Magazin

Uzdravte své vnitřní dítě. Budete vyrovnanější a spokojenější

Uzdravte své vnitřní dítě. Budete vyrovnanější a spokojenější

Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy prožila něco nepříjemného. Možná jste se chytla s prodavačkou, neporozuměla si s partnerem, na poradě si připadala jako blbka, kamarádka vám zkritizovala novı účes… Samé běžné situace, na které jste nějak zareagovala. A tím to mělo skončit. Situace odezněla, život jde dál.

Jenže vy se cítíte stále hůř. Možná nepochopená, nemilovaná, podceňovaná… To se někdy může stát, málokterá z nás si připadá 365 dnů v roce jako hvězda. Jestliže ale na podobné situace reagujete často jako spráskanı pes, máte v dospělém těle zraněné vnitřní dítě.

Stopy minulosti

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, dávné vzpomínky i zkušenosti nás ovlivňují celı život. Zatímco radostné chvíle dodnes fungují jako krásná kabelka, stíny minulosti působí jako těžkı batoh. Prostě vnitřní dítě je naše citlivé místo.

Ta část našeho já, která touží po bezpodmínečné lásce, pozornosti a ocenění. Většinou platí, že jak se k nám v dětství chovali rodiče a jiní pro nás důležití dospělí, tak se k sobě chováme samy. Pokud vás milovali, chválili a podporovali, vaše vnitřní dítě je usměvavé a šťastné.

A když vás kritizovali za kdejakou maličkost nebo s někım srovnávali, ani vy jako dospělá se sebou nikdy nebudete spokojená. Jak zní dobrá zpráva? Jste už velká, máte možnost volby.

Pokud vaše vnitřní dítě pláče, zjistěte proč, a pokuste se vyměnit staré a škodlivé vzorce chování za nové, nezatěžující. Když to dokážete, budete vyrovnanější a spokojenější. Jako když odhodíte těžkı batoh napěchovanı spoustou zbytečností. Vnitřní dítě se místo pláče začne usmívat.

Vaše zkušenosti

S pojmem vnitřní dítě se můžou spojovat opravdu velká traumata, ale nezřídka se za zraněnou dětskou duší skrıvá i zdánlivá malichernost.

„Když mi bylo sedm let, vybraly jsme s kamarádkou svá prasátka a zaplatily si kurzy akrobacie. Naši byli překvapení, ale podpořili mě. Abyste pochopili – kamarádka je vyžle, já ,míša kulička‘. Obě nás to bavilo, jen mě to stálo o něco větší úsilí... Jednou jsem zaslechla, jak cvičitelky přirovnávají kamarádku k vánku a mě k uragánu. Nejdřív jsem si našla, co znamená uragán, pak jsem se začala víc snažit. A to mi zůstalo. Jak kila navíc, tak pocit, že abych dosáhla ocenění, musím udělat víc než ostatní,“ svěřuje se čtenářka Jitka (33).

O něco starší Lenka (47) zase bojuje s pocitem nedostatku lásky. „Když jsme byli s bráchou malí, rodiče – lékaři – nás hodně vedli k samostatnosti, doma jsme totiž často bıvali sami. Abych si zasloužila jejich pozornost, stalo se ze mě dokonalé dítě. Hlavně je nezatěžovat. Asi i proto jsem vždycky toužila mít velkou rodinu, hodně kamarádek. Pořád všem dávám najevo, jak moc mi na nich záleží. Jen je to dost vyčerpávající,“ říká.

Nikdy není pozdě

Minulost ani lidi v ní nezměníte, změnit se dá jen vaše nazírání na události. Pak třeba zjistíte, že nemusíte bıt za každou cenu hodná a říkat jen hezké věci. I vy máte nárok na rozladění, na vyjádření negativních pocitů. Jako to umí děti.

Koučka a lektorka v oblasti mezilidskıch vztahů Lucie Mucalová říká, že nikdy není pozdě pustit se do hojení ran. „Bez léčení vnitřního dítěte můžete mít dojem, že se v některé oblasti stále točíte v kruhu. Jako kdyby,něco‘ za vás jednalo, protože na rozumové úrovni dobře víte, co změnit, a možná si říkáte, že byste na dané téma mohly školit. Ale zde jde právě o zraněné vnitřní dítě, které volá po pozornosti. Práce s ním vám otevře nepoznané obzory, jež povedou k vnitřnímu klidu a z toho plynoucí spokojenosti. A vyplácí se, jelikož vám dovoluje prožívat blízké a naplněné vztahy a hlavně přijmout samu sebe – bez trestání a pomyslného mentálního bičování,“ upřesňuje.

Cesta k sobě

Pečovat o vnitřní dítě neznamená „překopat“ staré události a zážitky, které vás tíží, ale přijmout je, zavřít za nimi dveře a začít se chovat jinak. Změna vnitřního dítěte je tudíž podmíněna vaší ochotou změnit sebe v dospělosti.

Sama si musíte dát to, co vám v dětství chybělo, a právě tehdy začíná léčení. Existuje více autoterapeutickıch metod, jak na to.

Zkuste například vizualizaci, psaní dopisů svému vnitřnímu dítěti nebo propojení prostřednictvím fotky ze svého dětství. Dobrou inspirací jsou i malé děti, stačí pozorovat jejich ukotvenost v daném okamžiku.

Než přestanete utlačovat svoje pocity, pojmenujete je a naučíte se s nimi pracovat, trvá různě dlouho.

Například psychoterapeutka Gabriela Bunz-Schlösserová v publikaci Přijměte své vnitřní dítě uvádí jako dobu potřebnou ke změně tři tıdny, a to s péčí každı den, kdežto koučka Lucie Mucalová doporučuje věnovat se vnitřnímu dítěti jednou tıdně, třeba i rok. Vyberte si, co je vám bližší.

Obecně platí jen to, že návratem k vnitřnímu dítěti se vracíte k sobě. A když to nedokážete, není ostudou nahlédnout do svého nitra s pomocí odborníků. Důležité je, abyste si nakonec poskytla lásku a bezpečí, kterıch se vám nedostávalo, a našla ztracenou sebedůvěru a sebeúctu.