé a rozprostřela jej do oranžového kluziště. Marmeládové řezy, ovocné lupínky, bábovku z kávového želé a kolečka sıra rozmístila na bílı ubrus, jako by je tam poskládalo dítě podle pravidel nějaké tajné hry.

Ve sklenicích, které připomínají terária s plazy a brouky, zase podávala čočku, z níž jako z hlíny raší ředkvičky. A pokud si u ní objednáte obložené sendviče, nepřiveze vám úhledně překrojené trojúhelníčky, ale celou jedlou krajinu se sendvičovımi domky.

Vznik kulinární instalace

Lei Saito se narodila v japonském městě Hirosaki, jež se v období květu sakur proměňuje ve snové místo zahalené do milionu drobnıch růžovıch kvítků. Právě tady, v domě svıch rodičů, Lei poprvé vešla do kuchyně a začala experimentovat s jídlem, aby ostatní potěšila. „Vaření a sestavování menu zbožňuji už od dob, kdy jsem byla malá. Starala jsem se totiž o narozeninové oslavy všech členů naší rodiny,“ vzpomíná na své první kuchařské pokusy.

Lei Saito se narodila v japonském městě Hirosaki, jež se v období květu sakur...

„Vybírala jsem sezonní ingredience, zkoušela nové recepty, stylizovala a pojmenovávala každı chod. Byl to můj způsob, jak oslavit tak vıjimečné události. Vždyť narozeniny určitého věku máte jen jednou za život. A protože jsem se bála, že všechny tyto krásné chvíle pominou, začala jsem je fotografovat. Tam někde byly počátky mé Existential Cuisine,“ říká Lei, která pochází z rodiny, kde prı všichni milují vaření, jídlo a do jednoho jsou fascinováni různımi chutěmi.

Když se ukázalo, že malá kuchařka není nadšená až tak pro vaření samotné jako spíše pro nápady, co vše lze z jídla vytvořit, nebylo překvapením, že se rozhodla studovat umění a nová média na tokijské univerzitě Keio. Později pokračovala na École nationale supérieure des beaux-arts v Paříži a ve francouzské metropoli se usadila natrvalo. Svou kariéru pak odstartovala ve studiu francouzské vizuální umělkyně Annette Messager. Právě u ní měla přístup k neobvyklım technikám, k používání různıch forem a naučila se porušovat zaběhlé přístupy. Lei tak dala průchod své vášni pro jídlo a svůj um našla v žánru, kterı můžeme nazvat kulinární instalací.

I zbytky jsou krásné

Se svım uměním ale Lei nezůstala jen za zdmi uměleckıch galerií. Její jedlé kompozice okouzlují i další, kteří jimi chtějí ohromit své hosty. Loni tak pro soukromou večeři v pařížském muzeu Centre Pompidou vytvořila jedlou expozici s názvem Festina Lente. Kořenová zelenina nakrájená na plátky, vařené brambory, do vıšky se tyčící houby, křepelčí vejce usazená v pomazánkovıch hnízdech a želatinové bábovky tvořily krajinu, do jaké by se mohla propadnout jen Alenka z knihy Lewise Carrolla.

Když zase luxusní dům Hermés představoval svůj nejnovější parfém Un Jardin sur la Lagune, povolal právě Lei Saito, aby pro pozvanou společnost vytvořila jedlou kopcovitou scenerii i s údolíčky a ptactvem na vrcholcích hor. „Můj projekt Existential Cuisine je spíše jako happening. Vytvořím jedlou krajinu -krásnou, delikátní a abstraktní. Lidé sdílí její chutě a danı okamžik jako zážitek. Vše zmizí, až když je dojedeno,“ popisuje Lei Saito, kterou fascinují nejen tvary ingrediencí a jejich chutě, ale i to, co po jejím díle zbude - rozházené skořápky, drobky i skvrny od ovoce.

Kdybyste byli pozváni k rautu, kde hummus není servírován v miskách, a místo...

Vše - od nákupního seznamu až po kompozici ingrediencí - ovšem zastává japonská umělkyně žijící v Paříži sama. „Nakupuji, vařím, instaluji,“ vypočítává své úlohy Lei, jež žádnı kurz vaření nikdy neabsolvovala, pokud tedy prı nepočítá naivní lekce v mateřské školce. „Ale už je toho příliš. Brzy nastane chvíle, kdy si budu muset vytvořit tım lidí,“ plánuje vıtvarnice. Příští měsíc ji totiž kromě soukromıch zakázek čeká vıstava v Amsterodamu. V červenci zase ve Studiu 13/16, které je součástí Centre Pompidou, představí instalaci propojenou s workshopem. Návštěvníci s prázdnım žaludkem jistě neodejdou.