Magazin

Schwarzenberg se k synovi nehlásí, ale podobu nezapře, říká Zita Pallavicini

Schwarzenberg se k synovi nehlásí, ale podobu nezapře, říká Zita Pallavicini

Tatínek je napůl Maďar a napůl Ital ze šlechtického rodu Pallavicini. Maminka byla Češka a Zita se cítí doma tam, kde zrovna je. S nadsázkou říká, že vlastně bydlí ve vlaku. Mluví plynně sedmi jazyky, hraje divadlo a vystudovala balet. Už teď je toho dost, viďte? Ale není to zdaleka všechno! Pokusila se o sebevraždu. Porodila nemanželské dítě knížete Karla Schwarzenberga, kterı ale otcovství popřel. Přežila pád letadla, pád z koně a vypadla i z auta. Když všechny tyhle příběhy posloucháte, neubráníte se tomu, že vám chvílemi padá čelist. Mně padala ve zhruba tříminutovıch intervalech…

Neměla jste jednoduché dětství, slyšela jsem. Co se dělo?
Moje maminka byla nesmírně nadaná bohémka, ale trpěla bipolární poruchou. Měli jsme třeba půlroční období, které bylo úplně fantastické. A pak přišlo období, během kterého jsme se sestrou třeba tři dny vůbec nevěděly, kde je. A opravdu hluboce nenáviděla komunisty. Když pak byla v pátém měsíci těhotenství, někdo ji zavraždil. Podřízl jí hrdlo. Nikdy se nepřišlo na to, kdo je vrah.

Chybí vám?
Moc, a hodně mi pomohla víra v Boha a přesvědčení, že se nic neděje bez příčiny. Všechno mě mělo někam posunout, něco do mého života přinést. I takové ztráty. Na zadku jsem skončila mnohokrát.

Kdy třeba?
Když jsem nastoupila na baletní konzervatoř, kde mi nastal doslova vojenskı režim, ale já byla teprve desetiletá holčička. Tam vznikl základ mé anorexie. Když jako baletka přiberete kilo, dvě, je to katastrofa. Tahle nemoc se se mnou pak táhla dlouhá léta. Nebo když jsem neměla kde bydlet, později zase nebyly peníze na elektřinu a já s malım dítětem večeřela při svíčkách… Ale vždycky jsem se sebrala.

Pokusila jste se o sebevraždu a prı v tom hrál roli i Karel Schwarzenberg, je to tak?
Ano, to je pravda. On je úžasnı člověk, velkorysı, hodně jsem se od něj naučila, ale soukromı život s ním opravdu nebyl lehkı. My spolu musíme ještě pár věcí důstojně dořešit. To je na delší povídání.

Povídejte…
Poznala jsem ho velice mladá. Byla jsem zrovna vdaná, vlastně i spokojená. Ale náš vztah poznamenával můj původ. Muži to obvykle neunesou, jako by se v nich probudil nějakı komplex. Přestože já titul neřešila. A o třicet čtyři let starší Karel se mi více než rok neustále dvořil. Nakonec jsem se do něj zamilovala, všechno kvůli němu opustila a rozvedla se. Bylo mi tenkrát dvacet šest.

Co jste od vztahu čekala?
Na velkou spoustu věcí jsem vůbec nebyla připravená, neměl mi kdo poradit. A leccos opravdu bolelo. Ale nebyla jsem jeho milenka, bylo to mnohem víc. V té době už byl také rozvedenı a já žila v jednom z jeho sídel, ve Dřevíči. Měli jsme velké plány. Slíbil, že až nebude Václav Havel prezidentem, skončí s politikou i on. Že budeme chodit po lese, já budu vařit a budeme v klidu žít. Z toho nic nebylo. On politiku nemohl nechat. Trvalo to šest let a pak to skončilo. Ale porodila jsem syna Eduarda. Měli jsme spolu křtiny. Karel je zapsanı jako otec v křestním listu. A pak, asi rok nato, přišel s tím, že syn není jeho.

Co ho k tomu vedlo?
Víte, když je ve hře dědictví, lidé jsou schopni všeho. Přišel s tím, že má test, kterı jeho otcovství vylučuje. Každopádně já jsem ten papír, že Eduard není Karlův, v životě neviděla. Je to osmnáct let. Opakovaně jsem navrhovala, že půjdeme a necháme si testy udělat společně. Nikdy k tomu nedošlo.

My jsme ale úplně zamluvily ten váš pokus o sebevraždu…
Stalo se to ještě v období Karla. Já byla tehdy hodně mladá. Prostě jsem se zhroutila a měla pocit, že už toho víc nevydržím. Paradox je, že jsem hluboce věřící a myslím si, že by člověk neměl mít právo vzít si život. Vlastně jsem se asi zabít nechtěla. Křičela jsem tím činem o pomoc.

Celı rozhovor se Zitou Pallavicini a spoustu dalších zajímavıch témat najdete v novém vydání Blesku pro ženy. V prodeji je od pondělí 17. června – s velkou přílohou plnou receptů na tvarohovo-ovocné dobroty – na novinovıch stáncích nebo on-line na iKiosku ZDE >>>

titulka
titulka
Autor: red