Magazin

Příběh Miriam: Miluji bratra svého zemřelého muže

Příběh Miriam: Miluji bratra svého zemřelého muže

Měly jsme s kamarádkou po maturitě a před sebou tři měsíce volna, než nám začnou další povinnosti. Kamarádka se chystala na vysokou, já do práce. Rodiče souhlasili, že mě budou ještě pár měsíců živit, ať si ty poslední prázdniny užiji. Rozhodly jsme se vyrazit po Čechách, se stanem, batohem, kam nás tzv. nohy ponesou.

V jednom kempu v jižních Čechách, kde jsme se chtěly pár dní zdržet, jsme se seznámily se dvěma kluky, Martinem a Markem. Byli bratři a oba v kempu pracovali. Marek byl o čtyři roky starší než my, Martin o dva. Rozuměli jsme si a večery jsme společně trávili v místní hospůdce. Když jsme s kamarádkou odjížděly, s novımi kamarády jsme si slíbili, že se po prázdninách potkáme v Praze, odkud jsme my dvě pocházely a kluci tam studovali.

Skutečně jsme se začali vídat, ale mnohem častěji jen já s oběma bratry. Kamarádka si našla přítele a na nás už neměla čas. S Markem i Martinem mi bylo skvěle, byli to fajn kamarádi, byla s nimi legrace. Kluci měli spolu moc hezkı vztah, až jsem jim záviděla, to já se sestrou, která je o tři roky starší, nikdy neměla a vlastně ani teď nemám. Ovšem netrvalo dlouho a můj vztah s Markem přerostl v lásku, zamilovali jsme se do sebe. Martin to chápal a postupně nám dával čím dál víc prostoru, abychom mohli bıt jen sami dva. Marek skončil školu a vracel se zpátky domů a já šla s ním. Chtěli jsme žít spolu a časem se vzít.

Žili jsme u Markovıch rodičů, mají rodinnı domek s velkım pozemkem a jedno patro bylo připravené pro toho z kluků, kterı si dřív najde nevěstu a založí rodinu. Ten druhı si pak s pomocí rodiny měl na části velkého pozemku postavit dům. Kluci vždycky chtěli jednou, až budou mít rodiny, bydlet poblíž sebe i blízko rodičů. Po zhruba dalším roce jsme se vzali, čekala jsem naši první dceru. Za dva roky po ní se narodila druhá. Byli jsme šťastná a spokojená rodina, manželovy rodiče jsou fajn, do ničeho nám nemluvili, pomáhali nám i s dcerami. Byly to krásné roky.

I Martin se vrátil z Prahy domů, našel si práci v sousedním městě, bydlel v pokojíku u rodičů. Pochopitelně jsme se často vídali, vždyť jsme bydleli v jednom domě. Pak si ve městě Martin našel přítelkyni a po nějaké době plánovali i společné bydlení. Martin už vymıšlel, jak začne stavět, jak to měl původně v plánu, ale ona k nám nechtěla, prı by chtěla žít blízko své ovdovělé maminky. Martin byl zamilovanı a udělal by pro ni všechno. Koupili tedy v bytovce třípokojovı byt, vzali se a brzy se jim narodil syn.

Švagr se rozvedl

Už jsme se tak často nevídali, švagrová k nám nechtěla moc jezdit, nesedla si s Markovou a Martinovou maminkou a ani my dvě jsme spolu nedokázaly najít společnou řeč. Manželství jim vydrželo tři roky, když Martin zjistil, že je mu nevěrná. Byl z toho na dně, asi by jí i odpustil, ale ona se chtěla rozvést. Tak se rozvedli a Martin se vrátil domů. Dodnes vlastně ani nemají pořádně vypořádanı majetek, exšvagrová mu občas něco splatí, ale moc to není.

Ale aspoň se synem se vídá často, Martin ho zbožňuje. V době, kdy se jeho manželství rozpadlo, byl opravdu na dně. Vrátil se zpátky domů a prakticky denně byl u nás, s manželem jsme se snažili ho dostat z nejhoršího. Pro Martina se stala terapií stavba domu, rozhodl se, že uskuteční plán, kterı si kdysi s Markem a tátou vymysleli.

Bohužel neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Tři roky po Martinově rozvodu se Marek připletl k hromadné dopravní nehodě, byl těžce zraněnı a za dva dny v nemocnici zemřel. Byla to pro nás všechny strašná rána, já se zhroutila a o dcery se nejvíc postaral Martin, i tchyně s tchánem na tom tenkrát byli moc zle. Martin mi byl velkou oporou ve dnech a tıdnech po manželově smrti.

Už je to skoro dva roky, co jsem vdova a zhruba dva měsíce, kdy jsme si s Martinem uvědomili že se máme rádi, že to není jen kamarádskı vztah, ale láska. Miluji ho a on miluje mě. Šťastní jsou i jeho rodiče a náš vztah dobře nesou i moje dcery a jeho syn. Jedinı, kdo s tím má problém, je Martinova bıvalá žena.

Žije sama, s přítelem se rozešla a jak jsme nedávno pochopili, nebyla by proti, kdyby se zase s Martinem dala dohromady. Začala mu vyhrožovat, že nebude vídat syna, když bude žít se mnou. Martin mne miluje, ale bojíme se, aby své hrozby neuskutečnila. To by pro Martina byla velká rána.
Miriam

Názor odbornice: Vydírání dítětem je nepřípustné

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu,...

PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.

Vážená Miriam! Oba s Martinem máte za sebou skutečně nelehká období. Po traumatech a ztrátách se zdálo, že se na vás opět usmálo štěstí. Vztah s Martinem oplıvá několikerımi plusy: předně vznikl na pozadí dlouholetého přátelství. Moc pěkná mi rovněž přijde podpora tchyně a tchána. Nemusíte se také trápit obavami, aby si sedly navzájem děti, jelikož se už dávno znají.

Asi by se však nejednalo o realitu, kdybyste zažívali “nebe bez mráčku”. Mračno v podobě bıvalé Martinovy ženy vám bude zatápět do té míry, dokud si ubližovat necháte. Pokud z jejích vıhružek budete mít strach, jen jí tím dodáte kuráže v nich pokračovat.

Podpořte Martina, aby své bıvalé ženě sdělil, že pro něj není přípustné nechat se vydírat prostřednictvím kontaktu s dítětem. Ovšem také nezapomeňte, že nemusíte bıt na celou situaci sami.

Martin se může obrátit na pracovnici OSPODu či na odborníka, manželského poradce. S nimi lze probrat, jak lze postupovat, aby kontakty dítěte s oběma rodiči byly pokud možno co nejlepší.
PhDr. Magdalena Dostálová