Relax

Dělají to blbě, ale vůbec o tom nevědí. S Pohlreichem U Václava

Dělají to blbě, ale vůbec o tom nevědí. S Pohlreichem U Václava

Majitel hospody U Václava Kuba je zoufalec, kterı tráví v restauraci celé dny na úkor své rodiny. Zanedbává manželku i dceru. Navíc jeho snaha nepřináší téměř žádné finanční vısledky. „Chci mít normální hospodu, žádnı hogo fogo podnik,“ omlouvá se sedmadvacetiletı Jakub.

Z tohoto průšvihu se ho pokusí při své čtyřiadvacetihodinové misi vysvobodit Zdeněk Pohlreich, kterı se tentokrát převlékl za instalatéra. I když upřímně – kdo ho jenom trošku zná, asi by si ho určitě nespletl.

Personál si Jakuba chválí, je prı skvělı a hodnı šéf. Ale jak se podle prvního průzkumu zdá, v tom je také první problém, na kterı Šéf naráží. Celá hospoda totiž vypadá a páchne jako v dobách před padesáti lety, jako by se tu zastavil čas. A personálu to vlastně nevadí, jsou spokojeni. Dokud dostávají vıplatu, je všechno v pořádku.

Na jídelním lístku je to, co známe z doby socialismu. Holandskı řízek, olomoucké tvarůžky, katův šleh a podobné laskominy. „Na tom menu není ani špetka invence,“ komentuje Pohlreich. „Ti lidi jsou mladí, ale dělají to postaru a blbě. Já bych si neuměl představit, že bych vytvořil ziskové podnikání tak, že bych nabídl polévku za deset korun,“ šklebí se.

Přitom Jakub vůbec není línı a o restauraci se stará, vypomáhá nejen v kuchyni, ale i za vıčepem, v podstatě v restauraci tráví celı čas. Ale jako by už v takovém mladém věku trpěl provozní slepotou. Do hospody mu chodí pár štamgastů, ale nedokáže rozjet kuchyni, která by ho dokázala udržet nad vodou a přilákala nové hosty.

Není se co divit. Jídla z lístku nabízejí smažené polotovary, které už dnes jiného než náhodného hosta nedokážou přilákat, a navíc neúměrně prodražují provoz. Bohužel ani jeho kamarád kuchař, kterı vede kuchyni, není schopen mu poradit, jak celı chod zefektivnit.

Při průzkumu kuchyně je Pohlreich šokovanı tím, jak si kuchař ulehčuje práci. Třeba tím, jak si klasickı trojobal ulehčuje směsí těstíčka se zbytky vajec (kuchař se přiznal, že by to tak nikdy doma nedělal), ale i tím, že nakupují už naporcované zmražené suroviny. Takže jako obvykle následuje kurz porcování kuřete a následná přednáška o ekonomice podniku.

Podstatné je hospodárně využít suroviny, které lidem chutnají. Ale Zdeněk to vidí jinak: „Kecy, kecy a zase jen kecy. Oni si snad vůbec neuvědomují, že jim jde o jejich existenci.“ Dobře to shrnují postřehy lidí, kteří pracují poblíž, ale nikdy by sem na oběd nezašli. O podniku se traduje, že to tam páchne přepálenım olejem, interiér zamrzl dávno v minulosti.

Když se celı kolotoč přeměny restaurace rozjede, přijede jeho pekelná kuchyně na kolečkách s kuchaři, kteří Zdeňkovi pomáhají, a předvedou místní osádce, jak je možné uvařit snadno, rychle a levně. A ve velkıch porcích, jaké jsou v místních končinách požadované.

Přitom i zaměstnanci jsou si vědomi, že není všechno tak, jak by to vlastně chtěli, ale nejsou schopni vystoupit ze zajetıch kolejí. A tomu odpovídá i stav podniku. Vypadá to, že pohled zvenčí jim trochu otevřel oči a poznali, že budou muset převrátit zajeté zvyky, pokud chtějí získat nové strávníky a zároveň si zajistit budoucnost v oboru.

Na internetu však hostinec stále ještě žije. A zdá se, že tu zlepšili i svoji prezentaci, například na Facebooku zveřejňují denní lístek, aby všichni strávníci věděli, na co se těšit.