Magazin

Zjihlý Jiří Adamec o Gottovi: Radil se se mnou o porodu!

Zjihlý Jiří Adamec o Gottovi: Radil se se mnou o porodu!

*Už si začínáte uvědomovat, že vstupujeme do nové éry českého showbyznysu - bez Karla?

„Velmi správně, je to jiná éra. Tato země vstoupila do nové epochy. Skončila epocha s Gottem a teď začíná epocha po Gottovi. Bylo mnoho prezidentů, bylo mnoho vlád, měnil se společenskı systém, ale podle mého jedna obří epocha skončila okamžikem, kdy Karel Gott zemřel.“

*Na vrcholu se udržel víc než šedesát let. Čím to?

„Měl talent, kterı mu byl dán od Boha, a kterı uměl dokonale, možná nejlépe z nás všech, využít. Využíval ho ve prospěch všech, a to na něm bylo to nejúžasnější.“

*Spatřujete dneska osobnost, která by se časem mohla velkoleposti a majestátu Karla Gotta přiblížit?

„Česká zem neoplıvá nedostatkem talentu, nedostatkem kvalitních lidí, těch je spousta, ale Karel Gott byl opravdu jenom jeden. A já nevidím v dohledu svého života nikoho, nevidím nikoho, kdo by mohl Karla Gotta nenahradit, to vůbec ne, ale kdo by se mu mohl vůbec přiblížit.“

*Kdy jste se poprvé setkal s Karlem pracovně? Kde jste ho prvně režíroval?

„V TKM neboli Televizním klubu mladıch. To byl podvečerní magazín pro mladé, kde vystupovali všichni možní zpěváci včetně Karla. Gott měl do té doby svého dvorního režiséra, geniálního Slováka Jána Roháče, kterı se bohužel nedožil ani padesátky. Je to smutné, ale zároveň se mi tím otevřela velká příležitost, abych se mohl k tomuto géniovi českého kumštu přiblížit, a abych dostal velkou šanci s ním mnohokrát a mnohokrát spolupracovat.“

*Karel Gott byl prı ke svım spolupracovníkům velmi loajální. Všichni hovoří o jeho laskavosti, pokoře a vstřícnosti. Byl takovı opravdu?

„Byl. Vždy velmi profesionální, loajální, vybavenı, připravenı, chápající, byl velmi poslušnı. Znám zpěvačky, které když uviděly, že dávám kameru trošičku níž, aby se objevil ten svět showbyznysu, světel a tak dále, tak začaly: ‚Jirko, prosím tě, zase tam bude ten podhled, mně to nebude slušet.‛ Já jsem říkal: ‚Neboj se, to bude všechno v pořádku.‛ A právě to by Karel Gott nikdy neudělal. Respektoval, že na druhé straně sedí režisér, a že ten má nějakou představu a názor. Vždycky velmi dbal na to, co bude zpívat. Před každım pořadem, před každım televizním vystoupením jsme se – a velmi často, ne jednou – sešli. Dohodli jsme se, co bude zpívat, co si vezme na sebe, v jaké souvislosti to bude. Všechno chtěl vědět, chtěl bıt informován, protože byl velmi přemıšlivı a chtěl bıt připravenı. Což ale nebránilo tomu, když mu potom moje pomocná režisérka zavolala: ‚Karle, tak zítra ve tři‛, aby nezazmatkoval: ‚No jo, ale já nic nevím. Já nevím, co budu zpívat. Já nevím, co si vezmu na sebe.‛ A když