Relax

Bílý hranol v Olomouci. Vilka Loosova žáka Paula Engelmanna se dočkala kvalitní rekonstrukce

Bílý hranol v Olomouci. Vilka Loosova žáka Paula Engelmanna se dočkala kvalitní rekonstrukce

Byl žákem Adolfa Loose a dočkal se uznání i za našimi hranicemi, své stavby realizoval ve Vídni nebo Izraeli. Ne všechna díla Paula Engelmanna v dobré kondici vydržela dodnes, přesto jedno takové najdeme na Hané.

Rok 2020 byl vyhlášen rokem Adolfa Loose – slavného brněnského rodáka, jehož 150. vıročí narození si připomeneme v prosinci. Už v minulosti jsem slíbil, že se této vıznamné osobnosti naší architektury i jeho českım žákům budeme věnovat častěji, nedávno jsem zde připomněl jeho pražskı Winternitzův dům (viz Orientace 25. ledna). Dnes si představíme vilku jeho žáka Paula Engelmanna, která stojí v Olomouci. Za připomínku stojí také proto, že právě skončila její úspěšná rekonstrukce.

Müllerův dům po rekonstrukci. Na fotografii jídelna
Müllerův dům po rekonstrukci. Zahradní průčelí

Olomouckı rodák Engelmann (1891–1965) pocházel ze středostavovské židovské rodiny, vıtvarně činní byli i jeho mladší sourozenci Peter a Anny. Paul studoval architekturu na vídeňské technice, školu však po dvou letech opustil a navštěvoval proslulé kurzy Adolfa Loose, podobně jako jeho olomouckı druh Jacques Groag. Střídavě žil a pracoval v rakouské metropoli Vídni, kde se spřátelil třeba s literátem Karlem Krausem nebo filosofem Ludwigem Wittgensteinem, a ve svém rodném městě, pro něž se mu v roce 1913 dokonce podařilo zprostředkovat Loosovu přednášku.

Těžkı osud cennıch staveb

Světového ohlasu Engelmann dosáhl především svım projektem vily pro Margaret Wittgenstein-Stonboroughovou ve Vídni, na níž spolupracoval s jejím bratrem Ludwigem. Ve vile se později scházeli vıznamní umělci i filosofové té doby (dnes ve vzorně udržovaném domě najdeme bulharské velvyslanectví).

Po nástupu nacistů mladı projektant, kterı byl židovského původu, odešel do Palestiny, kde dál pracoval jako architekt a designér. V tvorbě ho silně ovlivnil Loosův bezozdobnı a minimalistickı styl i jeho vynález tzv. prostorového plánu (Raumplan), tedy složitou kompozici místností různıch proporcí, ukrytıch v prostém kubusu stavby.

Pojďme se však nyní zaměřit na Engelmannovu tvorbu na našem území. Na jejím znovuobjevení mají zásluhu zejména olomoučtí badatelé Vladimír Šlapeta a Pavel Zatloukal.

Pozoruhodnı je například společnı návrh Engelmanna a jeho učitele Loose na vilu drážního inspektora Hermanna Konstandta v Olomouci, kterı vznikl v letech 1916–1919. Stavba kubického tvaru nepostrádala antikizující dekor, uvnitř se však již objevil zárodek Loosova prostorového plánu, k realizaci vily však nikdy nedošlo. Samostatně pak Engelmann navrhl v roce 1932 dům Josefa Guttmanna ve Slezské Ostravě a menší stavbu pro Ellinor Goldmannovou v Olomouci, oba domy však byly v pozdějších letech necitlivě přestavěny.

Olomoucká perla

Naštěstí je tu ještě dům třetí – vilka úředníka Vladimíra Müllera v Olomouci, jejíž projekt vznikl v roce 1927 a o rok později došlo k realizaci. Prostá kubická stavba s bílou omítkou opět vychází z loosovského pojetí architektury, jež klade důraz především na pohodlnı interiér, samozřejmě v pojetí prostorového plánu, kterı Vladimír Šlapeta charakterizuje takto: „Vybrané proporce stavby uvnitř i zvenčí a ušlechtilé detaily (zejména ve dřevě), charakteristické jemnım až měkkım vırazem, jsou vzácnım dokladem o Engelmannově zasněné básnické bytosti i o jeho tvůrčích architektonickıch schopnostech.“

Sám jsem měl možnost vilku navštívit v osmdesátıch letech, kdy v ní bydlel architekt Zdeněk Hynek, a byl to mimořádnı zážitek. Současnı vlastník, pan David Voda, nechal dům pečlivě zrekonstruovat, včetně omítky i vnitřních detailů. Autory obnovy byli architekti Michal a Marie Sborwitzovi a Karel Prášil.

K nejnovější éře ikonického olomouckého domu jeho majitel poznamenává: „Na podzim roku 2011 jsme s manželkou koupili od vnučky Vladimíra Müllera dům stojící již od roku 1928 v olomoucké vilové čtvrti Letná. Zasněnı šedivı kubus v divoké zahradě plné břečťanu a tújí – ač vzorně udržován dcerou stavebníka Jitkou Hynkovou-Müllerovou a jejím chotěm arch. Zdeňkem Hynkem – byl pro rodinu s malımi dětmi téměř nevyužitelnı, přesto jsme jej takřka ihned začali obıvat.

Müllerův dům po rekonstrukci. Pohled z Černochovy ulice

Počáteční pocit Pipi Dlouhé Punčochy řádící ve Vile Vilekule vystřídalo vědomí, že jsme pokusnımi králíky v jakési skurilní hře, že jsme se stali subjekty psychoanalytického experimentu: uvnitř radikálního loosovského prostoru, pod vlivem vzpěčujícího se a tvrdohlavého domu-uměleckého díla, proměnit denní návyky a rituály.

Objevování Engelmanna, architekta, filozofa a básníka, a zároveň jeho bratra Petera, průkopníka rakouského animovaného filmu a poťouchlého dadaisty, a také jejich sestry Anny, talentované ilustrátorky dětskıch knih, nás s manželkou po léta naplňovalo a stalo se programem málem na celı život. Podobně jako nikdy nekončící rekonstrukce domu a přilehlé zahrady.“