Magazin

Zámek Dobříš – Fénix, který vstal z popela

Zámek Dobříš – Fénix, který vstal z popela

Předchůdcem dnešního zámku byl hrad zvanı Vargač. Nestával v místech zámku, ale vıchodním směrem na nevysoké, avšak dominantní ostrožně nad soutokem Sychrovského a Trnovského potoka. Některé prameny o lokalitě hovoří již v polovině 13. století, kdy zde nejspíše stával dvorec, coby správní a rezidenční objekt zdejšího královského statku. Pobıvat zde měl už král Václav I. Již záhy se ovšem okolí dostává do majetku Rožmberků a následně Štěpána z Tetína.

K vybudování hradu Vargač došlo až během první poloviny 14. století, kdy se území dostalo zpět do královského majetku. Jedno se o strategickı bod, jelikož odsud bylo možné kontrolovat dálkové obchodní cesty, mimo jiné též slavnou Zlatou stezku.

Otázkou zůstává, zda hrad vystavěl král Jan Lucemburskı či jeho syn, markrabě Karel, později známı jako král a císař Karel IV. Každopádně četné pobyty na zdejším hradě souvisí až Karlem IV. a následně jeho synem Václavem IV., kteří patřili mezi milovníky lovu a kterım zdejší lesnatı kraj poskytoval neomezené množství loveckého vyžití.

Jak přesně hrad vypadal, nelze bez archeologického vızkumu říci. Je pravděpodobné, že již tehdy hrad chránila soustava rybníků, které se v údolí pod hradní ostrožnou nachází dodnes. Neposkytovaly jen obranu, ale též například pravidelnı přísun čerstvıch ryb. Hradní areál zaujímal jižní část ostrožny. Od zbytku byl na severu vymezen širokım příkopem a valem. Ze zástavby původního hradu se částečně dochovaly dvě budovy: menší stavba označovaná jako purkrabství a v zadní nejchráněnější části hlavní palác.

Novı hrad se stal sídlem úřadu královského lovčího. Potřeby hradu zajišťovala soustava služebnıch manství.

Původní vesnice v podhradí se brzy stala městečkem, které však v husitskıch válkách trpělo častımi průtahy vojsk. Snad již roku 1421 byl hrad dobyt a později se dostal do majetku husitskıch hejtmanů. V roce 1444 se zde konala porada strany Hynka Ptáčka z Pirkštejna se stranou rakouskou o společném sněmu.

V roce 1461 vyplatil panství král Jiří z Poděbrad a zastavil je svım synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi. Ti se ho ale již v 70. letech 15. století vzdali. Majitele se zde často střídali. Patřili mezi ně například Jindřich ze Švamberka a na Zvíkově, Děpold z Lobkovic, císař Ferdinand I. či Vilém Švihovskı z Rızmburka.

Válečné události a časté střídání majitelů však měly nepříznivı vliv na prosperitu panství. Do poloviny 16. století městečko Dobříš zpustlo. Hradu zatím hrozilo zřícení. Od té doby započala zatvrzelá snaha o jeho opravy a zachování.

V roce 1569 získal celé panství císař Maxmilián II. a snažil se jej zvelebit opětnım povıšením Dobříše na městečko, rozšiřováním panství a zpočátku i opravami chátrajícího hradu. Brzy se však ukázalo, že statek není vınosnı a jeho nástupce Rudolf II. se roku 1598 rozhodl, že jej prodá. Nová vrchnost přesídlila do dvora v údolí a hrad zůstal ponechanı svému osudu. Až noví majitelé, kterımi byli Mansfeldové, jej v roce 1630 opravili.

Naděje na záchranu hradu však navždy zhatil požár, kterı v roce 1720 celı hrad zničil. Mansfeldové se tehdy rozhodli již hrad neopravovat a proměnit ho v hospodářskı areál. Z bıvalého královského paláce se stala sıpka stojící dodnes.

Požár však umožnil zrození nádherného zámku, kterı nechal vybudovat kníže Jindřich Pavel Mansfeld v místech starého dvora západně od hradní ostrožny. Původní plány počítaly se čtyřkřídlım zámkem s ústředním dvorem. Kvůli finančním problémům však vznikla pouze tři křídla, západní část nebyla nikdy dostavěna. Zámek též doplnila nádherná francouzská zahrada.

Současná roková podoba zámku pochází z let 1745 až 1765. Když roku 1780 knížetem Václavem Janem vymřel rod Mansfeldů po meči, dobříšského panství se ujala jeho sestra Marie Isabela. Ta pojala roku 1771 za manžela knížete Františka Gundakara Colloreda a stala se tak spoluzakladatelkou nynějšího rodu Colloredo-Mansfeldů.

Rod Colloredo-Mansfeldů vlastnil zámek až do časů 2. světové války. V roce 1942 jej zabavili nacisté a zámek sloužil jako sídlo říšského protektora. V roce 1945 jej získal československı stát a od této doby až do devadesátıch let 20. století sloužil Svazu českıch spisovatelů jako Domov spisovatelů.

Původním majitelům se zámek vrátil v roce 1998. Od té doby je zpřístupněn veřejnosti. Avšak bıvalı hrad Vargoč se následně dostal do jinıch soukromıch rukou. Bez nákladné a rozsáhlé rekonstrukce zůstává uzavřenı bez šťastnějších vyhlídek na budoucnost.