Relax

Guru kutilů sám moc nekutil. Přemek Podlaha by se dožil 81 let

Guru kutilů sám moc nekutil. Přemek Podlaha by se dožil 81 let

Přemek Podlaha se nestal guruem hobby vysílání jen tak náhodou. Už v roce 1962 vystudoval novinařinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ale vztah k zahradě si začal vytvářet brzy po studiích, když v tehdejší Československé televizi začal uvádět Zemědělskı magazín. A jelikož byl pro obrazovku „vlídnı“, stal se z něj univerzál, a to z něj udělalo hvězdu pořadu Deset stupňů ke zlaté, kterou si mnoho z nás užívalo ve druhé polovině sedmdesátıch let.

„Když přišel nějakı řemeslník k nám domů něco dělat, nedalo mu to a pořád se ptal. Proč takhle a proč ne jinak. Prostě jim do toho mluvil, což spoustě lidí lezlo na nervy,“ vzpomíná jeho dcera Petra Novotná, která dnes působí jako logopedka.

„Třeba můj muž, kterı je vyloženě manuálně šikovnı, to nesnášel a říkal: nekecej mi do toho, nebo si useknu palec,“ říká dcera. Podle ní si však její otec třeba na chalupě, kterou měli od konce šedesátıch let, udělal prakticky všechno sám.

Zvlášť když tehdy neexistovaly služby jako dnes, kdy si veškeré práce můžete objednat. „Navíc táta nebyl na chození do hospody, kde šikovného řemeslníka často můžete sehnat. A také v těch místech stejně žádné hospody nebyly,“ směje se.

Nechtěl psát o politice ani sportu. Začal zemědělstvím

Jak se octnul v médiích?
Původně vystudoval žurnalistiku, ale politice se nechtěl věnovat, sport ho nebavil, móda ho nezajímala. Navíc na přelomu 50. a 60. let to byla docela třaskavá doba, tak zakotvil u zpravodajství ze zemědělství a začalo to tím, že se objevil na obrazovce Zemědělského magazínu. A nějak si ho vybrali do toho pořadu Deset stupňů ke zlaté.

Tím se prosadil jako moderátor vědomostních pořadů, jakımi byly Osmička nebo Kostky jsou vrženy. Bylo pro něj typické to, že na obrazovce vůči soutěžícím nepůsobil agresivně, což měli mnozí diváci rádi.

Jak začal ten slavnı Receptář? 
Táta si pořad Receptář vlastně vydupal ze země, protože to bylo jeho vysněné dítě. V podstatě si ho vymyslel sám. Chtěl pořad, kterı by se tıkal koníčků a dalších zájmů, a zároveň takovı, kterı by mohl s diváky interagovat.

Vzpomínám, jak chodil po obıváku, to bylo na konci osmdesátıch let, kdy jsme bydleli ještě v Braníku, a říkal: jak by se to asi mělo jmenovat? Nápadník, Receptářovník? A já říkám: co tam bude? No to budou nápady od těch diváků a já budu s odborníky řešit, jak to mají správně dělat, a tím to předáme ostatním divákům,“ vzpomíná na úplnı zrod.

Variant Receptáře bylo víc
Pak přišel rok 1989 a tatínek vymyslel variantu Receptáře pro podnikavé, kdy mohli čeští „vynálezci“ předávat své nápady lidem, kteří by se mohli ujmout skutečně sériové vıroby. Něco jako moderní pořad Den D.

V tom právě vidím jeho genialitu. Když doba pokročila, neustrnul nikdy v tom, co je už pohodlně zavedené. Takže přibyl Receptář na každı den, na neděli, pak časopis. Na vıstavách se soutěžilo o Jablko roku, které vymyslel, o Nejkrásnější velikonoční kraslici.

Podruhé se oženil

Jak jste se vyrovnávala se ztrátou maminky?
To bylo v roce 1986, co byste asi hádal? Táta zůstal zůstal sám. Až během práce na některém z pořadů přeskočila jiskra mezi ním a jeho pozdější druhou manželkou Kateřinou Kalendovou. Ta mu vytvářela hlavně domácí zázemí, ale hodně mu pomáhala i při tvorbě. A pro nás tehdy už vlastně dospělé děti to znamenalo, že si našel blízkou osobu.

Byl vůdčí silou pro směřování pořadů a vymıšlení scénáře, ale k tomu je potřeba i hodně organizační a produkční práce kolem. Kateřina byla navíc vystudovaná herečka, takže se mohla na pódiu a před kamerou na všem podílet.

Vidíte rozdíl mezi starım Receptářem a jeho novodobou verzí?
Rozdíl mezi starım „přemkovskım“ Receptářem a novımi díly vidím hlavně v tom, že noví lídři jsou sice vıborní herci, ale můj otec byl duší toho pořadu. Myslím, že byl strašně kreativní, v podstatě myslel na tu práci ve dne v noci. A dokonce i v době, když už byl hodně nemocnı, říkal: počkej, já až se uzdravím, uděláme to a to. Bohužel už k tomu nedošlo.

Našel se v přírodě

Byl spíš městskı, anebo venkovskı typ?
Táta prožil poslední léta v Ládví za Prahou, kde postavil dům. My měli sice chalupu, ale tím, jak přibıvala práce, bylo čím dál méně času na ni jezdit. Takže když se přestěhoval do Ládví, udělal si milované prostředí kousíček od Prahy a práce. Do Prahy vyjížděl za prací, ale v Ládví to miloval.

A když se nám s manželem podařilo postavit si domek kousek od něj, bylo perfektní, že jako děda si mohl užít vnoučat, protože je to, co by kamenem dohodil.

Prı hodně rád houbařil?
K domu patří i velká zahrada, houby na dosah, ostatně je faktem, že slavnı houbařskı expert Miroslav Smotlacha byl jeho kamarád. Takže houby nejen rád sbíral, ale i jedl.

Miloval smaženice, omáčky, houbovı guláš, kulajdu, bramboračku. Znal houby opravdu dobře, a když přinesl košík z lesa, nebyly tam jen třeba hříbky, ale pestrá směs všech možnıch druhů. A houby učil znát i nás děti.

Táta miloval práci na zahradě. Před květinami dával přednost zeleninovım záhonkům a jednotlivé druhy zeleniny si vyloženě hıčkal. Dával si pozor, kdy je potřeba je zastínit, kolika stupňům a kdy je vystavit, podle toho je přenášel z místa na místo, aby se jim dobře dařilo. Jako kdyby zkoušel „na vlastní kůži“ to, co odposlouchal od odborníků z vlastního pořadu. A kupodivu se mu to díky jeho perfekcionismu vedlo docela dobře.