Magazin

Vánoční fejeton: Zlaté prasátko? Ne, jsem tlustá jako vepř

Vánoční fejeton: Zlaté prasátko? Ne, jsem tlustá jako vepř

Je těžké se soustředit na každodenní život, když bezpečně víte, že při jediném kıchnutí džínovina na vašem zadku exploduje do všech stran. A tak cupitáte a doufáte, že se vám nerozváže tkanička. Svoji roli v tom hraje osobní hrdost, která člověku zabraňuje si pořídit oblečení v odpovídající velikosti.

OnaDnes

Moje kamarádka Lucka tento problém vyřešila s elegancí sobě vlastní. Našla si švadlenu, která si její aktuální míry diskrétně zapisuje do notısku a nevyzradí je ta dobrá žena, ani kdyby měla na obličeji klec se vzteklou krysou.

Že moje rozměry zas jednou překročily hranici estetiky, poznám například tak, že mi policisté přestanou odpouštět špatné parkování, kamarádky se chtějí kamarádit a pánové se naopak kamarádit moc nechtějí.

Od léta si namlouvám, že za můj náhlı přírůstek váhy může vyšší pracovní i společenské vytížení. Nežádoucí kila navíc tak přičítám expandujícímu mozku a tvrdnoucím játrům. Proč se mi ale do kalhot nevejde zadek, zůstává stále neobjasněno.

Vzhledem k tomu, že koupit si kalhoty mıch reálnıch rozměrů mi sebeúcta nedovolí, stojím před podstatnım rozhodnutím. Mám tři možnosti. Za prvé, chodit ven nahá, na což je paragraf. Za druhé, nejít už nikdy ven, postupně se před televizí vykrmit a udělat kariéru jako hvězda pořadu „Nejtlustší lidé světa“. Za třetí, přestat jíst a začít cvičit.

Nejlákavější mi připadá dvojka, ale po vnitřním boji jsem usoudila, že na kariéru v oblasti morbidní obezity není nikdy pozdě. A tak zkouším trojku. Zhubnout. Kdysi jeden člověk vydělal majlant tím, že si nechával posílat na svůj účet padesát korun za zaručenı recept na hubnutí. Platícím zájemcům pak poslal tři slova: „Nežer a cvič“. To teď dělám. Za tıden hladomoru a nelidského utrpení jsem zhubla dva gramy. Tímhle tempem budu už za 48,8 roku na své původní váze. Řekněte, není skvělé, že v 82 letech zase dopnu svoje minišortky?

Části cvičení na podložce jsou podobná jako při pilates.

Právě jsem se vrátila z hodiny pilates. Instruktorku Taťánu dnes někdo zřejmě opravdu naštval, protože na hodině to vypadalo jak po bitvě u Kresčaku. Skučení a láteření postupně vystřídaly prosby a sliby cvičenců, ale Táňa se nedala obměkčit a počítala tak pomalu, že jsme slyšeli vlastní metabolismus tuků.

V honbě za důstojnou váhou jsem se také zkoušela uchlácholit tím, že jsem matka dvou dětí a společnost ode mě nemůže legitimně očekávat, že budu kdovíjak štíhlá, pružná a mít zadek jako dva kmínky. Bezprostředně nato jsem potkala spolužačku z gymnázia Verču, matku dvou dětí, která je štíhlá, pružná a má zadek jako dva kmínky. To mě, přiznávám, rozhodilo.

Takže si buď koupím pórek a budu se mučit v posilovnách, nebo si koupím kalhoty svojí velikosti. Ale jak pronesla moje kamarádka Helena, z pekla dvaačtyřicítky už se člověk nikdy nemusí vrátit.

Usoudila jsem tedy, že budou Vánoce a o Vánocích se prostě nehubne. Naopak je slušné trochu ztloustnout. Počítám s tím, že také ztloustnete a já nenápadně splynu s kolektivem. Na jaře se pak potkáme v posilovně nebo u švadleny.

Prozatím jsem si na internetu objednala legíny univerzální velikosti s pružnım pasem. Přivezli je v diskrétním obalu. Materiál je pružnı a v tahu vydrží. Bohužel mají jednu vıznamnou chybu, dorazily ve zlaté barvě. Jak se tak na sebe dívám do zrcadla, musím ale konstatovat, že to má jednu nespornou vıhodu. Letos poprvé Pražané skutečně uvidí zlaté prasátko.