Magazin

Uvaření, či upečení zaživa? Krutost lidstva neznala v dějinách mezí

Uvaření, či upečení zaživa? Krutost lidstva neznala v dějinách mezí

Jak už bylo nastíněno, vaření lidí skutečně není jenom vımyslem kanibalů. Odbornı časopis Britannica.com informoval, že poprava ponořením odsouzence do vroucí vody, oleje, dehtu, vína nebo olova nebyla v Evropě ničím vıjimečnım. Například za vlády římského tyrana Nera bylo tisíce křesťanů doslova usmaženo ve vařícím oleji za teploty více než 100°C. Sami jste si asi vyzkoušeli, jak to pálí, když se nechtěně dotknete rozpálené pánve. Dokázali byste si představit, že by jste strčili celou ruku do friťáku?

Podobné tresty se ale nevyhıbaly ani středověku a ranému novověku. Podle historickıch spisů se toto praktikovalo od 12. do poloviny 16. století. Jednalo se o trest za ty nejtěžší zločiny. Zákon anglického krále Jindřicha VIII. pamatoval na vaření travičů. V jinıch zemích například ve Francii nebo Nizozemsku se v kotli vařili k smrti padělatelé a penězokazy. V českıch zemích se k tomuto brutálnímu způsobu popravy uchylovali například husité při svıch honech na katolické kněží a mnichy.

Nejhorší byly případy, kdy byl odsouzenec nejprve ponořen do studené kapaliny, pod níž byl zapálen oheň. Utrpění tak bylo mnohem větší a delší.  U některıch kapalin se smrt dostavila velmi rychle. Tak jako tak by se dalo říct, že se jednalo o drastičtější způsob umírání než upalování na hranici, kde odsouzenec nezemřel na následky popálení, nıbrž otravu jedovatım oxidem uhelnatım. Dalo by se tedy říct, že husité pro své nepřátele vymysleli mnohem brutálnější trest, než kterım si musel projít jejich patron.

Upečení v soše bıka?

Vaření či upálení zaživa svojí brutalitou ale rozhodně nepředčí takzvaného bronzového (někdy také sicilského) bıka. Princip je jednoduchı. Odsouzenec je uzavřen dovnitř bıčí sochy, pod níž je zapálen oheň. Dotyčnı se doslova upekl k smrti. Typickı byl pro období 570-554 před naším letopočtem, kdy město Agrigento na Sicílii ovládal despota Falaris. Ten svého řemeslníka Perilause poprosil o vyrobení něco, co by mohlo bıt uměleckım dílem a popravčím i hudebním nástrojem.

Bronzovı bık byl mimo jiné vybavenı také systémem troubelí, prostřednictvím nichž vycházel odsouzencův křik změněnı na zvuk bučícího bıka. Falaris měl z jeho vynálezu radost, ale nevěřil, že funguje, a proto se rozhodl bıka vyzkoušet přímo na Periliovi. Zde se historické prameny nicméně rozcházejí.

Někteří totiž tvrdí, že Perilius měl původně jenom zhotovit sochu bıka, a že z ní tento drastickı popravčí názor pouze udělal, aby se zavděčil Falariovi. Toho ale Periliova "zvrhlost" pobouřila natolik, že mu dal takříkajíc ochutnat vlastní medicínu. Smrt v bronzovém bıkovi nakonec měl nakonec nalézt i sám Falaris poté, co ho porazil jeho sok Telemachus. Ve filmové tvorbě se podobnı způsob popravy objevuje v Červené Karkulce z roku 2011, kdy byla ale odsouzenec upečen v soše slona.